Tři barvy: Bílá

Nebavil som sa, príbeh ma nezaujal, proste podľa mňa obyčajný film. Tak ako by som Modrú nazval skôr čiernou, tak tento si podľa mňa zaslúži pomenovanie šedá. Nič moc veru, natočené v roku, v ktorom napríklad Forrest Gump, či Vykúpenie z väznice Shawshank a ono to je taký nepríťažlivý, miestami nudný film. Príbeh chudáka by som si vedel predstaviť aj inak, toto je také predvídateľné, niečo čo som skôr čakal. Jednoduchá sranda. (16.06.2013)

V poslední ze Tří barev, kterou jsem viděl, se Krzysztof Kieślowski částečně odklonil od silné psychologie postav, stejně tak opustil své originální mysteriózní vyprávění plné postupně do sebe zapadajících střípků, což mě na Červené i Modré tolik upoutalo. Bílá je prostě jiná, ať už svým přímočarým dějem od začátku do konce, nebo častěji přítomným humorem v ději, který (ač to vzhledem  k atmosféře nemusí tak vždy vypadat) má tentokrát blíž ke komedii. Včetně jednoho neobyčejného cestovatelského dobrodružství či kuriózního pohřebního zážitku. Čemu jsem příliš na tak krátkém prostoru nedokázal uvěřit, byla poněkud nahodile zpracována proměna z tak nešťastného člověka a dočasného žebráka z metra v jedné osobě na tak úspěšného podnikatele. Asi by celku pomohlo, kdyby v takovém případě snímek ladil na onu komediální strunu ještě výrazněji, možná až lehce absurdně. Tak mi vychází Bílá jako nejslabší z barevné trilogie. Ačkoliv i na slabším filmu z Kieślowského vrcholů zůstává toho pořád tolik, čím se lze nechat vést, ať už je to suverénní režie s osobitou atmosférou, výborné herecké výkony v čele se Zbigniewem Zamachowským, nebo prostě ten nepředvídatelný napínavý příběh, opět plný pestrých emocí. [80%] (10.12.2022)

Biela je silný umelecký film, zároveň je ale aj parádnym trilerom s výborne premysleným podvodom, ktorý jeho umeleckosť ale podtrhuje. Najlepšie je o nej nič nevedieť, pretože film odkrýva svoje "farby" postupne, aby nás ku koncu začal dostávať tým, ako nám začína všetko do seba zapadať. Emócie, ako v prípade Modrej, znova vyvoláva aj sugestívna hudba. Cynizmus bok po boku láske. Rovnoprávnosť muža a ženy. Komentár nového Poľska. Biela je podľa mňa prototypom moderného európskeho artu, kde výpoveď, emócie a svižný, premyslený scenár, sú si navzájom "rovné". Najlepšie je pozerať ju krátko po Modrej, čakajú vás potom dva chytré bonusy v podobe scén, ktoré sú v oboch filmoch točené z iných uhlov. Záverečná scéna bude v divákoch, ktorým sa film dovtedy páčil, ešte nejaký čas rezonovať. (22.11.2012)

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje. (14.12.2004)

Komedie ? Není veselá ani smutná, bílá - a dokonce ani černá. Zato je ÚNAVNÁ - a slabošská. Topí se v sebelítosti, všemožně se snaží vás obměkčit, doslova se na vás lepí a nelze se jí jen tak zbavit ... nepožaduje jen soucit a pochopení, ale především LÁSKU - a ta se obvykle vyžebrat nedá. Dobře: Chápu JEHO ... že ji nechtěl ztratit, ovšem daleko lépe chápu JI ... že ho nesnášela ... a s trochou přemáhání chápu i potřebu Krzysztofa Kieslowskiho natočit o NICH film. Ale tím jsem svoje možnosti (i sama sebe) zcela vyčerpala. Výstižný komentář: marvan ... P.S.: 1) To není o lásce - ani u jednoho z nich. TAKHLE láska nevypadá ... alespoň ne taková, která by za něco stála. Ale možná jste zažili nerovný vztah, v němž jste nechtěně hráli roli vzdáleně připomínající úlohu Karla nebo Dominique - tak už to víte; 2) V každém případě jsem vděčná nevyzpytatelnému osudu, že jsem "Bílou" viděla až jako poslední z trojice barev, tvořících jen velice volnou trilogii. Po aktuálním kulturním zážitku bych možná nikdy nedošla až k "Červené" - a to by byla jednoznačně škoda, neboť teprve JEJÍ křehká poetika mě během okamžiku dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. (07.12.2012)