Jodorowsky's Dune

Dokument je díky Jodorowskemu opravdu zábavný a o jeho verzi Duny se samozřejmě krásně sní. Ale ať si nikdo nedělá iluze, že by ten film byl prost všech neduhů ostatních Jodowých filmů (kolísavé, nebo očas spíš žádné tempo, dost dřevěná práce s rakursy a pohyby kamery, excesívní přepálenost herců atd.). Jodorowsky je vizionář, básník, mystik, šarlatán, trochu hysterka (ovšem s nádhernou vše prostupující energii, která člověka nakopně) ale není to v pravém smyslu filmař. Dotažený a vyvážený tvar díla je to poslední co ho zajímá. Duna klidně mohla skončit jako béčko-déčkový propadák (ještě horší než ta Lynchova) a všichni by se jí jen smáli (ostatně ten akcent na spirituální rovinu by jistě mnoho lidí iritoval). Ale takhle? Takhle je to vlastně lepší. Stačí jen snít. (26.06.2014)

Dojemné....dojemné, srdcervoucí a inspirující.. Manifest ambiciózní vášně pro skutečné umění..hluboké, absolutně nikomu se nepodřizující, umění které má moc otevřít mysl, bourat staré vzorce, měnit svět. Jodo je spirituální válečník....ve světě filmu jeden ze statisíce(možná z miliónu).. Rozumím mu a klidně se podepíšu pod všechno co tady řekl.......................... Jen škoda, že už nestihli Moebia..-no co už -that´s life. Tleskám, klaním, děkuju. (30.04.2014)

Najambicióznejší projekt, ktorý nikdy nevznikol. Aj takto by sa dal opísať strastiplný príbeh Jodorowského "znásilnenia" Duny Franka Herberta. Očarujúci dokument vás chytí za srdce strhujúcim rozprávaním pána režiséra, skicami H.R. Gigera a dychberúcimi animovanými konceptami, ktoré sa nikdy nedočkali svôjho plného potenciálu. Možno je nakoniec dobre, že film nikdy neuzrel svetlo sveta. Vďaka nemu k nám prišlo mnoho známych klasík, ktoré sa priamo (či nevedomky) týmto projektom inšpirovali. Dúfam, že sa toho časom i tak niekto chytí a podľa Jodorowského priania z toho vytvorí animovaný film. (29.11.2021)

Raping Frank Herbert with love. Vzácně vyrovnaný dokument, který můžete dle osobní náklonnosti k neortodoxním chilským surrealistům sledovat jako: a) zábavný doklad toho, že Jodorowsky je šílenec a megaloman (nikdo jiný by do jednoho filmu neangažoval takové egocentriky jako Welles, Dalí a Jagger v domnění, že se projekt nerozsype před první klapkou); b) smutný doklad toho, že skuteční vizionáři budou v lepším případě doceněni až s mnohaletým zpožděním. Obě roviny se nevylučují, jedna není upřednostňována na úkor druhé a paralelně se díky tomu dozvídáme nejen to, jak mohl vypadat Jodorowského čtvrtý celovečerní film, ale také, kdo vlastně Alejandro Jodorowsky je. Zábavnou složku programu obstarává především on sám, dopouštěje se na angličtině téhož, čeho se chtěl dopustit na Duně (kterou, zřejmě jako vícero zúčastněných, prý ani nečetl). Pavich ponechává Jodorowského výroky v plném znění, jeho sebeexcesivnější myšlenkové výrony necenzuruje, nesnaží se ho prezentovat jako prozřetelného génia, který vždy přesně ví, co dělá a říká. Absurdní rozměr příhod, připomínajících fóry, kterými se navzájem udržovali ve střehu surrealisté (vícekrát jsem si vzpomněl na Buñuelovu autobiografii Do posledního dechu), nenápadně podporuje doprovodný obrazový materiál. Anabáze s přemlouváním Dalího, jež údajně probíhalo postupně v Los Angeles, Paříži a Barceloně, je pro naše docenění Jodorowského abnormálního odhodlání ilustrována záběry ze zmiňovaných měst – a minimálně v případě LA si přitom tvůrci dali tu práci, že navštívili stejný podnik, v jakém měl proběhnout rozhovor obou surrealistických šprýmařů. Rekonstrukce toho, jak Jodorowského Duna mohla vypadat, se oproti tomu nese v naprosto seriózním duchu, čemuž výrazně napomáhá podmanivý hudební podkres, oživující Moebiusovy storyboardy. Opravdu působivé. V závěru, kdy je doloženo, jak odvržený projekt přeci jen různými bočními cestami pronikl do Hollywoodu, dokonce dojemné. Povinnost pro všechny milovníky filmů, kteří chtějí zakusit intenzivní pocit, že z první ruky poznávají dílo, které nikdy nevzniklo… a (právě) díky tomu se z něj mohla stát legenda. 90% (25.06.2014)

"What is the goal of the life? It's to create yourself a soul. For me, movies are an art. More than an industry. And it's the search of the human soul. As painting, as literature, as poetry. Movies are that for me." ________ Neskutečně působivý a sugestivní dokumentární portrét o nejlepším, nejvíce pompézním, a nejambicióznějším kinematografickém počinu všech dob, který nikdy neexistoval. Sorry Vilenéfe, ale plnohodnotnou adaptaci tohoto kultovního fantazijního eposu od Franka Herberta bych raději viděl pod megalomanskou taktovkou geniálního chilského psychedelického mága Alejandra Jodorowskyho a s castingem plný takových egocentrických ikon jako Mick Jagger, Orson Welles, Salvador Dalí, anebo Pink Floyd! Kéž by byly Jodorowskyho inovátorský tužby vyslyšeny a on mohl tak s adaptací, nebo chcete-li znásilněním, tohoto kultovního fenoménu překročit všechny meze a nadčasově překonat mantinely tehdejší kinematografie. Jodorowsky zde s neskutečným entuziasmem, vitalitou a vášní důkladně popisuje celý tvůrčí proces, že je až nesnesitelně obtížný se euforicky nesmát nahlas s ním. Je navíc až neuvěřitelný ono uvědomění, že bez Jodorowskyho Duny, leč neexistující, by tvář moderních blockbusterů nebyla taková, jak ji známe. Nakonec dostal projekt na starost prznič Lynch, který všecko dojebal.... Dokument je ve výsledku nejen velice smutný důkaz toho, že amatérům se vychází vstříc víc než vizionářům, že diváci raději preferují stereotypy před nekonvenční vizí, že amíci jsou egocentrický greedy zmrdi, že vykořisťování autorů je problém, ale především pak nastavuje nekompromisní zrcadlo toho, že Hollywood je bezcitná děvka. Buďme tedy alespoň vděční za to, že Alejandro implementoval ony neuskutečněné prvky do svých neméně kvalitních komiksových románů. No a závěrečný Jodorowskyho monology by měly být vytesány do mramoru a jako inspirativní epitaf stát před každou školou, akademií a nejrůznějšími uměleckými institucemi až do skonání věků.... Smekám. https://youtu.be/Puld_CMrgms (06.08.2020)