Pětistovka

Pro mě osobně přijatelný a roztomile naivní příběh. Nepřekážejí mi strojové dialogy dětí i dospělých či maximálně odfláknutý a zarudlý scénář. Mac tímto naplňuje klasické přísloví o nažraném vlku a ovci v bezpečí. Jeho zkušená režie je znát a děj vlastně nabádá k poctivé práci bez absurdně tlačené agitace (pochopitelně soudruzi jsou tu všichni). Hurá do práce i přes všechny překážky, neb nic není na světě důležitější než správný píst, čerpadlo či šroubek. Haryci a Pepíci jsou připravení na startu a dělníci na dlouhé přesčasy. (11.06.2015)

Druhá půle lepší té první. Samozřejmě, film to byl agitační a patřil k tomu nadšení, které vzbudila naděje na budování socialistické společnosti především u mladých lidí a dělnické třídy, kdy se ale zároveň skoro nic nevědělo o tom, co se děje v SSSR a co se chystá pro další léta u nás. Děj se tak pochopitelně točil kolem vývoje nového motocyklového stroje, který by obstál v mezinárodní konkurenci. Spoustě debat v konstrukční kanceláři i u ředitele podniku jsem zbla nerozuměl, neboť jsem technický blb, ale od okamžiku, kdy opilý skladník způsobil nebezpečný požár (byl vůbec za to potrestán? to film dále už neřešil) a následného testu strojů na 1000 km do děje poměrně slušně vtáhl. Herecké výkony hodnotit nelze, Vítězslavu Bočkovi, přesvědčenému komunistovi, lze jeho heroické herectví věřit, ale u ostatních bylo vidět, že mnoho chuti do svých výkonů nedali. Zaujal snad jen Eduard Linkers. Vedle nové generace "nezatížených" prvorepublikovým filmem byla zřetelně výrazná dvojice zámečníků Fanda Mrázek a Alois Dvorský. (02.09.2020)

"Podívej se, s tím mě vynech! Když se přípravkáři rozhodli dělat protiplán, tak ať si makají sami a mě ať nechaj na pokoji! Já si svejch osm hodin poctivě udělám, pak jsem rád, že jdu domů. – To je všecko hezký, ale tady se dělá nová věc. To člověk nemůže stát vedle a čumět až to ty druhý udělají!“ Fričova bezmocná satisfakce novým politickým poměrům, oficiálně prezentovaná jako hold probíhajícímu komunistickému sjezdu, je bezvýznamným paskvilem, jehož scénář odpovídá absurdním podmínkám barrandovských výrobních skupin. Počínaje tímto pozapomenutým snímkem vstoupil vyčerpaný a rezignovaný Mac Frič do skutečného světa bez glycerinových slz, sladkých úsměvů a falešného citu. Léta těžkého uměleckého i osobního strádání na sebe nenechají dlouho čekat. (05.10.2008)

Pokud to budeme srovnávat s jinými dobovými snímky, tak nám vyjde relativně slušné hodnocení. Je to agitka, ale v odpočinkovém tempu se to dá sledovat. Nejhorší je závěr, kdy všichni řvou slovo VŠICHNI. Tímto výlevem se to definitivně zkazilo. Je třeba také zmínit nezbytnou postavičku každého komunistického filmu - sabotéra nebo lempla, i ten se tam samozřejmě objeví. Uhozený byl také malý Pepík s jeho úderkou, ale chápu - taková byla doba. Snad jediným pozitivem je normální role Rudolfa Deyla ml. (05.12.2009)

Ako spomina Karel Chrocht, teda miestny konspiracny teoretik Karlos80, je toto udajne "jeden z najhorsich a najslabsich Fricovych filmov", no ale zase musim s Karlosom80 nesuhlasit. Je to optimisticky film, ktory ma v sebe zabudovany zivotny optimizmus, volu presadit dobre veci pre blaho spolocnosti, siiri sa z filmu pomaly az entuziazmus z prace chut prekonavat prekazky. 65 % (15.08.2017)