Divoká stvoření jižních krajin

Tahle stvoření mají jednu úžasnou schopnost - dokonale klamou tělem. Prvních pár minut vypadají, že jsou jen předvídatelným přírůstkem do akademické škatulky "neutěšená podívaná, která bude postupem času ještě mnohem depresívnější". Pak ale začne pršet, soundtrack tklivě znít a kamera kouzlit a jsme úplně někde jinde. Ale právě když si zvyknu na nevšední náladu a prostředí, přijde poslední třetina, která k předchozí hodině vůbec nesedí a každou chvíli jsem u ní jen překvapeně zamrkal, co že se to právě děje. Jižní krajiny ale mají ve svých řadách jednu obrovskou posilu, kouzelnou Quvenzhané Wallis. Tahle roztomilá holčina, kterou nic nepoloží, umí vyvolat soucitně-obdivný úsměv každým svým monologem. Oscarová nominace byla sice nepříjemným hypem, ale je to právě Hushpuppy, která všechny změny ducha vyprávění maže a nechává zapomenout na přehnaně ukřičeného Dwighta Henryho nebo zbytečně očividný ekologický nadplán. Ale ani ona nebo tuze příjemná bezelstnost většiny děje mi nevynahradí finální rozpaky nad klopýtající gradací, rozpačitými emocemi a hlavně nejasným finišem. Vzhledem k tomu, jak upřímně a realisticky se snímek celou dobu tvářil, tenhle konec moc neberu. (18.02.2013)

Absolutně nadchne fantazijním světem Benh Zeitlina, který možná není tak fantazijní, jak všem blízký. Přesně na tom ten film staví, na možná až zbytečném ždímání všech osobních emocí a pocitů, které se berou jako samozřejmost při sledování tohoto filmu. Další film, který přišel a je nad průměrný, ale taky velmi brzy odejde. (21.11.2012)

Ale hovno, tady se operuje s tím jak je to drsnej příběh a střet "altenativního" způsobu života s tím naším "vyspělím" a jak je to užasnej a reálnej a tak dále, ale ono vůbec ne. Reálnej ?? Tak vy tady kritizujete komerční bláznivinu typu Die hard 4, že tam Brucík rajtuje na tryskáči, přitom je jasný že ten film je dělanej pro zábavu a tady na zcela vážně míněnej film máte jako jinej metr ? Proč ? Protože je festivalovej a nezávislej ? To přece není normální aby barabizna, kterou by zboural Messi fotbalovou merunou, přežila hurikán a dva obyvatelé si pak v klidu vylezli na střechu. Nebo že do "sběrnýho" tábora přijede autobus kam tatík narve děti, když je evidentní že utíkaj ? Co je to za kravinu ? A nebo on je tam na kapačkách a na vozejku a ve druhý scéně tam běhá po parkovišti jak Šeberle na olympiádě. A to vám není blbý tady odsuzovat jak jim cpeme náš způsob života a přehlížet fakt, že ta fotříkova dcerka nedostala ani možnost si vybrat v jakým světě chce žít. Ze ji fotřík dost kreténský způsobem vštěpoval že právě jejich způsob života je ten nej? A chtěl bych vidět ten porod tam v těch podmínkách ? Jako fajn naše vyspělá civilizace stojí za hovno, ale já myslel že tohle bude konfrontace nás s přírodními národy a ne takhle jednostranně a naprosto trapně a podprahově vyprávěná fraška. Dvě plus beru, film může vyvolávat diskuzi ohledně způsobů života a herecký výkony, ale zbytek, to fakt neberu. (20.12.2012)

Hushpuppy a její předčasná dospělost. Divoká stvoření jižních krajin jsou citově založený upřímný snímek, který dokazuje upoutat v detailu ale v celku už to trochu drhne. Příjemné zpracování a hudba jsou vedlejší, tady hrají prim emoce. Několik vyloženě skvělých scén, trochu dobře mířené sociální kritiky a možná až příliš balastu okolo. [65%] (13.02.2013)

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)