Černobylské deníky

V zajímavostech je uvedeno, že myšlenka filmu je podle USA a Ruska cynická a znevažuje oběti černobylské katastrofy, což je názor, se kterým se plně ztotožňuji. Tzv. Pripjať vypadá jak romské ghetto Chánov a pohled z okna na "černobylskou elektrárnu" působí jako rozmazaná fotografie nedávno zdemolované Rustonky v Praze. Pokud k tomu přičtu naprosto idiotské postavy a dialogy, nezbývá mi než si v klidu poplakat nad znesvěcením všeho, co souvisí s touto událostí a vyvinout veškeré úsilí na to, abych co nejrychleji zapomněl na tento příšerný zážitek. 1* za scénu s medvídkem. 5% (10.04.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $18,119,640║Tržby Celosvetovo $38,380,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $892,159 //počet predaných kusov 40,333║ Tržby za predaj DVD v USA $4,132,572 //počet predaných kusov 275,891║ no čakal som väčšiu filmovú hrôzu na to že to produkoval Oren Peli, lebo jeho Paranormal Activity za moc nestáli, v tomto prípade to ma aspoň ako takú atmosféru vďaka vybraným lokáciam, občas dobré napätie, hlavne keď sa veľký medveď vyrúti chodbou v paneláku... ale mohlo sa aj tak z toho vytrieskať ďaleko viac /35%/ (07.02.2013)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)

Černobylský průjem (slovní hříčka podle anglického názvu, pro ty, co mají rádi inteligentní humor...HaHaHaHa...) je dokonale podprůměrným hororem s několika lehce průměrnými momenty. Nápad neni úplně špatnej, ale je dost špatně podanej. Scénář plnej stupidních chyb a Sadowskiho postava mi těžce dráždila svěrače. Černobyl by si zasloužil lepší survival. (17.10.2015)

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)