Deset dní, které otřásly světem

"Hrdinové vedou masy": U režiséra S. M. Ejzenštejna jsou na rozdíl od jeho krajana Vsevoloda Pudovkina (Konec Petrohradu), vylíčeny a vykresleny politické události z pohledu dvou vůdců, F. Kerenského (V. Popov) a Vladimíra Iljiče Lenina (Vasilij Nikandrov). Některé historické události byly vylíčeny a rekonstruovány s takovou precizností a přesností, že jej tehdy museli mnozí diváci pokládat za téměř autentické záběry. Film přišel do kin až v roce 1928 poté co napřed musel být přepracován kvůli postavě Lva Trockého, který mezitím upadl v nemilost strany. Slavná propagandistická rekonstrukce“ bolševického převratu v Rusku sice opěvuje tento dějinný zvrat, ale činí tak po formální stránce průkopnickými prostředky. Ohromují nejen výtečně zvládnuté davové scény (později se právě dokonce používaly jako autentické dokumentární záběry!), ale především princip asociativní montáže, snažící se abstrahovat jednotlivé události k jakýmsi zevšeobecňujícím odkazům (na téma náboženství, moci atd.). Film byl za Stalinovy éry dlouhou dobu v nemilosti, obviněn z formalismu. Spíše však vadilo, že byla zcela eliminována Stalinova úloha v převratu. To byla ta pravá příčina! Revolučně nás zde doprovodí Filip Topol na klavír. Film byl vlastně vytvořen k 10. výročí VŘSR, na státní zakázku, podobnou dostal ale i jeho souputník V. Pudovkin který natočil film Konec Petrohradu a který byl vlastně druhou částí jeho revoluční trilogie. Viz. ještě snímky Matka a Bouře nad Asií. Ačkoli film "Deset dní, které otřásly světem" zpracovává vesměs stejná témata, oba autoři využívají zcela odlišných výrazových prostředků i jiné práce s hercem, takže se obě díla ve svém výsledku po formální stránce značně liší. Zatímco režisér Vsevolod Pudovkin ve svém snímku spíše sází na jednotlivce který má být středem pozornosti, nebo v rámci kolektivu, přičemž herecký patos, byť uměřený nezůstává stát stranou. U Ejzenštejna je to úplně naopak, tam jak už jsem napsal výše, jsou hrdinové ti kteří vedou masy. (21.11.2006)

Zdvihneme mosty? Ako jedna scéna dokáže zachrániť celý film a ten teda má akú takú hodnotu aj v tejto dobe. Kto by nevedel akú scénu myslím tak je to tá keď sa zdvihnú mosty (daaaaAm). Mne filmy čiernobiele a filmy nemé vôbec nevadia, ale v tomto prípade som pozeral verziu kde je hudba Dmitrij Dmitrijevič Šostakoviča a neviem si predstaviť, že by som to pozeral bez toho lebo tá hudba je teda vážne krásna. Bavilo ma to a som rád, že som tento film objavil napriek tomu, že jedna scéna celý film nerobí pokiaľ to nie je scéna konečná, ktorá dáva odrazu zmysel celému filmu. Vo filme si teda zahrali aj účastníci Veľkej októbrovej revolúcii v Rusku a to teda filmu dodáva ešte väčšiu hodnovernosť. Neviem nakoľko sa teda filmu dá veriť, že všetko zachytáva tak ako má, ale ja som tomu veril na 95 percent. (25.11.2015)

Film, ktorý do vás páli jednu silnú scénu za druhou intenzitou guľometu. Vo svojej dobe neskutočne dynamický strih a komponovanie záberov. Ak by sa kamera rozpohybovala ešte viac, malo by to energiu až ´´bayovských´´ rozmerov. Ejzenštejnov KRÍŽNIK POTĚMKIN bol revolučným filmom, hlavne po formálnej stránke. V tomto prípade, je režisérova vymakanosť ešte o niečo väčšia. Snímok, ktorý kazí jedine jeho prílišná, hlásajúca propaganda. (25.11.2010)

Okťabr pôsobí ako maximalistické vzdanie pocte revolúcii, jej exploadačným parametrom a živosťou, ktorá ju energicky posiala. V rámci každého jedného jediného triedneho odbojára. Vari niet takého zbabelca, ktorý by sa nečinil. Ľudia, nebo, boľševici, menševici, triedni útočníci, triedne obete. Až na zlého a krutého cára a jeho krvilačnej družiny. Tá je prekreslená zvýrazňujúcimi podlými vlastnosťami a ľud je naproti tomu prikrášlený iba pohnútkami budovateľstva a nového začiatku. Montáž je maximálne novátorská, rýchla, preskakujúca, ale ani v náznakovosti nie je precítená s niektorými robotníckymi motívmi, ako z hľadiska folklóru tomu bolo trebárs v Dovženkovej Zemi. Čiže z perspektívy dokumentárneho a priestorového - maximum, čo sa týka spätosti a motivačných ideáloch kolektivizácie - chabé 3. (28.02.2016)

Jsem zvědavý, jaké hodnocení by film měl, kdyby podobným způsobem "rekonstruoval" nástup Hitlera k moci. Jinak doporučuju verzi s Šostakovičovým hudebním doprovodem, ač není původní. Poznáte, proč možná právě filmová hudba byla jednou z věcí, která mu po uvedení jeho "Lady Macbeth" zachránila život. (16.03.2007)