12 rozhněvaných mužů

Čtyřicet let uplynulo od doby, kdy se tehdy dvaapadesátiletý Henry Fonda navlékl do bílého obleku a v jedné dusné místnosti v patře soudní budovy předvedl jeden z nejznámějších hereckých výkonů v dějinách filmu. Henryho Fondu vystřídal tehdy o generaci starší Jack Lemmon, hlavním protihráčem se mu stal jeho vrstevník George C. Scott (aka Jeho Zelenost Generál Patton) a Jiřího Voskovce v roli zdvořilého imigranta odkudsi ze střední či východní Evropy vystřídal Edward James Olmos - který má kupodivu stále být z východní Evropy:) Samozřejmě je tu více známých jmen, ale to už není tak důležité, pánové Stahl, Petersen, Gandolfini a Cronyn prominou. Důležitější je, že se režisér Friedkin, tehdy rovněž takřka se sedmi křížky na hřbetě, rozhodl oživit obraz, a tím nemyslím jen pohyblivou kameru;) Řeč je hlavně o afroamerických účastnících, z nichž jeden hraje velmi výraznou roli rasistického porotce - vymlasknout takhle všem na odiv černého rasistu, to je kus novátorství, ať se vám to líbí nebo ne. Zajímavé je, že tomu "džentlmenovi" v obleku ten jeho svatý hněv na špinavé feťácké Mexikány věříte (a je vám z něj zle jako z každého jiného nácka). Podezřívám Williama Friedkina, že svým castingovým rozhodnutím chtěl ukázat, že doba hodně pokročila, a především posílit tu vnitřní rovinu Dvanácti Rozhněvaných Mužů - tu, ve které se nastavuje zrcadlo naší "objektivitě" a "nezaujatosti", manipulovatelnosti, ale i odpovědnosti za naše rozhodnutí. Rozhodně se mu to povedlo, bohužel film jako celek je jen důstojným remakem, který kvalit originálu nedosahuje. Dokonce bych řekl, že Michalkovova verze je také lepší, ale to je kromě její originality dáno i velkoplátnovou výpravou. Na televizní film dost slušné, ale "objektivně" prostě nemůžu dát osmdesát. Výsledek je 70%. (06.07.2009)

Tento televízny film je skutočne pozoruhodný. Je to remake nepopierateľnej klasiky. Prerábky sú zvyčajne chabou výhovorkou, ktorú používajú neinšpirovaní režiséri, aby zarobili viac peňazí na dobrom nápade. Poznáte dril priemerného remaku: väčší, hlasnejší a čo najmenej vzdáva hold originálu. Pohľad Williama Friedkina na ,,Dvanásť rozhnevaných mužov" je presným opakom toho všetkého. Je to skromné ​​prerozprávanie príbehu, no očividne robené s nekonečným množstvom profesionality a rešpektu voči originálu. Herecká úroveň hereckého obsadenia počas niektorých intenzívnych diskusií a debát takmer vypáli diery do obrazoviek...je to tak výborné. Veľmi zvláštne slovo úcty a uctievania patrí Jackovi Lemmonovi, ktorý je výborný. 8/10 (02.02.2022)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +Jack Lemmon, parádni atmosfera, vybroní herci, velice chytlavé -ne tak dobré jako originál/// Ještě než jsem se na to začal dívat, nemyslel jsem si, že mě to tak strhne. Dramata moc nemusím, ovšem když jsou dobře režijně rozehraná a herecky zdařile zahraná, je to úplně radost se na takový film dívat. Když jsem kdysi dávno viděl původní snímek, tak i bez znalosti herců a v černobílém provedení mě film velmi pohltil. Něco podobného můžu tvrdit i o tomto kousku. Je o něco modernější, se stejným scénářem a rozehrán (pochopitelně) jinými herci./// Celkem 75%/// (06.07.2009)

Podařené zpracování geniální předlohy. Na originál to i přes veškerou snahu nemá a Michalkovovi inovativnosti to také nedosahuje, i když snaha o aktuálnější pojetí se tomu upřít rozhodně nedá (nejvíc je to znát na osobě porotce číslo deset). Nebýt dvou zmíněných filmů šel bych na plný počet, ale takhle to nejde, ale i tak se jedná o více než kvalitní televizní produkci. 85% (22.06.2013)

Jen přemýšlím, proč si Friedkin chtěl zkusit tuhle inscenaci natočit. Dokazovat si nic nemusí, film z roku 1957 byl skvělý, nic nového tento snímek nemohl přinést, takže mi poněkud uniká důvod jeho vzniku. Jak mám vlastně ohodnotit skvělý, ale možná zbytečný film? Kvůli replice "nechte ho žít" prostě zbytečný být nemůže, celý závěr je krásně emocionální, takže se povznáším nad to, že se jedná "jen" o remake. (07.05.2019)