Mravnost nade vše

Humorná svižná pamětnická komedie se skvělou ústřední dvojicí Haas – Ferbasová, kterou doplňuje v atypické roli ošklivky Adina Mandlová. I když nám s přihlédnutím k dnešní morálce mohou připadat tehdejší prohřešky malicherné, bylo jejich zesměšnění ve své době počinem záslužným. Boj pokryteckých mravokárců a falešných zastánců dobrých mravů s moderními volnějšími společenskými normami, vede k řadě nedorozumění a komických situací k potěše filmových diváků. Krásně to vyjadřuje dialog dvojice Boháč - Ferbasová : „Prosím vás, proč jsou zahaleny ty obrazy?“…. „Aby bylo vidět, že je to počestná rodina.“….Tak proč je prostě nedají do sklepa?“ ....“ To by zas nebylo vidět, že je počestná.“ (24.04.2013)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)

Zase jedna klasika. Musím říct, že z toho všeho, co jsem zatím viděla, se mi líbila skoro nejvíce. Možná nejvíce. Příjemní herci, kvalitní práce mistra Martina Friče, komedie to příjemná, vyprávěná s lehkostí i humorem, ne trapná, ale naopak velice vkusná. Jako ostatně spousta komedií té doby. Film, který se snad neokouká, je to velice milá podívaná! (04.05.2013)

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)

Veľmi milá komédia, v ktorej sledovať humorné výkony Huga Haasa je pôžitok. To čo sa má odhaliť je kapánek naťahované, ale pri celkovej stopáži to až tak nemrzí. Čo zamrzí sú teatrálne výkony rodinky keď plače nad svojim otcom. Hugo Haas je bezpochyby skvelý komik, ktorý sa, podobne ako vo filme Život je pes, vyžíva vo vykľučkovaní zo zapeklitých situácií. A ja mu to žeriem. Záverečný monológ - A položil jsem si sám otázku, co je to vlastně mravnost? - je perfektný. "Rozhodně není mravné předstírat, že jsem dojat svojí vlastní mravopočestností, ale je rozhodně mravnejší se přiznat, že mám sentimentální opičku z čistého rumu... Jamaica. A nevěřte tomu, že dlouhé sukně znamenají vždycky mravnost. Někdy třeba jen přikrývají křivé nohy." (01.02.2017)