Iluminacja
The Illumination
Iluminácia
Režie:
Krzysztof ZanussiScénář:
Krzysztof ZanussiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Stanisław Latałło, Monika Dzienisiewicz-Olbrychska, Małgorzata Pritulak, Marcin Latałło, Michał Tarkowski, Joanna Żółkowska, Edward Żebrowski (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zanussiho charakterizuje v nejvýznamnějším období jeho tvorby věcně analytický přístup ke skutečnosti, poznamenaný skepsí a nedůvěrou k suverénním soudům. Intelektuální obezřetnost spojuje s respektem k základním mravním hodnotám, ústícím do obhajoby člověka jako individuality. Iluminace je filosofická esej o podstatě lidského bytí, obrazově složená ze série hraných, ostře stříhaných sekvencí, dokumentárních záběrů z laboratoří, továren, přírody, z diskusí studentů i z výroků autentických vědeckých osobností.
"Iluminace" - zážitek náhlého porozumění, osvícení pravdou, láká hrdinu, který neuspokojený studiem bez kontaktu se skutečnou vědou, jde vlastní cestou: přes fyzikální pracoviště a biologické kabinety, neobejde astrofyziku, zavadí o astrology, zúčastní se hypnotických seancí, hledá odpovědi na mučivé otázky v psychiatrických nemocnicích i v rozhovorech s mnichy - chce poznat přirozenost a podstatu člověka, aby si správně zvolil své místo. Stav milosti nenachází, jeho několikaleté hledání končí rezignací, vzbuzující smutek, ne však zoufalství. K smíření se životem dospívá až po mnohých vlastních rozhodnutích, uskutečněných s plnou odpovědností a s pocitem povinnosti vůči manželce a dítěti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
"Co to je iluminace? Iluminace je termín a idea svatého Augustina. Termín a idea se udržely dlouho, po celý středověk, v celé středověké filozofii. Podle této teorie dosahujeme poznání pomocí osvícení rozumu. V tomto momentu osvícení rozum přímo vidí pravdu. Tak, jak oči vidí reálný svět, vidí pravdu prostě, bez přemýšlení. Takže iluminace není působení extáze, není to taková ta bezmyšlenkovitá extáze a vytržení. Znamená koncentraci myšlenek. A pro dosažení tohoto stavu stačí jen čistota srdce, která je důležitější než činnost rozumu." "Nejdůležitější rozdíly mezi rozměry prostoru a času spočívají v tom, že v prostoru se můžeme pohybovat různými směry vědomě a cíleně, ubíhání času v naší mysli je poněkud automatické a nemůžeme ho ovládat. Běh času v naší mysli bychom mohli přirovnat k mihotavému osvětlení. Přítomnost i minulost, které existují v naší paměti, jsou osvětlené, zatímco budoucnost se utápí v temnotách. Možná že exisuje metoda, jak osvětlit budoucnost, jak rozšířit ono osvětlení. A možná jsou takoví, co i v temnotách dokáží uvidět nejasné kontury, obrysy toho, co bude zítra. Současná věda nevylučuje, že budoucnost existuje v přítomnosti, podobně jako minulost existuje v naší paměti." ()
Zatím nejpůsobivější snímek, co jsem od Zanussiho viděl. Spojení životního dramatu s dokumentráními prvkyn bylo zajímavé. Životní dráha, v jejíž určitých částech, se myslím může najít každý. ()
Prvých 20 minút zvláštne odťažité a naplnené filozofickými otázkami. No potom sa sila faktov láme v čosi tak ľudské a nežné, až som sa prichytila pri jemnom úsmeve. Celý príbeh hlavnej postavy je vlastne zahalený v zaujímavej režijnej metóde posúvania deja dopredu cez úradné/lekárske papiere, na ktorú je trochu ťažšie si zvyknúť kvôli mnohým odborným výrazom. Postavu chápeme približne od polovice snímky, keď sa z obyčajného človeka stáva sympatický otec. Film má aj vďaka pôsobivým obrazom veľmi tajomnú atmosféru, ktorú mu osobne kvitujem. Posledné minúty sú krásne metaforické. ()
Aby sa mohol fyzik zaoberať problémami svojho odboru , musí si osvojiť biologickú, psychologickú a emočnú podstatu. Hlavný hrdina podľa striedania okuliarových rámov ( nápaditá režijná práca s prelínajúcimi sa dejovými rovinami ) skúma absolútne obyčajný život v ktorom žiaľ udávajú tempo kritické veličiny riadiace celé sociálne zázemie z ktorého vyšiel a do ktorého patrí. Osvietenie je ódou na zvláštnosti mozgu a jeho funkcií. ()
"Dejte mi pevný bod a já pohnu vesmírem". Hlavní hrdina hledá tento pevný bod a samozřejmě jeho hledání vyzní naprázdno. Výsledkem fimové filosofické úvahy není Iluminace ve smyslu Augustinově, ale jakési obrácení k odpovědnosti - k odpovědnosti za svůj "malý" pozemský život a za své blízké. Krátké filmové střihy se mi líbí. Na to, že film byl natočen v r. 1973, působí velmi neotřele. ()
Docela ráda bych potkala někoho, kdo by mi tento film vysvětlil (i když nevim jestli se to povede, když sám režisér byl u uvedení svého filmu na FnŘ Písek a pokoušel se nám sdělit své myšlenky, které do filmu vložil). Bohužel jsem skoro usínala, abych se mohla vůbec soustředit na děj (který byl mimochodem minimální), absolutně nic mě nedokázalo probudit z letargie a začít vnímat, co tím chtěl vlastně Zanussi sdělit. Ale pokud jste příznivcem niterných myšlenkových pochodů mladého "co mám dělat se svým životem" vědátora, tak směle vám Iluminaci doporučuji. ()
Lze říci, že elita je ta část společnosti, která odpovídá za celek ... Která za něj chce odpovídat. Franciszek Retman, typ intelektuála, který si před rvačkou sundá brýle a aspirant několika vědeckých profesí s prokletím jménem "sklon k reflexi", jak zaznívá ve strohém medailonku, se pídí po smyslu. Úvodní minipřednáška na téma Augustinův pojem iluminace vyznívá poněkud ironicky, protože představuje koncept, který (alespoň pro hlavního hrdinu) nefunguje. Putování za nabytím tohoto zjištění vede po zastávkách fyzika (znělo to slibně) → alpinismus (je to vysoko a nebezpečné) → rodina (co se dá dělat) → dělnická profese (hlad nejen duševní) → biologie (fachidiocie) → mnišský řád (obligátní Zanussiho zastavení) a zanechává hrdinu lehce opotřebovaného tam, kde kdysi začal. Přijetí cesty jako cíle se ale jeví jako podvod. Ale možnosti by tu byly... Zanussimu příběh sisfofského úsilí režíruje způsobem, který působí dodnes radikálně a svěže. Dokumentární nadhled pojímá Francizska jako příslušníka druhu, byť vzácného a klade si nárok na jistou obecnou platnost. Stanislaw Latallo v hlavní roli skutečně vypadá, že ho rakovina touhy po jistotě užírá hltavými sousty. Prokládáním pseudodokumentární linie hrdinova těkání sestřihy diskuzních vědeckých fór, náhledy do dokumentů, scény operací jako náhledů do dílny demiurga, experimentů a výklady různého druhu vecně ilustruje, jak nesnesitelné rozpětí panuje mezi tím, po čem lze toužit a co vědět lze. Kilarova hudba (k nesehnání) rámuje esejistické vyprávění nebývalou škálou emocí. Zanussi trýzeň nakonec Francizska falešně neuzavírá, přestože cosi naznačuje. Skoro půlstoletí po uvedení film též jaksi mimochodem vypovídá o tom, že věda a život se daly dělat i v dnes nemyslitelných podmínkách (interiéry laboratoří, vysokoškolských kolejí a koneckonců i horských chat a bytů). ()
6/10 ()
Oslovil by mě tento film, kdybych nebyl třicátník, který má své odžito? Asi ne. Magický film o hledání sebe sama a smyslu vlastní existence(či existence vůbec). Narozdíl od našeho pana profesora, se mi zdá konec nadějný, až lehce optimistický. Smutnou perličkou je pozdější smrt Stanislawa Lattalo na horách v Nepálu. Jakoby se nám život(Bůh?) přímo vysmíval. Ve filmu ještě hl.hrdina smrti jen díky náhodě uniká, v reálu už takové štěstí neměl- zřejmě nezaspal. ()
Film Krzysztofa Zanussiho, který pojednává o nalézání sebe sama, pravdy, života, podstaty člověka. Od počátku vyprávění sledujeme muže, Františka Retmana, který je nám přestaven netradičním pojetím, kdy ho pozorujeme při jakém si zdravotnickém testu, při němž se dozvídáme všechny základní biologické dispozice o Františkovi. Postupně snímek ukazuje jeho životní osudy, od vysoké školy, přátelství, přes manželství, rodinu, přerušení studia, nucenou práci v továrně, až po horolezectví, návštěvy v psychiatrické klinice či klášteře. Ve všech těchto sekvencích, hledá hlavní hrdina odpovědi na své existenční otázky. Mimo tento stěžejní rámec je film zajímavý svými prostřihy, ve kterých např. nabízí různé pohledy na určitou problematiku od studentů fyziky či odborných profesorů, nebo nám ukazuje třeba srovnání ze slavnými muži a jejími objevy. Velmi podařený, originální snímek, který spojuje dohromady několik stylů a vlastně i žánrů. ()
Tak po prvých 2 Zanussiho filmoch ktoré navnadili konečne Kryštofko udelil. A poriadne. Vojna medzi vedou a spiritualitou. Hrdina-triper, empiricky prechádza a skúša všetko čo momentálne na trhu je aby rozlúskol večne otázky. Kto je tu vo vedení? Či na pracovnom alebo osobnom živote akokoľvek sa snaží použiť empirický meter a odmerať. A nevzdáva to. Nič ho neodradí až kým nenarazí na stenu reality kde treba platiť rentu. Večná téma. Pochybnosti. A viac pochybnosti. To patrí k mladosti , dravosť ktorú neskôr strieda starosť. Čosi podobného očakávam že postretne aj Kryštofkovu filmovú dráhu. Nechám sa prekvapiť. ()
situace vysokoškoláka, který chce poznání a očekává je od vědy. naráží na volbu specilizace, o které vlastně nic neví, taková náhodná volba životní trajektorie, třeba tohle. způsob úsečného vyprávění je výborný, nic nepřebývá, ale překvapivě ani nechybí - ukazuje pouze essenciální obrazy situací a není je třeba spojovat, stačí vedle sebe postavit. ()
Jaký je smysl? Má smysl pokládat takové otázky? Člověk celý život hledá smysl. Smysl života, existence, funkcí, vzniku či zániku. Mladý člověk nasává život plnými doušky. Čas pro něj plyne pomalu. S přibývajícím věkem ubývá elánu, sil, ale otázky se dále kumulují. Sv. Augustín zastával teorii, že člověk, aby poznal pravdu, potřebuje Božské osvícení – iluminaci. Sám prý není schopen dojít k žádnému poznání. Ať již pod pojmem iluminace vidíme cokoliv, díky hrdinovi tohoto filmu (Stanislaw Latallo), máme možnost pozorovat psychologicko-společenský vývoj člověka v nejzásadnějších letech jeho fungování. ()
Divák má možnosť uveriť filmárom a nechať sa unášať filozofickou esejou doplnenou dokumentárnymi zábermi a kochať sa vnútorne režisérom, že aký on je génius alebo sa prikloniť k názoru že tento snímok je poriadna blbosť. Ja hovorím, že je to blbosť a vôbec sa to nedá pozerať. ()
V pražských kinech se promítal od 30.5.1974 (Paříž) ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1981/82. ()
"Smysl života se nehledá, smysl se životu dává" ()