Zvrácený

Konceptuálně odvážné, experimentální, ale v detailech ne až tak složité. Myslím, že poskládání scén v opačném pořadí spolu s postupným zjednodušováním děje trošku ubližuje dramatickému oblouku. protože od určité fáze filmu si lze vyvodit, že žádný další šok už nás nečeká, takže opadá napětí z očekávání. Na druhou stranu právě tento koncept lépe slouží k vykreslení kontrastu mezi všedním dnem a naprostou brutalitou, která může udeřit kdykoli, kdekoli a na kohokoli jako blesk z čistého nebe. Inkriminovaná scéna znásilnění opravdu vyvolává všechny ty správné emoce, tak "nepohodlně" jsem se u obrazovky asi ještě nikdy necítil... 7/10 (09.02.2014)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)

Film, který mne doslova dostal a po kterém jsem opravdu neměl moc dobrý pocit ... Ale pak jsem si řekl, "To je přesně ono!!" Nebyl jsem ani tak šokovaný ... myslím, že Noé nechtěl šokovat za každou cenu. Nic šokujícího ani v podstatě nenatočil a neukazuje. Ukazuje prostě běžnou smutnou a drsnou realitu dnešních velkoměst, stejně jako to udělal v roce 1978 Zarchi svým "I Spit on Your Grave", ovšem na venkově ... Filmy bych nerad porovnával, ono to ani nejde, ale oba se dotýkají základního tématu násilí na ženách a pomstě. Ireversible je perfektně řemeslně zvládnutý film, který dokonale a detailně, realisticky a vhodně zobrazuje běžné stránky života, o kterých se raději nemluví. To že jde pozpátku je silně provokující, ale jediný šok jsem dostal na "konci"-"začátku" filmu, kdy M. Belluci leží na rozkvetlé louce. Ty kontrasty krásy, nového života, lásky, hnusu, brutality a perverze jsou prostě řemeslně zvládnuté, stejně jako chování sjetého Cassela ... a to jak na párty, tak potom. Jinak musím uznat, že Noé skutečně natočil nejvěrnější a nejrealističtější znásilnění v dějinách filmu. A tohle natočit, třeba jen tuhle část, to chce hodně velkou zručnost ... Perfektní film, který bohužel většina běžných diváků nevydýchá ani do poloviny a proto ani nepochopí a bohužel (!!) nepřijme ... (23.01.2008)

Po prostudování zdejších ohlasů a zajímavostí jsem čekala, jak moc bude tento film zvrhlý. A musím přiznat, že jsem ho čekala více zvrácenější. To, co ho dělá nejvíce diskutovatelným a kontroverzním, je úvod filmu s psychadelickou hudbou a destruktivní kamerou, ze které se Vám možná bude motat hlava, scéna s hasičákem a znásilnění Monicy Bellucci. Dialogy nejsou ničím výjimečné, ale příjemně se poslouchají. Velmi na mě zapůsobila závěrečná, několika minutová, společná scéna Bellucci a Cassela, která byla vskutku pastvou pro oči, herecky skvostné a navíc jim to spolu náramně slušelo. Monica je dokonalým symbolem ženskosti a krásy a Vincent je charizmaťák vysokého stupně. (24.04.2010)

Základní poselství je primitivní: násilí je špatné, áno. Všechno ostatní je pouze vata zavěšená na formální hříčce, která se ve výsledku zvrhla v to, že každý musel někdy zaslechnout něco o tom, že Monica Bellucci (toho času absolutní bohyně) natočila velmi naturalistickou scénu znásilnění. Ale v té putující fámě se už ztratila pointa proč tomu tak bylo. Takový proces je nezvratně lichý a celkový projekt tudíž zbytečný a haló kolem něj vyloženě prázdné. A že by měl být v roce 2002 nějak přelomový film vyprávěný pozpátku? Tomu snad nikdo nevěří. (26.02.2015)