Deset dní, které otřásly světem

Rozumím důvodům, díky nimž je zařazováno dílo do nejsvatějšího kánonu dějin filmu. Ale já říkám: kulový. Je to nekoukatelná nuda a něco jako scénář to zřejmě nikdy nevidělo. Třetina děje se odehrává v rokovací místnosti, kde se diskutuje a agituje. V němém filmu? To by napadlo jen vola. Dějové zvraty neexistují. Podle dobové ideologie - v hlavní roli lid. Titulky mají asi stejný smysl, jako pro psa pečící papír. Střih je sice progresivní a kamera úžasná, ale co z toho, když děj nemá žádný smysl, kromě pitomé agitky... A vzhledem k tomu, že o dva roky později vznikl nádherný Muž s kinoaparátem (kterému mimochodem seděla intelektuální montáž mnohem lépe), těžko vyzdvihovat Okťabr až do nebes... (19.03.2009)

Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. (12.03.2013)

S Ejzenštejnem byla proslulá sovětská montáž na absolutním vrcholu, což nejlépe prezentuje právě tenhle unikátní rekonstrukční snímek. Tempo vyprávění je zásluhou nekonečně kreativní juxtapozice celou dobu vražedné a dokonale odráží stoupající politickou i válečnou vyhrocenost popisovaných událostí, a samotná montáž je věc na dlouhý odborný rozbor a ještě delší obdivný dopis směrem k dvojici geniálních režisérů. Tohle dílo představuje skutečné obrazové umění, nikoli bez hlavy a paty jako tehdejší surrealistické nebo dada filmy, nýbrž s cílevědomou autorskou vizí obsaženou v každičkém záběru i doprovodném titulku. Ozvučená verze s hudbou od Shostakoviche tomu pak dodává ještě větší grády... (09.12.2015)

Okťabr pôsobí ako maximalistické vzdanie pocte revolúcii, jej exploadačným parametrom a živosťou, ktorá ju energicky posiala. V rámci každého jedného jediného triedneho odbojára. Vari niet takého zbabelca, ktorý by sa nečinil. Ľudia, nebo, boľševici, menševici, triedni útočníci, triedne obete. Až na zlého a krutého cára a jeho krvilačnej družiny. Tá je prekreslená zvýrazňujúcimi podlými vlastnosťami a ľud je naproti tomu prikrášlený iba pohnútkami budovateľstva a nového začiatku. Montáž je maximálne novátorská, rýchla, preskakujúca, ale ani v náznakovosti nie je precítená s niektorými robotníckymi motívmi, ako z hľadiska folklóru tomu bolo trebárs v Dovženkovej Zemi. Čiže z perspektívy dokumentárneho a priestorového - maximum, čo sa týka spätosti a motivačných ideáloch kolektivizácie - chabé 3. (28.02.2016)

Propagandistický vlk se nažral a umělecká koza zůstala celá. Začátkem filmu jsem byl naprosto nadšen, režii, kameru a montáž obrazu v rychlejším střihovém tempu bych nazval dokonalou. Pak se bohužel trochu poleví a pružně se pokračuje do konce. [8/10] (Sovkino) (Němý čb. /// Scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn /// Kamera: Eduard Tisse, Vladimir Popov /// Hudba: Alfredo Antonini, Edmund Meisel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.12.2011)