Říjen: Deset dní, které otřásly světem
Oktyabr
October: Ten Days That Shook the World
Desať dní, ktoré otriasli svetom
Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!"
(Česká televize)
Recenze (87)
Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. ()
Pre filmových fanúšikov povinná záležitosť. Pre mňa ťažko hodnotiteľná a v niektorých momentoch aj ťažko dopozerateľná. Ejzenštejn je nespochybniteľným filmovým klasikom a prvá časť filmu je obdivuhodná, pretože klipový prístup je doteraz v kurze. Lenže aj ten najlepší filmový montážnik začne nudiť, keď predvádza dielo bez osobností nakrútené s veľmi chabým scenárom. A tak, približne po 90 rokoch od nakrútenia, vo mne ako trvalá spomienka ostane scéna na schodoch z Potemkina a scéna na moste z Desiatich dní. Veď ani to nie je málo. Po väčšine filmov neostane ani smrad. ()
Idealisticky pomýlené majstrovské diela (rasistické Zrodeniu národa a fašistický Triumfu vôle) dostali v Rusku bračeka. A je to podívaná ako hrom. Samozrejme som mal problém s fandením spravodlivému bolševickému ľudu v boji proti kapitalistickým diablom, ale inak je to filmárska slasť. Dobýjanie paláca, zhadzovanie sochy, úvodný masaker alebo absolútne DO-KO-NA-LÁ scéna dvíhania moste sú proste úžasné. 9/10 ()
Ejzenštejn je génius k nesnesení. Jeho zlaté nůžky a nejen ony dělají z jeho práce vždy pastvu pro oči, ale příběh vyprávět prostě neumí. Nejvíc mi nevadila ani tak propaganda, jako spíš nesnesitelná polopatičnost a opakování toho samého dokola. Některé záběry z podobného přemýšlení vytrhnou a jednoduše uchvátí, ale celkově vážně nevím. Rozhodně lepší než stávka a možná než Potěmkin, proto dám čtyři hvězdy. ()
Tohle se snad nedá nazvat jinak než působivou filmovou symfonií, v níž jsou obraz a hudba v dokonalém souladu a jejíž hlavní postavou je revoluce. Pánové Ejzenštejn s Alexandrovem vytvořili na zakázku doopravdy neobyčejnou rekonstrukci říjnových událostí ve stylu hraného dokumentu, kde je mnohé řečeno pouze výrazy ve tvářích neherců, z nichž doslova prýští emoce, a kde strhující amtosféru tvoří často jen naprosto úžasná kompozice a nadmíru vynalézavá kamera. Samo zachycení oněch událostí, s ohledem na dobovou situaci a vývoj prakticky nevyhnutelných, je učiněno se značnou dávkou oslavnosti boje mas za jejich ideály, přičemž ani v novém tisíciletí neztrácí takřka nic ze své oslnivosti. 100 % ()
Galerie (22)
Photo © Sovkino
Zajímavosti (8)
- Po roce 1933 se film v SSSR přestal promítat. (Zdroj: MFDF Ji.hlava)
- Film čítá 3200 záběrů, což je více než dvojnásobek oproti o dva roky staršímu režisérově snímku Křížník Potěmkin (1925). (Pavlínka9)
- Při natáčení útoku na Zimní palác bylo zraněno více lidí než při skutečné bolševické akci v říjnu 1917. (ČSFD)
Reklama