Život je pes

Hugo Haas rozhodně nepatří mezi plejádu herců, ze kterých se mi pravidelně topoří mých dvacet anakondích čísel. Tato jeho two man show mě bohužel nikterak nenadchla a ani se nehláškuje tolik, kolik bývá Fričovým dobrým zvykem. V rámci humoru se drží film opravdu hodně při zemi. Tedy minimálně z mého vysoce odborného pohledu. Naopak v mnoha pasážích působí film takřka až hororovým dojmem. Noční můrou všech rozumných mužů je svatba. Zkuste si potom představit hned dvojitou svatbu v jeden den, brrrr. Závěr filmu byl tedy tradičně fajn. Bohužel většina stopáže je zbytečně rozvleklá, nevtipná a příliš nezajímavá. Pochvaluji si Adinu Mandlovou, které to v tomto filmu nesmírně sluší. Člověk by kvůli ní snad i své zapřísáhlé puritánství na 45 minut odložil stranou. Lepší hvězda. (03.07.2019)

Úvodnímu gagu na váze jsem se nahlas a od srdce smál, což se mi u filmu zase tak často nestává. Pak už sice na nic podobného nedošlo, ale úsměv mi z tváře po celou dobu nezmizel. Diva Adina pak svou erotičností zase nezklamala a její dmoucí ňadra s vyrýsovanými bradavkami přes halenku mi v jednom okamžiku naprosto vyrazila dech. Haas ve své "dvojroli" pak předvedl parádní výkon a jeho eskalující problémy s udržením dvou identit dokázaly po celou dobu výborně bavit. Nesedla mi jen ufňukaná Světla Svozilová, ale chápu, že v té době byly tyhle naivky ve filmech naprosto běžným jevem a tak říkám, to nevadí, to nevadí, to nevadí, to nevadí. (05.04.2021)

Hugo Haas ve skvělé formě. Ve zdánlivé dvojroli mladého hudebníka a svého vlastního strýčka předvádí úžasný výkon; i bez maskování v obou rolích působí neuvěřitelně přesvědčivě, role krásně odlišuje a tak divákovi není zatěžko uvěřit, že mu to rodinka hudebního vydavatele zbaští i s navijákem. Hugo Haas je pro mě z prvorepublikových herců hlavních rolí ten nejlepší. Jeho uštěpačné poznámky jsou neuvěřitelně nadčasové, takže se jim zasměje i dnešní divák, protože jízlivost zkrátka a dobře neumírá. Navíc uměl hrát i vážnější role (holt správný komik), čímž si u mě vysluhuje i on sám plný počet. Do toho si připočtěte vynikajícího Theodora Pištěka, nádhernou Adinu Mandlovou (ačkoliv ani herecky se tady neztrácí) a až neuvěřitelně lehkou režii a máme tu plné hodnocení jak když střelí. (20.05.2011)

Hugo Haas byl nesporným komediálním talentem a já jeho tvorbu nemám vůbec zmapovanou. Po vynikajících filmech Ať žije nebožtík a Tři muži ve sněhu je tohle další Haasova vydařená komedie, kterou jsem viděl, i když mám pocit, že nedosahuje kvalit výše jmenovaných. Tohle je vskutku lehčí žánr, na který příliš netrpím, jelikož málokdy snesu takové ty bezproblémové, veselé a nekomplikované charaktery postav, jimiž se to v komediích tohoto druhu jen hemží. Na druhou stranu Hugo Haas si mne brzy získal a Adinu začínám nepokrytě obdivovat jako herečku mnoha tváří (v každém filmu co jsem viděl je úplně jiná). Pištěkova otcovská dobrota je již klasikou a tak výsledkem nemůže být nic jiného než velmi slušná zábava. 70% (21.04.2011)

Strandičky, na to vás užije! Kdo je to ale ten "vás"? Tohle je přece rodinný film; tak se na to podívejme z pohledu rodiny. Naše rodina zahrnuje 4 generace od sebe vzdálené zhruba 25 let. 1. Třiadevadesátiletá babička (moje matka): Ještě před pár lety jsem jí pouštěl Haasovy filmy z USA. Líbily se jí. Haas je pro ni pořád velký sentiment. Smysl těchto, ad libitum opakovaných srandiček, by pro ní už nebyl. ¨Postavy synovce, lektora a profesora, by pro ni byly už jen zmatečné. 2. Já a žena (na film jsme se dívali spolu): Po očku jsem se na ní koukal s žádostí, aby řekla: "Vždyť je to na jedno brdo, podíváme se na něco jiného." Dokoukali jsme se do konce. 3. Děti (máme tři): Pro ně by to asi bylo nejpříhodnější. Do pěti jsou v práci, pak jejich děti, a pak něco nenáročného, odpočinkového, rozptylujícího. 4. Vnuci (máme jich 7): Nedávno mi nejstarší z nich řekl (u příležitosti "Vynálezu zkázy"): "Řekni mi dědo, proč bych bych se já měl na něco takovýho koukat". Tady už cesta vůbec nevede. Jsme na konečné. Vystupovat. (05.02.2018)