Holy Motors

Je to prostě nádherný, uchvacující, pohlcující, intelektuální zážitek, plný skryté symboliky, hluboce filosofického podtextu a až perfekcionistického, uměleckého ztvárnění bizarností života v nekonečných kontrastech jeho krásy a obludnosti. Jděte už, kurva, do prdele, ufoni! Tohle si přečíst zdravý, heterosexuální divák, co nemá ánung, kdo je tady co za esoterického pomatence a pod vlivem pětihvězdičkových výstřiků vysoce umístěných homoentit to nakoupí na páteční večer v domnění, že jde o film roku, hluboce postcoitum zalituje, že ten pátek nestrávil raději bitchovaním se ostnatým drátem nebo si třeba neprostřelil koleno nebo tak... V životě jsem neviděl lépe symbolicky ztvárněné hovno, jehož filosofické poselství jsou schopni pobrat snad jen absolventi FFUK, smažky a možná pár autistů. Jsem na rozpacích, mám li risknout druhou projekci přecpaný koksem a velkohubě se přidat k těm místním blábolícím artistům, co i přes kapotu vidí holý motor, nebo se na to prostě vysrat, prohlásit to za idiotskou performance pičovinu a zavřít za tím poklop žumpy. Volím za bé a jdu si raději nechat vytrhat nehty. (01.02.2013)

Některé filmy po vás vyžadují, abyste jim dali čas. Čas k tomu, abyste se zbavili počátečního pocitu nepochopení a rozladění. Čas k tomu, abyste je s nutným odstupem docenili. Já osobně do této kategorie řadím Holy Motors. Dnes už na tuhle francouzskou bizardnost par exelance vnímám jako jeden z nejlepších filmů festivalu. (08.08.2012)

Holy Motors mi přijde mnohem geniálnější než Zlá krev. Tohle jsou nejen audiovizuální orgie, tohle je nostalgické vzpomínání plné mimořádně chytrých nápadů. Holy Motors srší odkazy a humorem, ty nápisy na náhrobcích jsou jasnou ukázkou toho, že Carax se nebojí si udělat srandu z naprosto čehokoliv. Jsem poněkud rozmrzelá pouze sama na sebe, musela jsem se nechat provést celým filmem, abych zjistila, že pointu vlastně znám od začátku, jen mi to nedošlo. A to lze připsat Caraxovi též k dobru. Opět došlo k naprosto dokonalému spojení všech složek filmu, působivá kamera, dokonalý scénář, skvělí herci a výborná hudba. K tomuhle se skutečně velmi hodí skladba Gérarda Manseta Revivre, tohle se prostě musí prožívat a prožívat. (13.01.2015)

Poznámka k tejto časti gudualinovho komentára: "Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. ". Lenže, čo ak mám z filmu práve len priemerný pocit ? Na úžasnú prvú polovicu nadväzuje akási romantická linka s príšernou pesničkou na streche ošarpaného obchodného domu s lacným posolstvom o stratenom dobrodružstve lásky, oddaniu sa prežívania naozajstných citov a ich uprednosťovaní pred zničujúcim kolobehom práce a nasadzovania si rôznych masiek v záujme udržania sa na mieste (samo) živiteľa rodiny. V kontexte diela, snažiaceho sa postihnúť zmätený dnešok v komplexnosti jeho plytkosti a dočasnosti, mi táto časť nechýbala a spolu s niekoľkými nadbytočne predlžovanými momentami - ničnehovoriacimi kudrlinkami umenia pre umenie dávam filmu hodnotenie zodpovedajúce čistému priemeru. Nie je to alibizmus, sebaklam ani zámerné klamanie iných - len pocit z videného. (23.02.2013)

Mám to chápat tak, že pan Merde z Tokia! byl pouze zdejší páně Oscar na dovolené? To je tedy zklamání... Každopádně (p)o tomto lze s jistotou prohlásit jediné; Kylie je tragická i jako herečka. Zbytek je tak specifický a okázale všem(u) navzdory, že stojí za to dát mu šanci, i kdybyste ho měli po deseti minutách znechuceně vypnout. I když je docela velká šance, že si v tom slepenci kvalitou značně nesourodých segmentů najdete ty své k adoraci/opovrhování; já si je tam našel a byly zastoupeny v zásadě přesně půl na půl. (25.05.2013)