Říjen: Deset dní, které otřásly světem
Oktyabr
October: Ten Days That Shook the World
Desať dní, ktoré otriasli svetom
Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!"
(Česká televize)
Recenze (87)
Pravda je, že Marx vymýšlel svoje teorie o revolučním vítězství proletariátu v souvislosti s průmyslově vyspělými zeměmi. Marxistický "úchylkář" Lenin uskutečnil státní převrat za pomoci malé skupiny (polo)vzdělanců v zemědělském Rusku. A Ejzenštejn toto převzetí moci oslavil ve filmu, jehož části se stále objevují v nejrůznějších dokumentech o říjnových událostech jako autentické- zejména davové scény, řečnící Lenin a klasika: námořník přelézající v dýmu výbuchů bránu Zimního paláce a následná přestřelka v chodbách (čirá fantazie). Pobaví i to, jak je těch pár rabovačů hned na místě odhaleno a soudružsky napomenuto. ()
Dokonalý film, který se zapsal do dějin světové kinematografie. ()
Pro mně mnohem zajímavější dílo než Potěmkin. Takový první "megafilm". Nadupaný dějem, emocionáln, drsný atd. Stylem předběhl dobu. A vůbec nepůsobí tak propagandisticky jak by se dalo čekat. No a Když člověk vezme, co následovalo, tak i trochu mrazí v zádech ()
Zdvihneme mosty? Ako jedna scéna dokáže zachrániť celý film a ten teda má akú takú hodnotu aj v tejto dobe. Kto by nevedel akú scénu myslím tak je to tá keď sa zdvihnú mosty (daaaaAm). Mne filmy čiernobiele a filmy nemé vôbec nevadia, ale v tomto prípade som pozeral verziu kde je hudba Dmitrij Dmitrijevič Šostakoviča a neviem si predstaviť, že by som to pozeral bez toho lebo tá hudba je teda vážne krásna. Bavilo ma to a som rád, že som tento film objavil napriek tomu, že jedna scéna celý film nerobí pokiaľ to nie je scéna konečná, ktorá dáva odrazu zmysel celému filmu. Vo filme si teda zahrali aj účastníci Veľkej októbrovej revolúcii v Rusku a to teda filmu dodáva ešte väčšiu hodnovernosť. Neviem nakoľko sa teda filmu dá veriť, že všetko zachytáva tak ako má, ale ja som tomu veril na 95 percent. ()
Proste slavny film ejzenstejna, ktory je rovnako slavny ako Kriznik Potomkin. Ejzenstejn bol prorezimny reziser, ale rezisersky sa vyznal - formalne a rezisersky genialne, len priserne prorezimne - u moci bol uz Stalin totiz. Jeden z filmov sovietskej montaznej skoly . 100 % ()
Kvalitně vytvořený hraný dokument, který manipulativně oslavuje a se kterým mám už mnohem větší morální problém. Z jeho ideologického vyznění na oslavu 10. výročí VŘSR v Petrohradě a na oslavu správnosti zvolené cesty pro lid. Buržoazie je vylíčena jako bestie, která chrání pouze své statky a touží po utrpení prostého lidu, kterému se tak bezostyšně a rádi vysmívali a uzurpovali ho. Prozatimní vláda Alexandra Kerenského (Vladimír Pavlov) jako zrádci, kteří nejsou ochotni ukončit dané spojenectví a přestat válčit proti Německu. Komunistická strana s ikonou Uljanovem alias Leninem (Vasilij Nikandrov), konkrétně bolševici, jako jediná schopná síla ke změnám, které potřebuje Ruská země a Ruský lid, samozřejmě dělníci. Menševici jako slaboši, kteří by rozhodně neváhali zradit prostý lid. Církev jako přisluhovač bohatých. Komunisté získavali svou pravdu davy, velmi kvalitně vycvičení političtní agitátoři strhávali na svou stranu nerozhodné, ale i armádní složky. Po ruce měli vždy Pravdu a propagační letáčky o té potřebné cestě pro prostý lid. A útok na Zimní palác pak už byla hračkou a pochopitelným vyústěním dějinného toku. Ve skutečnosti byl pouze jeden car nahrazen carem jiným a na prostého člověka se kašlalo dál. Nakonec ale i u tohoto díla se musí ocenit filmařská práce a snad až průkopnické cesty při hledání nových forem. ()
Naprosto skvele zvladnuty film. Na svou dobu neuveritelne dynamicky a primocary. Vyborrne nekolikere prirovnavani s Napoleonem, strzeni sochy cara, strileni do masy ci kun na moste, to jsou veci na ktere se nezapomina. Skvely hudebni doprovod Sostakovice jen umocnuje atmosferu. Utok na palac me ale trosku zklamal, jako i fakt, ze text ve filmu jsem mel moznost videt jen ve Spanelstine, ktera je pro me vesnici spanelskou:-). ()
Působivý film velikána ruské "montáže." Křižník Aurora rozhodně umí zaujmout stejně jako ten Potěmkin. ()
-----" Za mír ... za chléb ... za půdu !" ----- Pohádka o revoluci, která proměnila svět ... pohádka zdánlivě němá a zcela prokazatelně černobílá - v doslovném i přeneseném slova smyslu ... pohádka pro všechny zapálené revolucionáře. Leč po stránce umělecké je převelice avantgardní, když nápaditě propojuje symboliku s alegorií, obratně využívá prototypy, které vystihují povahu určité společenské třídy, případně ideově, pracovně či etnicky svázaného uskupení - a dokonce má i docela svérázný smysl pro humor. Vznikla v kontextu doby, která jiný výklad událostí nepřipouštěla, proto byste ji měli akceptovat takovou, jaká je. Berte nebo nechte být ... myslím že ONA je nad vaše malicherné připomínky povznesená. P.S.: 1) Velká říjnová ... s velkými ideály ... jako každá revoluce. Všechny obchodují s idejemi a manipulují s masami ... a všechny posléze - když opadne svaté nadšení a ke kormidlu se po hřbetech všech naivních prosťáčků vyšplhají moci a majetku chtiví prospěcháři a zákulisní hráči - požerou samy sebe. Ovšem právě IDEJE, které podmiňují jejich zrod, nelze šmahem zatracovat ... jen proto, že si je člověk pokaždé překreslí k obrazu svému. Kde bychom dnes byli ... a zač bychom znovu a znovu bojovali ... bez nich ? Pokaždé jsme ochotni je následovat ... vedeni bláhovou vírou v lepší a SPRAVEDLIVĚJŠÍ svět; 2) Co se asi OPRAVDU stalo s koníkem, který se stal obětí únorové revoluce na jednom z petrohradských mostů ? Myslím, že tenkrát se s nedobrovolnými herci ze světa zvířat při natáčení nikdo nemazlil, takže jeho osud nevidím nijak růžově ... popravdě se obávám, že se nelišil od osudu zfilmovaného. ()
Dvouhodinová reklama na prací prášek jménem "bolševismus", který místo doběla vyčistí svět doruda pomocí hektolitrů krve. Ideově srovnatelné snad jen s Mein Kampf, a co se týče montáže, je to výplach mozku nejhrubšího zrna - krátké záběry pracující s polopatistickými falešnými ideologistickými a propagandistickými symboly utočícími na první signální soustavu nevzdělaných lidí a to vše je podbarvené řvoucími titulky, které vrývají do mozku jasné poselství. Jestli je tento brainwashing umění, pak bychom měli naházet knihy do odpadu a začít opěvovat reklamy v TV. ()
Veľmi ťažko je hodnotiť túto propgandu. Ak by som mal film hodnotiť podľa hlavnej idey, bol by to jasný odpad. Potom tu máme rekonštrukciu historických udalostí, ktoré sú vykreslené idealisticky, tendenčne a iba slabo zachytávajú skutočnosť. Na záver sa môžme pozrieť na film z hľadiska remeselného spracovania a v porovnaní s vtedajšiou západnou produkciou to nedosahuje jej kvalít. ()
Nevím, proč to všichni hodnotí tak vysoko, ale kecat jim do toho nebudu. Já sám za sebe říkám, že stvárněno to bylo skvěle, tím myslím autentičnost a hodně detailů (kůň na mostě, mechanický páv atd), ale po půl hďce jsem nevěděl kdo je kdo a poznal jsem tam jenom Lenina a Auroru. Já jsem unešen jen tím, jak je to starý a toho si vážím. Ale říkám otevřeně jak s otevřenou zlomeninou, že mě to nebavilo. Materiál možná tak pro studenty filmovejch škol. ()
..., žene nenávratně do závratných výšin Ejzenštejn. Musíme to spustit. Jednohlasně. Pod jedním praporem. Ve velkém. Bolšoj! ()
Príliš veľa významov a intelektuálna začína v OKTÓBRI zastierať efekt, zážitok aj propagandu. Inak jeden z absolútneho mála filmov, ktorému musím po intelektuálnom a teoretickom pochopení jednoducho dať vyšší počet, hoci ako dlho očakávaný zážitok po STÁVKE a KRÍŽNIKU POTEMKIN ma sklamal. Celý čas som rozmýšľal, udusený tempom, prívalom pôsobivých obrazov a intelektuálnou montážou, či nie je tento chaos už trochu moc. Ejzenštejn akoby sa spreneveril zásade prvých dvoch filmov nepúšťať sa do rozsiahlej epopeje a ukázať udalosti na zásadnom výreze, detaile... - splnil tým propagandistickú povinnosť a súčasne mohol dať voľný priestor umeniu. Obvinenia z formalizmu, ktorými ho častovali, sú pritom celkom pochopiteľné, efekt na robotníkov nemohol byť priveľký, pri tom tempe a rozumovej náročnosti... Ejzenštejn to s komunizmom myslel dobre – a celý čas som rozmýšľal nad veľkosťou ideálov, ktorým slúžil, veril a mnohé pre ne obetoval – či mu došlo niekedy, že je to zase iba zástierka pre vykorisťovanie a diktatúru, že on sám je oklamaný a veľmi efektne pomáha v dobrom duchu manipulovať miliónmi – alebo bol cynický oportunista ? V Pudovkinovom prípade je to už jasné ... aj keď stále zostáva otázka, či bol donútený alebo si naozaj myslel to, čo vyhlasoval... ()
Sovětská vláda musela být bez sebe nadšením, když potom, co půjčila Ejzenštejnovi na natáčení doslova celý Leningrad coby jeden velký ateliér, dostala místo zaplaceného všeobecně srozumitelného oslavného spektáklu dvouhodinové avantgardní střihové cvičení, v kterém se bez podrobné znalosti tehdejších událostí ani prase nevyzná a jehož symbolika osciluje od prvoplánové naivity (menševici vyzývají ke klidu, bolševici k revoluci, takže do menševického projevu na schůzi nastříháme záběry hrajících harf a balalajek a do bolševického pálící děla) po totální asociativní chaos. Význam pro další vývoj kinematografie to mělo samozřejmě obrovský a je tam pár dodnes působivých míst, ale vydržet to celé, to chce odhodlání téměř revoluční. ()
Dnes už jen pro zájemce o filmovou vědu a historii propagandy. ()
Tak, ako sme sa to niekedy učili: Proletári všetkých sovietskych krajín sa spojili a zvrhli najskôr cára a potom aj dočasnú vládu. Film to podáva presne tak, ako to mali komunisti radi, propagandou a emóciami sa nešetrí a vlastne takto máme filmy všetci radi. Po 90 rokoch, keď sme už ideovo niekde celkom inde (aspoň väčšina), tú propagandu odpustíme a zostane nám film, ktorý je v mnohom strhujúci, občas ťažšie pochopiteľný, ale určite napínavý. Napríklad to čakanie na výstrel z Aurory, keď čakajú nielen robotníci, námorníci, vojaci a ženský prápor smrti, ale aj sochy okolo rieky. Masové scény sú naozaj vydarené a nečudujem sa ich použitiu za reálne dobové zábery. Napriek tomu mi pripadal film dosť chaotický, možno tak má revolúcia vyzerať, na Krížnika Potemkina to nemá, ale takýto historický pohľad na históriu sa oplatí vidieť. ()
Nelze jinak. Umění pářící se s politikou nelze vnímat "čistě umělecky". ()
Mimoriadne sugestívne stvárnená Veľká októbrová socialistická revolúcia. Nejde o žiadnu historickú rekonštrukciu udalostí, ale o bezpríbehové umelecké stvárnenie, v ktorom je dej vyrozprávaný pomocou veľmi pôsobivých obrazov. A tie sú sprevádzané špičkovou hudbou od Šostakoviča, na ktorú som sa veľmi tešil, ale nakoniec som z nej až tak nadšený nebol, keďže mi pripadala až príliš ťažká. Mám k filmu len dve menšie výhrady. Pripadá mi trochu neprehľadný, ťažšie sa v ňom orientuje a v druhej polovici trochu poľavuje v inak skvelom tempe. ()
Ruská revoluce v roce 1917 – to byl poslední (?) pokus lidstva o spravedlivý život v rovnosti – elit a zbytku národa. Od rozpadu SSSR a všeobecného uznání "morálního" práva na nerovnost a obohacení definitivně převážila hmotná stránka existence nad duchem a zájmy elit nad zájmy zbytku národů. Ukrajina je toho důkaz – politika dvojích standardů superhráčů v praxi. Vítejme v novém veřejně uznaném, prosazovaném a shora obhajovaném kastovním systému a ve světě etiky síly a podvodu. Příroda vítězí – přežívá silnější, ale hlavně přizpůsobivější (čili prolhanější). Bohatí v kastovním systému hrají stejnou roli jako dravci v přírodě – přes státní a ekonomické páky nastavují toky peněz, zboží a informačního promývání mozků tak, aby z jimi veskrze kontrolovaného systému vytěžili co nejvíce, ponechavše reálně pracujícím a obsluhujícím jen tolik možností, aby přežili, obzvlášť teď, když začíná být jasné, že na život všech lidí v luxusu planeta Země nestačí. Globální "plán Marshalla" západní třídy superbohatých spočívá v předložení a umožnění globálním masám lidí žít luxusní život na dluh. Dostupnost a množství zboží a půjček – toť byla a je návnada, na kterou se chytili všichni, hlavně ti, kdo žil jen z toho, co vydělal a měl, to jest chudobně. Dnes by asi nebyl problém udržet lepší standard blahobytu pro všechny, kdyby lidem stačilo tolik, kolik je zapotřebí k dobrému slušnému poctivému životu, ale supertřídy nastolily paradigma trvale udržitelného rozvoje konzumu, čili trvale udržitelného obohacení, proto reklamy, média a banky pobízejí lidi k neustálému nárůstu spotřeby, čímž je dostávají do hloubi závislosti a dluhové pasti. Ale i to bylo málo, proto bankéři lidem sebrali i samotné peníze, zaměnivše je kouskem plastu, takže nakonec získali kontrolu nad veškerými finančními toky. Peníze dnes vlastní banky, nikoliv lidé. Aniž by si toho všiml, celý svět se stal dlužníkem těch, kdo tiskne peníze a spekuluje s čísly ve virtuálním prostředí. Lidová moudrost dí pravdu – Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, nebo přesněji dají mu trochu zrní. Krátce řečeno lid se chytá na populismus a řídí totalitně. Dnešní zamlčovaná, ale stále pokračující světová krize systému nadvýroby, nadspotřeby, zadlužení a podvodu se dostává do závěrečného boje o reálné suroviny, statky a půdu, protože to je jediné, co má skutečnou hodnotu a význam pro lidský život, vše ostatní je vzduch proměněný ve slova a čísla. "Propad světového hospodářství ukázal, do jaké míry je stát nahý. Odhalil značnou nedotknutelnost bank, pojišťoven a investičních fondů, přičemž bohatí hráči byli propadem nuceni dát již nepokrytě najevo způsoby, jimiž brání své zájmy. Masovými protesty se bohatí cítí být natolik ohrožení, že téma boje proti ekonomické nerovnosti letos dominovalo i Světovému ekonomickému fóru v Davosu – 64 procent účastníků jedné z tamějších diskusí v anketě uvedlo, že nejpalčivějším problémem současnosti je koncentrace bohatství, která «rozkládá demokracii»" (konec citátu). Bodejť by ne, když, jak ukázala "nedávná statistika charity Oxfam: 85 nejbohatších lidí vlastní majetek stejné hodnoty jako polovina obyvatel planety". Přitom dnešní kastovní systém se liší od historických systémů tím, že dřívější elity považovaly za své poslání prezentovat a hájit lid a zemi – smysl kast spočíval v různých stupních osvícení a zasvěcení, čemuž odpovídalo nejen společenské postavení, ale i s ním spojená zodpovědnost. Právě zodpovědnost dnes chybí těm, kdo žene lidstvo do kanibalismu pro vlastní momentální zisk. Oligarchie řídí svět a demokracie je jen rouška a oblbovátko pro široké masy. Americký politický filosof Jeffrey Winters ve své knize "Oligarchy" píše, že demokracie a oligarchie nejsou výlučné a v podstatě vždy a všude existují pospolu ve větší nebo v menší míře. "V době voleb poněkud převládá síla většiny, mimo čas voleb síla bohaté menšiny. Oligarchií tak Winters nazývá každý politický systém, kde malá skupinka bohatých má podobný vliv na chování vlády jako lid v demokratické volbě. Politické dějiny jsou podle Winterse totiž jen proměnami toho, jak extrémně bohatí uplatňují svoji moc. Od ozbrojených oligarchů (warlords) přes oligarchii, která vládne sice nepřímo, ale postupně maskuje svoji moc dalšími a dalšími zákony, až k občanské oligarchii, kde vedle sebe pokojně koexistují demokratické a oligarchické vlivy. Tento historický vývoj není poháněn takzvaně přáním lidu, jak by se možná mohlo zdát, nýbrž společným cílem, na němž se mocní a bohatí dokážou shodnout." (Nebo nedokážou, je nutné dodat.) "Můžeme tedy poněkud fatalisticky, nicméně klidně prohlásit: společnost vlastně vždy žije v oligarchii a jediné, na čem se oligarchové shodnou – a my «malí» s tím nic nenaděláme –, je ochrana vlastního bohatství." (konec citátu). Což se momentálně odehrává na světové scéně, přesněji v Evropě. V dnešním globálním světě neexistuje globální etika, protože je v něm příliš hodně hráčů a příliš rozvolněné hranice, hlavně ty morální, protože chybí účinná kontrola společnosti. Globální etika bude možná nastolena, až se svět sjednotí pod jednou globální vládou, bude to však etika globální totality pro uměle obšťastněné nebo násilně zpacifikované, nebo morálně rozložené lidstvo. Bude to monokultura pomalu vymírajícího lidstva. Bude to konečně konec dějin podle Fukujamy. Alternativou je rozpad globálního světa a návrat do 20. století nebo postapokalypsa. (všechny citáty – viz Lidovky, 2.03.2014. Světem obchází strašidlo oligarchů) ___ Co se týká takzvané intelektuální elity, která není přímo závislá na fyzické práci a hmotných statcích, pak té stačí svoboda slova a činnosti, která se shora omezuje a reguluje uplácením, privilegii a zákony a zevnitř snobstvím, zaslepeností, loajalitou a sebecenzurou. Intelektuální elita je tak největší zlo lidstva, které mate a láká pracující, vykořisťované a o přežití bojující lidi pohádkami o ráji na Zemi, rovnosti, svobodě, bratrství a demokracii, ve které sama de fakto žije, a vytváří tím v lidech rozpor mezi představami a sny a žitou realitou. Přitom lidi nebolí nejvíc realita života tak jak je, když s ní jsou srozumění a smíření jako v dobách předcházejících osvícenství, bolí je ztráta ideálů a iluzí. Největší zlo, které páchá na lidech intelektuální elita, je vytváření nesplnitelných iluzí. Příloha: Kauza lid versus kavárenští intelektuálové (http://blisty.cz/art/72485.html) ___ Čím se liší ruská socialistická revoluce od dnešní zorganizované a Západem placené revoluce na Ukrajině? Tím, že tehdejší ruská revoluční elita přes nehumánnost stalinismu a nedemokratičnost totality přece chránila svou zemi a dodržovala relativní rovnost, kdežto prozápadní "elita", která byla přivedena k moci na Ukrajině, spěchá prodat svou zem se vším všudy Mezinárodnímu měnovému fondu a západním globálním oligarchům. Historie ukazuje, že není důležité to, co chce lid, ale to, co chce a prosazuje jeho elita. Ruský lidový sen o hodném carovi-baťuškovi je tak založen na hlubokém selském rozumu – osvícená silná a hlavně vlastenecká elita je požehnáním pro národ. Prodejná, egoistická a liberálně postmodernisticky lhostejná kosmopolitní elita je nástroj rozkladu národa a státu. Jak řekl viktoriánský skotský spisovatel a historik a duchovní otec nacismu a fašismu Thomas Carlyle – Všechny revoluce zamýšlejí romantici, uskutečňují fanatici a plodů revoluce se zmocňují darebáci (All revolutions are conceived by idealists, implemented by fanatics, and its fruits are stolen by scoundrels). Prostým lidem nezbývá než doufat, že darebáci a všichni, kdo stále přerozděluje svět, budou mít ohled i na ně. ___ Film mytologizující dějiny ruské revoluce, plný symboliky, asociací, energie, sarkasmu ke starému světu a jeho řádu a nezapomenutelných obrazů. Film, který dokazuje, že klipový střih a koncepce zdaleka nejsou dnešním vynálezem. () (méně) (více)