Žít a zemřít v L.A.

William Friedkin umí rozhodně lépe. Ale nebylo to špatné, jen to bylo takové bez výrazu, bez života, chyběl tomu šmrnc a chtělo by to asi i lepší herce proti Willemu Dafoeovi. Film není nudný, takže to nebude zcela ztráta času, ale rozhodně to také nebude nezapomenutelný zážitek. Ty dost krvavé přestřelky měly něco do sebe. (08.10.2007)

Vůbec ne špatný krimifilm o muži, který tiskne a do oběhu pouští falešné "dvacetidolarovky". Jeho malá organizace je téměř nedostižná, vždy je o krok dál, než vyšetřovatelé. Avšak zaujatý mladý státní agent, kterému padělatel zabil kolegu před důchodem, se do pátrání pustí ze všech sil a s novým parťákem jdou nebezpečnému vrahovi po krku. První hlavní role herce Petersena, výrazná, herectví slušné. A hlavně Friedkinova režie a spoluautorství jsou typické a tvrdé. (04.01.2010)

Podstatně lepší než jiné krimi filmy z 80. let. Perfektní automobilová honička, kterou má Friedkin v malíku (sice o něco horší než z Francouzské spojky, ale i tak výborná). Bylo tam sice několik přehmatů, ale to vše se dá odpustit. Zaujalo mě hlavně to nahlédnutí na výrobu falešných pěněz umělcem v malé soukromé výrobně. Za překvapivý konec přidávam hvězdu navrch. (25.03.2008)

Rázné. Stejně jako se legendární znělka Wang Chung při úvodních titulcích pomalu noří s vycházejícím sluncem nad L.A., aby pak agresivními beaty udeřila na divákovy smysly, i celý Friedkinův snímek neustále přináší do pomalu plynoucího neo-noir příběhu překvapivé zvraty a návaly estetické brutality, aby nakonec došel do naprosto nihilistického finále. Tedy vše, co mám rád. Žít a zemřít v L. A. znamená ryzí osmdesátky a zároveň pamětihodný thriller se stylem jako žádný jiný. Můj nejoblíbenější Friedkin. A film, který bych si rád někdy dal na velkém plátně s pokud možno nejkvalitnějším zvukem. (08.11.2019)

Friedkinův nemilosrdný (k divákovi i k postavám), testosteronem a elektropopem nabitý, nahotou ani násilím nešetřící neo-noir (velkoměsto, nevyzpytatelné ženy, cynický detektiv jednající na vlastní pěst) lze chápat jako hořký dovětek k Francouzské spojce. Největší ohrožení pořádku v Americe patřící yuppies nepředstavují drogy, ale padělané peníze; životní styl a metody hodných a zlých jsou srovnatelné a osmdesátkoví poldové mají sice stejně buldočí povahu jako Pepek Doyle, ale padouchy nestíhají primárně kvůli spravedlnosti, ale adrenalinu. Přemíra slastí, jež konzumní společnost nabízí, u nich způsobila otupělost, která je nutí hledat podněty extrémnějšího rázu. Riskantní hry se zločineckými esy jsou pro ně stejným adrenalinovým sportem jako bungee-jumping. Sledováni více dějových linií, preference odosobněných celků a fetišistický zájem o dobově příznačné fenomény (hudba, výtvarné umění, móda) svědčí o snaze nabídnout spíše portrét Zeitgeistu než jednotlivých postav, jejichž hledisko kamera přejímá pouze pro zesílení viscerálního efektu (honička, pohled oběti, na kterou míří zbraň). Kromě toho, že je tenhle dobrý-zlý film žánrově a vypravěčsky nekonvenční, ideové podloží americké společnosti 80. let z něj pochopíte líp než z libovolné učebnice dějepisu. 85% (08.08.2023)