Hordubalové
Drama
Československo, 1937, 95 min
Režie:
Martin FričHrají:
Jaroslav Vojta, Paľo Bielik, Suzanne Marwille, Mirko Eliáš, Vlasta Součková, Eliška Kuchařová, František Kovářík, Filip Dávidík, Gustav Hilmar, Vilém Pfeiffer, Vladimír Majer, Alois Dvorský, Viktor Nejedlý, František Říha, Václav Menger, Antonín Jirsa, Ladislav Herbert Struna, Jan W. Speerger, Václav Mlčkovský, Václav Švec, Vladimír Smíchovský, Miloš Šubrt, Karel Schleichert, Karel Veverka, Přemysl Pražský, František Filipovský, Jaroslav Marvan, Antonín Kandert, Eduard Ševčík, Gabriel Hart, Josef Oliak, Josef Kotalík, Antonín Šolc, Malvína Mlejnková, Václav Piskáček, Věkoslav Satoria, Fráňa Vajner, Mirko SvobodaPlakáty
Obsah
-
Tragický osud navrátilce z Ameriky. Filmový příběh byl se souhlasem autora románové předlohy doplněn o postavu mladšího bratra Michala. Umělecký úspěch Fričova filmu nebyl tentokrát jednoznačně průkazný a přesvědčivý. A navíc tehdejší návštěvníci biografů jednoznačně preferovali zábavné žánry. Po týdnu byl ztažen z pražského premiérového nasazení pro nezájem diváků. Někteří novináři to označovali za skandál. Film byl uveden na VI. MFF v Benátkách roku 1938. V sedmdesátých letech byl tento román opět filmově zpracován pod názvem "Hordubal". (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Bart
Velmi zdařilý přepis románu Karla Čapka. Rozhodně zdařilejší, než pozdější zpracování režiséra Balíka. Mlčenlivé scény v Hordubalově rodině a zvláštní půvab Suzanne Marwille zabíraný detailem kameramana Blažka byly velmi působivé. Režisér Frič zvolil netradiční obsazení. Jednak to byl Vojta v roli Juraje Hordubala, Fričova žena Marwille v roli Polany a především vysoký a urostlý Paľo Bielik jako Hordubalův bratr Michal. V ostatních rolích měl režisér také šťastnou ruku a to v případě Mirka Eliáše jako Štěpána nebo Františka Kováříka jako bači Míša. Suzanne Marwille patřila mezi herečky, kterým příchod zvuku zničil jejich filmovou kariéru. Její síla spočívala především v zajímavém obličeji, nikoliv v herectví jako takovém. A proto jí role mlčenlivé Polany rozhodně sedla.(16.5.2006)
-
NinadeL
(18x) Fascinující mnohovrstevnatý první díl Čapkovy trilogie Hordubal (Povětroň, Obyčejný život) ve filmu podle autorova scénáře doslova rozkvetl a dozrál. Ačkoli byl vystaven hned několika nepřízním - nejprve podmínce obsazení Bielika, kterému po Jánošíkovi byl Frič zavázán - a po té Havlovu egu, který pro osobní neshody s Čapkem stáhl v polovině prvního týdne film z Lucerny. Ovšem kritika se ozvala a ze zahraničí přicházely také jen samé kladné ohlasy. S odstupem času se tedy nemusíme nechat zviklat soudobou malicherností a můžeme Hordubaly shlédnout s plným uspokojením. Čapek umě zakomponoval do děje slovenského Tarzana a samotářský Juraj v podání Vojty tak získal zajímavou novou linii s bratrem Michalem. Samozřejmě, klíčové momenty z literární předlohy mu upřeny nebyly a proto nechybí ani jeho elektrizující samotářské putování a rozmluvy s bačou. Polana Hordubalová Suzanne Marwille prožila svůj život jako gazdová ve zcela reálných rysech. Pro jedny oči byla přitažlivá, pro jiné šlachovitá. Smělý Mirko Eliáš jí byl ideálním Maňou. Diváci si s hvězdou prvního formátu nemohli přát lepší rozloučení. A samotný závěr u soudu? Nebyl hlavní myšlence celého díla nic dlužen, na rozdíl tedy od laciného moderního remaku, kterému postačilo děj interpretovat z pouhých dvou třetin. Pakliže původně stejně komplikovaně přijatá Řeka dnes dostála plné rehabilitace, všimněme si také tohoto výjimečně zralého díla.(19.2.2009)
-
Marthos
Dílo předního českého prozaika Karla Čapka bylo filmaři poměrně dlouho přezíráno. Vedle amatérského snímku Zlatý klíček a značně divadelní adaptace Loupežníka se za úspěšné dílo dá považovat až film Martina Friče Hordubalové. Čapek (jak už ostatně vyčerpávajícím způsobem naznačila kolegyně NinadeL) byl nucen sáhnout ke kompromisu a připsat novou postavu hranou Pal'o Bielikem, kterému Frič od natočení Jánošíka slíbil další filmové role. Neúspěch filmu je skutečně otázkou typické české malosti, neboť v roce 1938 byl společně s dalšími osmnácti tuzemskými filmy prezentován v exportní brožurce Le Cinéma Tchécoslovaque pro francouzské diváky a v zahraničí slavil velké úspěchy. Režisér Martin Frič nabídl hlavní roli přednímu členovi činohry Národního divadla Jaroslavu Vojtovi, který zde získal ojedinělou šanci ztvárnit charakterově výjimečnou postavu. S jistou dávkou nadsázky lze tvrdit, že už nikdy poté nebyla Vojtovi nabídnuta tak herecky závažná role, ať už vezmeme v potaz pozdější postavu pantáty Bezouška nebo otce kolínského kapelníka Kmocha ve filmu To byl český muzikant. Mimořádně skvělou partnerku získal Vojta v režisérově manželce, někdejší hvězdě němých filmů Suzanne Marwille. Mlčenlivá a tajemně tragická poloha Polany vedla k vytvoření věrohodného portrétu nešťastné ženy, která ještě od života něco očekává a co jí její manžel není schopen dát. Lze jen litovat, že Marwille nebylo umožněno ve zvukovém období vytvořit více podobných rolí. V konfrontaci s pozdějším Balíkovým normalizačním remakem bylo tehdy vytvořeno nevšední dílo, které si svůj úspěch právem zaslouží.(3.10.2008)
-
gjjm
Nudná a celkově nepovedená adaptace Čapkova románu. Ačkoliv (nebo možná právě proto že) scénář psal sám Čapek, film je plochý, jednorozměrný, nezajímavý. Hordubalův příběh je sotva možné vyjádřit ve filmu. Postava Michala je hrůzoděsná.(25.8.2009)
-
klúčik
Celkom dobrý film. 55%.(13.1.2011)
74%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
| V kinech ČR od: | 21.01.1938 |
|---|
Související
- Hordubal (1979)