Moji přátelé II

hlavna chyba tohto filmu je ze som ho nevidel ked som mal o 20 rokov menej :/ nie je to zle, a je to taka klasika z 80tych rokov, talianska komedia so vsetkym co k tomu patri, len - v dnesnej dobe mi ten humor pripadal skor trapny, miestami nasilu. proste doba sa meni a doba tohto filmu je uz za nami. napriek tomu - nebolo to uplne zle, miestami som sa dobre pobavil a pre vsetkych ktori su starsi ako tento film - oplati sa z nostalgie pozriet. (02.07.2012)

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80% (08.09.2007)

Vo filmovom klube som videl aj prvý diel. Ale tento je omnoho bláznivejší!! Samozrejme, že je tu ponechaná scéna zo stanice, ktorá bola v prvom filme , ale je tu mnoho ďalších srandovných scén ( na cintoríne, fotografie pre japonských turistov, hadia žena, závažná choroba úžerníka). No proste musíte byť ostražitý ako jeleni...... 90%. (14.09.2006)

"Souložit v kufru by mě nebavilo." Když o tom tak přemýšlím, tak mě by to asi taky nebavilo. Ani s Hadí ženou. Nicméně kdybych žil s "mými" přáteli, tak bych to asi zkusil. Tentokrát jsem se sice nebavil tak dobře jako poprvé, ale přesto jsem si báječně užil při narovnávání šikmé věže v Pise, při úmrtí ženy pekaře, při vytváření "upomínek" na Itálii či při sexistickém pěveckém vystoupení Moderních madrigalistů před církevními hodnostáři. A to nemluvím o kradení lejna lichváři. Jenže mezitím dobrým jsem viděl i nějakou tu tragédii a dost mě nebavil rozhazovačný hrabě Mascetti. Samozřejmě když nežvatlal, protože takovou nějakou žvatlací přednášku si musím pro nepříjemné životní situace taky připravit. (02.11.2018)

Amici Miei, Atto II - (Před-)Poslední legrace. Parta cynických, vyprázdněných loserů podruhé. Pod slupkou téhle komedie se svíjejí černé útroby životního cynismu, misogynství a kdo ví čeho ještě. Pánové, kteří investují veškerou ubývající energii do prchání před manželkami, rodinami a zaměstnáními k životním gagům, které mají daleko k laskavé, neškodné legrandě, uznávají jediné pravidlo: nebrat nic vážně, kromě přátelství samého. Obrana téhle bašty je dojemná, protože se jedná zjevně o to jediné, o čem postavy nestihli poztrácet iluze. Film mi při poslední repríze několikrát připomněl Ferreriho žrací klasiku. Nejenže sdílí část hereckého osazenstva, ale navíc pod maskou bžundy vyjadřuje podobné životní postoje, jež může sdílet parta chlapů, kteří se chtějí užrat k smrti. Filmařsky rutinně zpracovaná existenciální bžunda pro nesnobské diváky a nevinná řachanda pro ty, kteří si svůj klíčící pocit životního zmaru ještě neuvědomují. (08.07.2016)