Řidič a fantom
-
Fantôme avec chauffeur
Komedie
Francie, 1996, 90 min
Režie:
Gérard OuryHudba:
Wojciech KilarObsah
-
Georges (Gérard Jugnot) pracuje už celá léta jako řidič Philippa Brunneau - Tessiera (Philippe Noiret), nepříjemného finančního magnáta. Když jednoho dne vyhraje v loterii milion, řekne šéfovi od plic, co si o něm ve skutečnosti myslí, podá výpověď a těší se, jak si s manželkou užije nabytého bohatství. Jenže Brunneau - Tessier má mnohem víc nepřátel - při atentátu na něj to omylem schytá i Georges. Na místě zemře, ale se světem se překvapivě neloučí - zůstává zde jako duch a totéž potká i jeho zaměstnavatele. Oba rozkmotření pánové se tedy znovu dávají dohromady a konsternovaně zjišťují, že ani jeden z nich nikomu nechybí... (Oskar)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
Tosim
Film má samozřejmě vážnější podtext - vztah vnuka a dědečka. Nicméně vtipnost převládá a na francouzský snímek má velmi neodolatelné triky!(26.5.2003)
-
Oskar
Nečekané spojení scénáristy Francise Vebera a režiséra Gérarda Ouryho může budit pochybnosti (trochu jako kdyby Zdeněk Svěrák napsal scénář pro Václava Vorlíčka). Ale nejsou na místě - nejedná se o splácaninu dvou odlišných poetik; vzásadě se dá říct, že zvítězil Veber, s tím rozdílem, že Oury mírně potlačil jeho tendenci moralizovat. Takže motiv odcizeného syna tady není tak lacině vlezlý jako třeba v Otci a otci nebo v Kondomedii. Je to především nápaditá a vtipná duchařská komedie pro dva skvělé herce, kteří už v té době DLOOOOUHO nenarazili na pořádnou roli. Takže sláva. 80 %(8.5.2003)
-
freddy
Přijemně vtipná a inteligentní komedie, to je asi nejvýstižnější označení tohoto francouzského filmu. Někomu se může zdát námět neoriginální, vždyť filmů, kdy někdo umře a jeho duch zůstane na Zemi už jsme mohli vidět docela dost. Ale tahle komedie nepostrádá nadhled, vtip a zároveň trochu vážnější podtext v podobě vztahu otce a syna. Celá komedie je podepřena vynikajícími hereckými výkony pánů Noireta a Jugnota, kteří svým rolím duchů dodávají šťávu. Tohle je z mého pohledu nadprůměrná komedie a perfektně jsem se u ní odreagoval. Takže je to za čtyři hvězdičky.(5.7.2008)
-
LiVentura
Pěkný příběh z rukou Mistrů francouzské komedie.(19.6.2011)
-
bloom
Komedie, která sice na některých místech drhne, ale je francouzsky příjemná. Noiret je tradičně skvostný a Jugnot si svou roli proutníka užívá. Spojení Vebera a Ouryho se sice může jevit nečekaně, ale je to s podivem, že se nedali dohromady už dříve. Vždyť oba točili podobné náměty (mísili komedii s akcí, oba často používali námět jedince, který se nenadále zaplete se zločinci či špiony), obsazovali či psali pro stejné herce (Belmondo, Pierre Richard nebo právě Jugnot), pro oba psal hudbu většinou Vladimir Cosma. Kdyby se jim podařilo v sedmdesátých letech natočit buddymovie ve složení Belmondo a Richard byla by to lahůdka.(21.11.2006)
-
Terva
50 %(2.7.2011)
-
Shetland
Přesně jak to už bylo řečeno : většina francouzkých komedií funguje dodnes a o nějaké trapnosti nemůže být řeč. Celý film je pohodový i stopáž příjemná.(8.4.2010)
-
sedm.1
Příjemná komedie,která nezapře ani na vteřinu svůj francouzký původ.Typická francouzká gesta,typické dialogy,gagy,herci,prostě vše nepopře jemný nenásilný styl humoru tak věrný pro kinematografii této země.Ke konci trochu moc moralizování,přesto po celou stopáž příjemně stravitelné + pár vychytaných opravdu vtipných scének,sumasumárum slušné odreagování na sobotní podvečer :).(16.7.2008)
-
MrPierc
Příjemná komedie o smrti. Lze to vůbec napsat ? V tomto případě ano.(21.7.2011)
-
Ernie_13
No neviem čo to mal byť za pokus v rámci francúzskeho filmu, ale moc nevyšiel. Bolo síce zaujimavé sledovať, aké orgie v rámci efektov sa dali robiť v roku 1996, ale ináč mi to tam vôbec nepasovalo. Navyše zábavy na akú som zvyknutý z francúzskych filmov tam bolo takmer nič (na to že malo ísť o komédiu). Sklamanie.(30.6.2011)
-
revere
Devět let po Zuckerově Duchovi... za okouzlující Demi Moorovou tu supluje rutinovaný Gérard Jugnot, za médium Whoppi Goldbergové dokonce zaskakuje televize, která hlavní hrdiny "nějak vcucne" a nezapomenutelné efekty, provázející odchod z tohoto světa, téměř paroduje tajtrlíkující lavička v parku. Vtip tu nahrazují nekonečné variace prolínání postav předměty a jinými postavami. Jakoby se ho tvůrci nemohli nabažit, přitom však svědčí o jejich bezradné snaze oživit jinak zoufale čitelný děj a emoční prázdnotu. Obvykle nerad srovnávám, ale tenhle film si o to, ke své smůle, řekl příliš hlasitě.(4.7.2011)