Já a ty

Náš týden na horách. Má setkání s Bernardem Bertoluccim bývají rozpačitá. Očekávání od banálně znějícího titulu Io e te byla velmi vlažná. Odhodlání dvaasedmdesátiletého filmaře hovořit o pre-mileniálech působí zpočátku rozpačitě i roztomile zároveň, zvláště ve scénách, které jakoby vypadly z filmu o padesát let staršího. Dojem, že ať tak či onak to má starý mistr "v paži" ale pomalu překonává rozpor anachronismů, jak bezútěšná psychosociální zápletka o synovi Jiřího Mádla a Malcolma McDowella schovávaném ve sklepě, kam jakoby nacouval dvorkem betonové zahrady, pomalu vykvete ve filmový pugét, který v době vzniku vidělo trestuhodně málo diváků. Jisté filmy dělá jediná scéna a napadá mě hned několik, jež za nanebevstoupení vděčí jediné písničce. Rozháraný výběr hitů, které Bertolucci nejspíš nastudoval jako relevantní (The Cure - Boys Don't Cry; Muse - Sing For Absolution, RHCP - Power Of Equality, Arcade Fire - Rebellion (Lies), exploduje v tanečku ústředního páru na italskou (!) verzi Space Oddity titulem Ragazzo solo, Ragazza sola, nazpívanou samotným (!!) Davidem Bowie (který byl ostatně známý ochotou překvapovat jazykovými verzemi svých písní). Když Tea Falco přidává svému bratrovi třetí hlas, z plátna kane elixír lásky hutnější burákového másla. Nachytal jsem se při otázce, jestli děkovat spíš Bowiemu či Bertoluccimu, ale potom jsem se zastyděl, že bych se ptal stejně na podíl zásluh Mahlera a Viscontiho. S ženskou v místnosti se nedá číst. (24.05.2021)

Převaha tří a dvou hvězdiček mezi hodnotiteli. Taky jsem váhal mezi těmito dvěma možnostmi, ale pak jsem se přiklonil ke třem hvězdičkám, protože příběh hlavu a patu měl. Co bylo nepravděpodobné a nedotažené, byl závěr, kde nebylo zřejmé, zda se matka o synovi dozví, že nebyl na lyžařském zájezdu, jak dalece mu uvěří... Nějak se mi nezdá věřit tomu, že by se neptala na podrobnosti z celého týdne. A že by nevlastním sourozencům ten týden strávený ve sklepě zasáhl do života, dokonce fatálně? To nebylo vůbec patrné. (06.07.2019)

Čtrnáctiletý asociál, jeho starší nevlastní sestra, která jede v drogách a jeden promyšlenej plán, jak se alespoň na chvíli ztratit z dohledu starostlivých rodičů. Nonkonformní film Bernarda Bertolucciho, který se odehrává výhradně v suterénním prostoru mezi čtyřmi stěnami, na dvou ošuntělých gaučích a za zamřížovaným sklepním okénkem, je obnaženou reflexí světa dospívajících, akcentující jak odlišné postavení obou hlavních protagonistů, tak jejich sociální i společenskou vyloučenost. Zároveň je to film, který tvrdě a bez obalu ukazuje, jak vypadá absťák. (19.06.2017)

Film vytiahol z útlej knihy od Ammanitiho všetko hlavné a čo je dôležité, dôkladne predostrel divákovi tie dobré myšlienky, na ktorých kniha stála. To, že sa dvaja nevlastní súrodenci dokázali podržať v ťažkých chvíľach života, že s drogami sa ľahšie znášajú prúsery, ale súčasne si ľahostajný, bez citov a že radšej potom padať na kolená a mať modriny ako zažívať stavy ľahostajnosti voči všetkému.... A že pár dní niekedy znamená veľmi veľa. Záver nechal režisér otvorený, čo ma potešilo, lebo knižný záver bol iný. Za mňa perfektne spracovaná knižná predloha obľúbeného spisovateľa. (29.05.2023)

Přiznávám rovnou, že jsem na tento film koukal jenom kvůli písni Space Oddity od Davida Bowieho nahrané v italštině. Zazní až v úplném závěru a čekat na ni 100 minut byl téměř nepřekonatelný úkol (pro tip - hledejte na youtube "Ragazzo solo, Ragazza sola"). Tea Falco je možná hot, ale interakce s druhým hlavním hrdinou filmu je hrozivě špatná, scénář jde od nikud nikam, na druhou stranu uzavřený prostor smrdí socialismem a myslím si, že západní kinematografie nikdy nebyla ponurou atmosférou nikdy blíže k našim Pelíškům... Nevím jestli to ale může být pochvala a Bertolucci mě asi na obalu DVD citovat nebude. 45 % (26.01.2016)