Muž, který se směje

Když jsem sledovala tento film vybavil se mi Tim Burton, Batmen a Imaginárium dr. Parnasse... Taková všehochuť. Ale celkem se mi to líbilo. Dějově to bylo tak nějak všelijak poslepované naslepo, postavy nebyly nijak vytříbené, ale zato působily opojně a mysticky. A tím myslím, každou postavu, která se příběhem mihla. Na všechny byl krásný pohled. Depardieu se mi tu líbil hrozně moc a jeho životní přednesy a moudrosti ač klišoidní, pořád se mi to líbilo... Vizuálně moc hezká práce... (20.04.2013)

Vida vida. Když jsem četla knihu, představovala jsem si toho neustále smějícího-se muže daleko děsivěji. Zde tento je přímo k zulíbání a docela se mi zdá, že oproti knižní předloze má super život. Ovšem i tak se mi film docela líbil. Svým zpracováním, jakoby byl natočen tak 1954? Jo, tenkrát bych v kině asi měla oči na vrch hlavy. (11.05.2015)

[FFF 2013, Sydney] Typicky poklonkujúca adaptácia priemerného vyhotovenia. Výprave, ku prospechu vyhnanej do niekedy až burtonovského extrému uberáju na údernosti hollywodske kurdlinky až príliš doslovného scenára a pozornosť od prkenných prednesov (s výnimkou Gérarda) je odvádzaná skrz teatrálnu naliehavosť dialógov. Stane sa to, čo sa má stať, limity sa neprekračujú a šablonovitý dej neponúka skoro žiadnu pamätnú odbočku. Améris ovláda priestor, predlohe hanbu nerobí a verím, že svojich stúpencov si nájde, ale pri všetkej úcte, ódické tamtamy by som nevyhlasoval. (22.03.2013)

Velké zklamání. Nádherný vizuál je prvním a posledním kladem tohoto filmu - i když možná je to i tím, že jsem to musel sledovat s dabingem a ten mě ubíjel. Nudná kamera, příšerná režie, scény poslepované vteřiňákem, bídná gradace, neskutečná teatrálnost (a to já mám teatrálnost rád!!) a odporně deklamující Depardieu. Boreček je skrytej komunista a na co nakonec zmůže po svým velkým proslovu? Ach, jak jsem se na ten film těšil, tak o to víc mě nakrk. (03.01.2014)

Okouzlující návrat ke klasice, na kterou už všichni dávno zapomněli. Výprava a kostýmy jsou až snové, herectví lyricko-pohádkové. Nemám nejmenší výtku. Předrevoluční Francie vždycky stýká tolik dekadentního potěšení... A tím nemyslím jen výstřih Markéty Hrubešové ve vedlejší roli nebo klasickou tvář mima Borise Hybnera v davu. Už teď se těším na připomenutí verze s Conradem Veidtem. (26.04.2013)