The Butterfly Room

"Mutr - stará rašple, do motýlů bodá. Na následky kašle, larvy lásky hledá... " Oblíbený film známého slovenského entomologa Babiše. O tom, že motýle okusují nejen řepku olejku (ona jim chutná), ale sežerou i zbytky zdravého rozumu jedné staré rašpli a ta si pak splete roztomilou holčičku s babočkou jenerálem. Následné napichování ovšem dotyčné dívence i přejete, neb je to cynická malá mrška, co ještě dlouho nebude mít občanku, ale už teď je děsně na prachy. Poučný příběh také o dobrých sousedských vztazích, viz ochotné pohlídání dcerušky, o tíži samoty a o karmě, co je zdarma, to vše okořeněno mateřskou ježibabí láskou, která jde i přes mrtvoly a prostoupeno všudypřítomnou vůní formaldehydu a louhu. Změnil jsem názor na entomologii. Žádná suchopárná nuda, ale pěkně šťavnatá morbidní zábava. Závěrem kvízovou otázku pro pozorné diváky: Co je pro jednonohou prostitutku ze zdravotního hlediska méně rizikové? Belhání se s berlemi po mnoha patrech schodů nebo jízda výtahem? :-) (17.04.2021)

Horrorová diva Barbara Steeleová v roli šílené matky s velkým kladivem... Počáteční střípky filmu se postupně skládají a nakonec vytvoří bizarní obraz. Motýli se bezmocně třepotají ve smrtičce a následně jsou pečlivě ukřižováni. A co se stane s motýlí dívkou? Bude také nabodnuta na špendlík a vystavena? Časové roviny se prolínají, divák je vržen do kolotoče obrazů a postupně zjišťuje, co jsou zač postavy, které vědomě i nevědomě rozehrávají drama života a smrti. Motýlí pokoj je především o Smrti. O nenaplněných touhách, sobectví, touze ovládat a vlastnit. Ač Steelová zestárla, ponechává si stále neobyčejný šarm. Závěr je sice hezkým dílem vyšinuté osobnosti, ale Barbara by zvládla roli ještě temnější. Dokážu si ji klidně představit i v nějaké novodobé děsuplné gothice... (26.09.2014)

Milý a nevšední soft horror, který by mi mohl být ještě milejší, kdyby se scénárista trochu krotil se svou snahou o nevšednost i při míchání jednotlivých časových rovin dohromady. Ne že bych to nepochopil, ale nesedlo mi to. U béčkové oddechovky bych dal přednost klasické formě, prostě jedna lineární časová přímka a po ptákách. Ale paní motýlkářka byla moc fajn figura, jen škoda, že na konci nerozmázla Wiseovi makovici tím perlíkem. (24.11.2015)

Atmosféra síce bola len priemerná, bez ľakačiek a ďalších hororových záležitostí, avšak to, na čom snímok stavia je slušne vybudovaná dejová linka. Páčilo sa mi ako scenár umne narábal s jednotlivými časovými líniami a ich prelínaním až do konečnej, výslednej skladačky. V tomto filmovom žánri je to skôr výnimkou. Koniec dal všetkému nádhernú pointovú bodku. Tiež nemôžem zabudnúť na Barbaru Steele, túto 1. dámu gotického hororu, ktorá ani po toľkých rokoch nestratila nič zo svojho hororového šarmu. Celkom spokojnosť. 68/100 (01.11.2014)

Tvůrci "The Butterfly Room" evidentně chtěli natočit poctu starým dobrým hororům a shockerům, jaké divákům předkládal Hitchcock, především pak v televizním seriálu "Alfred Hitchcock uvádí". Stejně jako v těchto klasikách má i premisa novinky v rukávu pouze jedno eso v podobě odhalení, k němuž celé vyprávění směřuje, při čemž atrakce spočívá v tom, že diváci tuší, o co jde, ale jsou napjatí, dokud to nakonec opravdu neuvidí. Bohužel pro film i diváky Jonathan Zarantonello, adaptující vlastní knižní předlohu, má velmi daleko do mistrovského vypravěče a alchymisty s napětím Hitchcockova formátu. Lze si snadno představit, že zdejší za vlasy přitaženou premisu, která ze strany diváka vyžaduje povážlivě mnoho ochoty spolupracovat, by někdo lepší dokázal proměnit ve funkční celek. Jenže režírující scenárista a spisovatel evidentně neví, co pořádně chce. Namísto toho, aby svým nepřiznaným vzorům dostál i odpovídající nenápadnou formou, snaží se zoufale nahánět body u publika hyper-vyfintěným vizuálem se spoustou otravně samoúčelných postprodukčních efektů a chronologicky zpřeházeným vyprávěním, které ale spíše než ke gradaci napětí slouží čistě k začlenění zvratů v pravidelných intervalech stopáže. Herecké obsazení sice potěší znalce, ale nelze se zbavit pocitu, že Zarantonello vlastně je jen zručnější varianta Tomáše Magnuska, pro něhož také filmy jsou jen příležitostmi, jak si rozšířit sbírku autogramů a popašákovat se pocitem, že dal hereckou příležitost starým hereckým velikánům, o které jinak už nikdo nestojí. (23.02.2013)