Andrej Rublev

Trochu jsem to čekal a bohužel se i dočkal, přestože je Andrej Rublev v mnoha ohledech hodně působivý, místy mě skoro až nudil, v určitých momentech úplně míjel (např. při duchovno-filozofických rozhovorech či při zobrazování ikon na konci filmu-nic jsem v tom neviděl, i když mi bylo jasné, že měl). První část mi přišla spíš průměrná, zobrazování doby bylo více než slušné, ale myšlenková potrava mi nesedla, nechutnala mně (a o tu šlo zpočátku především). Filmu jsem pořádně přišel na chuť až od části druhé, tedy při útoku na město, ten byl víc než parádní. Palec dolů za fakt, že je Andrej Rublev jedním z mála případů, kdy jsem byl rád, že hlavní hrdina není pořád na plátně, protože mě svojí vírou až iritoval. Celkově ještě slabší 4* a jen doufám, že v případě Tarkovského nedojde na moje pesimistické očekávání, tedy že zážitku z Ivanova dětství (prvního celovečeráku) se žádný z jeho dalších filmů už nepřiblíží. (14.03.2014)

Viděno v 205 minutové verzi. Obvykle nemám rád filmy takové délky, protože nedokáží naplnit smysluplně děj a nuda se dostaví v závěsu. Andrey Rublyov je jedna ze světlých výjimek a i když příběh je prostý, film jsem sledoval se zájmem. Děj je rozdělen do několika na sebe navazujících segmentů. Hlavním hrdinou je mnich Andrey, který se vydává do Moskvy malovat vnitřní prostory kostela. Tady se toho moc nestane, většinou se mluví o náboženství a o životu. V dalších částech jde ale cítit, jak moc Tarkovskij vyspěl jako filmař. Jeho dosavadní filmy byly spíše o několika málo lidech a kulisy nehrály větší roli. V prostřední části jsem měl naopak pocit, jako bych sledovat zrod velkofilmů, tak krásně je natočen nájezd Tatarů na ruské městečko. Syrové, reálné, atmosferické. Někdy máte pocit, že nebylo moc dbáno na to, jestli se někdo zraní nebo ne. Následuje krátká část s Andreyem, který se zavázal slibem mlčenlivosti poté, co zabil jednoho z nájezdníků. Poslední část věnovaná stavění zvonu už s předchozím dějem souvisí minimálně. Atmosférou a svým pojetím mi film hodně připomínal díla Ingmara Bergmana. (11.05.2014)

Máte radi historické filmy zo stredoveku? Poznáte trochu ruskú históriu? Máte radi Markétu Lazarovú? Máte radi Tarkovského a jeho rozprávačský štýl? Nevadia vám trojhodinové filmy, kde sa nedočkáte skoro žiadnej akcie? Nie ste zaťažený iba na Tarkovského sci-fi? Ak sú všetky vaše odpovede kladné, Rublev sa vám bude páčiť a odpustíte mu aj klasické klišé zobrazenie stredoveku ako obdobia, kde bolo stále škaredo. Ak aspoň s jednou odpoveďou máte problém, budete ho mať pravdepodobne aj s týmto filmom. Pokiaľ máte záujem, vyšla obsiahla kniha s rozborom tohto diela. Ja to nechám radšej na Tarkovského fanatických fanúšikov. VIDENÉ ZNOVA: S ďalším pozretím film určite rastie, stále ale platí, že si s obyčajnou selskou inteligenciu nevystačíte a pre plné vychutnanie všetkého zobrazeného treba toho veľa naštudovať. (17.07.2012)

Tak jsem viděl Andreje Rubleva. Přistupoval jsem k slavnému tříhodinovému opusu velmi opatrně, žel celkový zážitek mi nedokázal patřičně vykompenzovat náročnost sledování. Výtvarná a technická stránka filmu jsou naprosto brilantní: spousta pohybů kamery po velkých celcích, precizní historická výprava, davové akční scény a v poslední třetině i fascinující náhled na tvrdou fyzickou práci při výrobě a věšení zvonu, to vše zajistilo, že jsem častěji měl z Andreje Rubleva i pozitivní dojmy a na některé pasáže jsem hleděl přímo fascinovaně. Ovšem nebýt pár scén kolem malování a výroby fresek, byť se ve výsledku celkem ztrácí, a dlouhé závěrečné videoprezentace Rublevových obrazů, na základě většiny filmu by mi možná ani nedošlo, že sleduji životopisný snímek o slavném malíři, jelikož mi připadalo, že se umělcovu dílu věnuje dost okrajově. Jako filozofický film řešící témata umělce ve vztahu ke společnosti, režimu, náboženství apod. by na mě Andrej Rublev snad i mohl fungovat, kdyby na mě nebudil tak studený dojem, představitel v hlavní roli nepůsobil podobně nezáživně (co na tom, že prý strávil pro autenticitu během natáčení kdovíjak dlouhý půst, když si mě ničím nezíská a tím pádem i k jeho postavě se mi hledá hlubší vztah...) a dialogy na podnětná témata neevokovaly bezemoční výměnu napsaných replik. Výtvarně nádherné provedení protkané řadou jedinečných záběrů (včetně toho snad nejpůsobivějšího v úplném závěru) značně zachraňuje mé hodnocení, vede mě k jistému uznání a také vnímání osobitě stylové pocty dávnému výtvarnému umělci ze strany režiséra a kameramana, ale jako celek ve mně vyvolává často víc pustého chladu, než nadšení. [65%] (21.09.2023)

Drama bez větší dramatičnosti, válečné bez pořádné války, historické bez hlubšího zaobírání se historií, film o malíři, který nemaluje... Andrej Rublev je jako báseň bez veršů a více než kde jinde zde záleží na tom, co z něj divák dokáže vymáčknout a hlavně jak si to dokáže užít. Stejně jako v básni bez veršů se dá objevit hluboká poetika, tak i u tohoto filmu dokážu pochopit smrště superlativů skalních přiznivců Tarkovského, sám uznávám filozofický podklad jeho filmů, přitažlivé bizarní dialogy, přezvláštní komponování obrazů a scén i samotné vyprávění obrazem, ale je tady jedno velké "ale". Jeho filmy mě prostě nebaví a zejména 205 minutový Rublev pro mě představoval nefalšované utrpení. Byla to pro mě dlouhatánská nuda, které mě vyloženě přepínala do "úsporného" (apatického) režimu, ze kterého mě jen čas od času vzbudil záblesk nějakého zajímavého dialogu, či filozofické myšlenky, která stojí za úvahu a to je, s prominutím, zasraně málo. 3/10 (23.01.2009)