Deset dní, které otřásly světem
-
Oktyabr
-
Desať dní, ktoré otriasli svetom
-
Ten Days That Shook the World
Drama / Historický
Sovětský svaz, 1927, 95 min
Hrají:
Vladimir Popov, Vasili NikandrovObsah
-
Vrcholné dílo sovětské Montážní školy se snaží o rekonstrukci bolševické revoluce. Zachycuje události deseti dní od Prozatimní vlády Kerenského po carově abdikaci až po první vítězství Leninových stoupenců.
Film měl být natočen k 10. výročí Velké Říjnové revoluce. V mnohém problematický snímek přináší revoluční formu střihu. Montáž je místy až nesrozumitelná. Sám Ejzenštejn film považoval za vrchol své kariéry. Za pravdu mu ale nedali vládní představitelé, kteří nařídili Okťabr drasticky přestříhat. Snímek není historickým dramatem (ideologicky je silně zabarven), ani se příliš neblíží klasické naraci. Ejzenštajn vytváří děj především pomocí obrazů a nepoužívá žádného hlavního hrdinu. Je především dokladem zrození mýtu - jak historického, tak i režisérského. (Hwaelos)
Vrcholné dílo sovětské Montážní školy se snaží o rekonstrukci bolševické revoluce. Zachycuje události deseti dní od Prozatimní vlády Kerenského po carově abdikaci až po první vítězství Leninových stoupenců. Komentáře uživatelů k filmu (47)
-
Tsunami_X
Formálně geniální a z politického hlediska notně problematické dílo, které se může pochlubit jedním z nejlepších nástupů v dějinách kinematografie, protože úvodních dvacet minut bude v celé historii pohyblivých obrázků hledat konkurenci skutečně velmi těžko. Teprve po tomhle si člověk uvědomí, jak obrovská síla z tehdy nového umění prýštila a proč jej Lenin označil za nejdůležitější pro budování socialismu. Skvost na který se nezapomíná a montáž dotažená k dokonalosti.(17.6.2005)
-
Adrian
...Ten padajúci kôň, nebola žiadna umelá atrakcia..." :-)(22.8.2004)
-
woody
Už jen za svržení sochy cara Alexandra III. bych dal 5 hvězdiček. Zbytek filmu mi to jen potvrdil. Ejznštejn byl bůh! Stokrát lepší, než jeho mnohem slavnější Křižník Potěmkin... "Alexandr Kerenský v pracovně Alexandra III.... Chce být Alexandr IV?"(12.11.2006)
-
Pohrobek
Stále strhující a působivý snímek, který se může chlubit neskutečným množstvím dokonalých kompozic a montáží. Skrývá v sobě spoustu uměleckého a propagandistického potenciálu a za to musí být oceněn, ačkoliv pochopitelně zcela nepokrytě oslavuje jen tu jednu verzi průběhu i důsledků těchto deseti dní. Útoky na buržoazii, zaprodanectví, třídní nepřátele, náboženství a hlavně tak roztomilého Kerenského se vydařily opravdu na výbornou.(4.10.2006)
-
Karlos80
"Hrdinové vedou masy": U režiséra S. M. Ejzenštejna jsou na rozdíl od jeho krajana Vsevoloda Pudovkina (Konec Petrohradu), vylíčeny a vykresleny politické události z pohledu dvou vůdců, F. Kerenského (V. Popov) a Vladimíra Iljiče Lenina (Vasilij Nikandrov). Některé historické události byly vylíčeny a rekonstruovány s takovou precizností a přesností, že jej tehdy museli mnozí diváci pokládat za téměř autentické záběry. Film přišel do kin až v roce 1928 poté co napřed musel být přepracován kvůli postavě Lva Trockého, který mezitím upadl v nemilost strany. Slavná propagandistická rekonstrukce“ bolševického převratu v Rusku sice opěvuje tento dějinný zvrat, ale činí tak po formální stránce průkopnickými prostředky. Ohromují nejen výtečně zvládnuté davové scény (později se právě dokonce používaly jako autentické dokumentární záběry!), ale především princip asociativní montáže, snažící se abstrahovat jednotlivé události k jakýmsi zevšeobecňujícím odkazům (na téma náboženství, moci atd.). Film byl za Stalinovy éry dlouhou dobu v nemilosti, obviněn z formalismu. Spíše však vadilo, že byla zcela eliminována Stalinova úloha v převratu. To byla ta pravá příčina! Revolučně nás zde doprovodí Filip Topol na klavír. Film byl vlastně vytvořen k 10. výročí VŘSR, na státní zakázku, podobnou dostal ale i jeho souputník V. Pudovkin který natočil film Konec Petrohradu a který byl vlastně druhou částí jeho revoluční trilogie. Viz. ještě snímky Matka a Bouře nad Asií. Ačkoli film "Deset dní, které otřásly světem" zpracovává vesměs stejná témata, oba autoři využívají zcela odlišných výrazových prostředků i jiné práce s hercem, takže se obě díla ve svém výsledku po formální stránce značně liší. Zatímco režisér Vsevolod Pudovkin ve svém snímku spíše sází na jednotlivce který má být středem pozornosti, nebo v rámci kolektivu, přičemž herecký patos, byť uměřený nezůstává stát stranou. U Ejzenštejna je to úplně naopak, tam jak už jsem napsal výše, jsou hrdinové ti kteří vedou masy.(21.11.2006)
-
Kulmon
Bravurně zvládnuté režisérské řemeslo v podání Sergeje Ejzenštejna. Film popisuje chopení se moci komunisty v Rusku v roce 1917 a samozřejmě stojí na té "správné" straně. Začátek filmu je dechberoucí, později trochu ztrácí, ale stále výtečný. Padající kůň mě fakt dostal. Jak důležitá je hudba dokazuje Dmitrij Šostakovič, bez něj bylo dílo slabší. Zajímavosti: Při útoku na Zimní palác bylo třeba 11000 komparsistů. *** Ejzenštejn musel odstranit všechny záběry, kde se objevil Lev Davidovič Trockij, dílo je tak o 25% kratší, než bylo původně.(8.5.2009)
-
Flipper
Keď cárstva a kone padajú z mosta. Umelecky netradične natočené a od začiatku si hovoríte a aj keď sú 80 rokov staré, všade cítiť prítomné emócie. Celkovo vás však táto hra emócií budovania novej ríše v polovici dokumentu unaví, aj keď páni urobili epos, kde každý Rus si desaťročia na režim neotvorí hubu.(25.8.2009)
-
berg.12
Jsem zvědavý, jaké hodnocení by film měl, kdyby podobným způsobem "rekonstruoval" nástup Hitlera k moci. Jinak doporučuju verzi s Šostakovičovým hudebním doprovodem, ač není původní. Poznáte, proč možná právě filmová hudba byla jednou z věcí, která mu po uvedení jeho "Lady Macbeth" zachránila život.(16.3.2007)
-
Hellboy
Velmi působivě a moderně natočený film, ale občas jsou v něm dost nepřehledné momenty, což je dáno absencí zvuku. Prostě se mi vícekrát stalo, že jsem se fakt neorientoval. I přes své moderní zpracování mě nudil a nějak mě nedokázal zaujmout. A také - jedná se o oslavu komunismu.. Proč si někteří lidé myslí, že to můžu nezohlednit? Musím. Stejně tak Zrození národa - můžeme při jeho hodnocení "zapomenout", že se jedná o dílo velebící Ku-Klux-Klan? Samozřejmě že ne!(9.5.2009)
-
Morien
Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu.(28.10.2010)
-
sportovec
První čtvrtina minulého století byla vrcholným vzepětím jak vzmachu, tak tragédií ruské společnosti. Zrušení nevolnictví Alexandrem II. otevřelo před ruskou společností éru rychlé substanciální europeizace, jež se záhy projevila objevením řady vynikajících osobností ve většině profilujících odborností a činností moderní civilizace. Slabina - přežívající vesnická občina a primitivnost ruské vesnice, tvořící stále kolem 85-90% společnosti - však zůstávala. Varovná znamení - potupná porážka v rusko-japonské válce, první ruská revoluce - byla však akceptována jen zčásti. Stolypinovské období, které účinná řešení těchto strukturálních slabin mohlo jen naznačit, vystřídala první světová válka, jež hrozila ruskou národní katastrofou, plně srovnatelnou s obdobím smuty (1605-1613), a záhy i válka občanská. Druhá ruská říjnová revoluce, která propukla v listopadu 1917, se stala katalyzátorem občanské války, v níž se vítězní bolševici v konfrontaci s bílým hnutím, postrádajícím jednotu i sjednocující myšlenku, nakonec profilovali jako jediný ruskotvorný činitel. Étos NEPu, éry limitovaného soukromého podnikání, konvertibilní měny (červoňce) i rozmachu uměleckých avantgard a vědy i bolševického předstalinského systémového tápání, je současně základnou, z níž vyrůstá patos a hrdost Ejzenštejnových DESETI DNÍ. Kolektivní drama, jež svými postupy osciluje mezi hraným filmem a dokumentem, na minimum stlačuje prostor pro protagonisty obou stran - Uljanova-Lenina, Bronštejna-Trockého (to je ta postava, která před dotěrnou kamerou důrazně zavírá dveře jednací místnosti vojenského výboru petrohradského sovětu) i Kerenského. Vlastní průběh dobývání Zimního paláce odpovídá více či méně skutečnosti: Bitva o ruskou budoucnost probíhala na relativně malé ploše s pominutelným množstvím bojovníků na obou stranách a v pomyslné mozaice života milionové metropole představovala jen jeden z jejích kamínků. Ulice zářily světly veřejného osvětlení, proudily po nich davy, restaurace a kavárny byly plné, divadla a koncertní síně hostily jak umělce, tak jejich obdivovatele. Petrohradská revoluce - v protikladu k moskevské - ze všeho nejvíce připomínala naši něžnou revoluci. Cenzurní zásahy, jejichž dosah si můžeme jen domýšlet, dřeň filmu ponechaly většinově nedotčenou. Obraz DESETI se v podstatě překrývá se slavnou knižní výpovědí amerického novináře Johna Reeda. DESET DNÍ náleží v Ejzenštejnově jedinečné filmografii nesporně nejen k tomu nejlepšímu, ale i nadčasovému.(28.10.2010)
-
Webb
Propagandistický vlk se nažral a umělecká koza zůstala celá. Začátkem filmu jsem byl naprosto nadšen, režii, kameru a montáž obrazu v rychlejším střihovém tempu bych nazval dokonalou. Pak se bohužel trochu poleví a pružně se pokračuje do konce. [8/10] (Sovkino) (Němý čb. /// Scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn /// Kamera: Eduard Tisse, Vladimir Popov /// Hudba: Alfredo Antonini, Edmund Meisel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](31.12.2011)
-
anais
Dá se sice říci, že vizuální řeč zprostředkovaná montáží dostatečně vykresluje emoce a směřování jednotlivých scén a není tudíž potřeba rozumět všemu do detailů. Jenže při poměrně dlouhé stopáži se jednotlivé epizody slijí do vířivého kaleidoskopu rychlých střihů, které bez podrobnější znalosti historické situace nemusí dávat smysl. Nedokážu posoudit, nakolik za to může vynucené přestříhání filmu, ale v určitém momentu jsem se začal ztácet v tom, kdo je kdo a kdo je proti komu. V mnoha komentářích tady na CSFD se píše, že se jedná o lepší film než Potěmkin - dovolím si namítnout, že tomu tak není - Potěmkin má velmi čistou, přehlednou strukturu, která dovoluje porozumět i člověku bez předchozích znalostí - strhne svým revolučním nadšením takřka každého a vystačí si s filmovým ztvárněním reality. Naproti tomu Oktyabr je v některých momentech až nepřehledný, svou historickou doslovností nutí diváka neustále přemýšlet, co se to ve filmu právě děje a jakou postavu to právě sleduje. I přes to je to naprosto zásadní podívaná, která ukazuje nejen fantastické Ejzejštejnovo zvládnutí montáže, ale i sílu tehdejší sovětské avantgardy v té nejryzejší podobě.(7.12.2009)
-
Aky
Učebnicová klasika. Dnes se na to už moc dívat nedá, ale filmařina se z toho dá pořád učit.(4.2.2012)
-
Pacco
Později o fingované autenticitě davových scén napíše Oxana Bulgakovová následující řádky: „Rekonstrukce skutečných událostí ve filmu byla tak naturální, že několik let visely v Muzeu revoluce smínky z filmu jako skutečné dobové fotografie. O jejich autenticitě nikdo nepochyboval.“ A Nataša Konstantinova Krupská se o filmu vyjádřila: „Při sledování filmu Deset dní, které otřásly světem si uvědomujeme, že se u nás rodí a formuje nové umění – umění zobrazující život mas, jejich prožitky. V prvních letech po Říjnové revoluci výtvarníci hledali nové vyjádření pro tuto dobu – velká plátna přeplácaná rudou barvou tomu nevyhovovala, bylo to málo „nakažlivé“. Teď však vyrůstá nové umění, masám blízké. Toto umění má velkou budoucnost a je dobře, že je film Deset dní, které otřásly světem jeho součástí.“(28.2.2006)
-
Exkvizitor
Mých pět hvězdiček je za celkový dojem ze zde uplatněné fantastické a do jisté míry stále revoluční filmové řeči, nikoliv za obsah, který je oficiální verzí událostí z února až března 1917 a je proto pochopitelně silně přikrášlen ve prospěch bolševiků. Můj dojem byl dále umocněn i díky tomu, že jsem viděl částečně ozvučenou verzi se skvělým Šostakovičovým hudebním doprovodem. Tento film považuji za vrchol Ejznštejnovy tvorby, která pak již šla (i z důvodů nastávající dusné politické atmosféry) nezadržitelně dolů.(30.10.2005)
-
InJo
Ach jo, když mě ty staré ruské němé filmy nějak míjí... Možná už radši ani další zkoušet nebudu. (Ty 3* jsou mnohem více alibismus než pokus o nějaké "objektivní" hodnocení.)(30.9.2011)
-
Skip
Po formální stránce kinematografický skvost. Poněkud horší je ten obsah, zvlášť když dnes víme, k čemu VŘSR vedla. Když se na Ejzenštejnovy filmy dívám, vidím geniální práci s tímto médiem - a to slovo "geniální" používám jen opravdu výjimečně.(17.1.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(21.1.2009)
-
Wiliem
Prvních dvacet minut a masové scény jsou fakt dobré, ale jinak je děj místy až moc natahovaný a přiznám se i trochu nudný. Navíc téma nastupu bolševíků k moci není zrovna to co bych nějak moc prožíval. Slabší než Křižník Potěmkin a Ivan Hrozný, ale lepší než Alexandr Něvský. 65%.(6.2.2010)
