Konstanta

Po ochrannom sfarbení druhý Zanussiho film, ktorý som si pozrel a tiež druhý, ktorý ma vôbec nenadchol. Dokonca z istého hľadiska to bola ešte horšia moralitka, ako Ochranné sfarbenie. Neviem, či si vtedajšia doba vyžadovala nakrúcanie filmov o neskutočných, morálne čistých ľuďoch, ktorí sa viac-menej neúspešne boria s prispôsobivosťou, pokrytectvom, zbabelosťou a všadeprítomnou zlodejinou väčšiny, pre ktorú predstavujú celkom reálne nebezpečenstvo. (24.10.2012)

Film o morálce, sice z jiné doby, ale aktuální i dnes. Jedinec, který vyčnívá z davu a dává mu svým chováním najevo jeho špatnost a malost. Proto je nenáviděn a jsou mu odevšad házeny klacky pod nohy. Dneska to platí stejně jako tehdy, za dob budování socialistických světlých zítřků. Jen zkuste nepodřídit se většině. Ušlapou vás úplně stejně jako tehdy. (09.03.2020)

Doporučuji všem, kteří mají pocit, že za socialismu byl život ctnostnější. Je fakt, že tehdy se kradlo s lehčím srdcem, protože okrádat nepřítele je povoleno. Film slušně ukazuje obecnou devastaci morálky a jediného čistého, který působí jako mimozemšťan. Působí bezvýchodně, protože především systém jako takový byl špatný. Tomuto odpovídá také závěr filmu. (06.10.2012)

Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje. (03.04.2014)

I když to není akční, hodně myšlenek, obrazů a hudba jsou fajn. Jenomže se nedá přenést přes nový dabing ČT s otravným Martinem Písaříkem. Ten chlap má jediný hlasový výraz, asi jako Libor Terš, jenže ten je o dost lepší dabér, zprofanovaný jenom všudypřítomností. Šedý socialismus po polski. Žít v Polsku na začátku 80´s, to muselo být na mašli ještě o něco víc než v ČSSR. (11.06.2017)