Moderato cantabile
-
Moderato cantabile
-
Moderato cantabile: Storia di uno strano amore
(Itálie) -
Seven Days... Seven Nights
Drama / Romantický
Francie / Itálie, 1960, 91 min
Režie:
Peter BrookObsah
-
Anne je žena znuděná životem, jednoho dne je svědkem vraždy v baru, kterou spáchal její přítel. Krátce nato se setkává s mladým mužem, nezaměstnaným dělníkem Chauvinem, s nímž nalezne společné téma – vražda a její okolnosti. Jejich debaty postupně přerůstají ve vztah i přes propastné rozdíly sociálního prostředí, z nějž oba vzešli.
Román Moderato cantabile je dílem spisovatelky Marguerite Duras a vyšel v roce 1958. Jeho převodu na filmové plátno se chopil režisér Peter Brook, autorka předlohy se podílela na scénáři. Film dnes patří ke klasickým zástupcům francouzské nové vlny a vynikl zajímavou prací s kamerou, především ale hereckými výkony. Jeanne Moreau podala psychologickou studii melancholické ženy toužící uniknout ze stereotypu nudného života bohaté dámy s takovou přesvědčivostí, že cena za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes nebyla pro nikoho překvapením. V Cannes byl snímek nominován i na Zlatou palmu za nejlepší film. Film byl natočen ve francouzsko-italské koprodukci a premiéru ve Francii měl 25. května 1960. (argenson)
Anne je žena znuděná životem, jednoho dne je svědkem vraždy v baru, kterou spáchal její přítel. Krátce nato se setkává s mladým mužem, nezaměstnaným dělníkem Chauvinem, s nímž nalezne společné téma – vražda a její okolnosti. Jejich debaty postupně přerůstají ve vztah i přes propastné rozdíly sociálního prostředí, z nějž oba vzešli. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(22.5.2006)
-
Enšpígl
S ohledem na dva vynikající herce v tomto filmu je mě velmi líto, ale nemůžu jinak. Nudný, zbytečný příběh, tápající odnikud nikam nezchrání ani dobrá kamera, ani skvělý herecký výkony.(19.3.2010)
-
Skip
Ne vždy se podaří podle Durasové natočit dobrý film a tenhle je toho důkazem. Výborná kamera, dva skvělí herci a přesto nuda, prázdno, které se tváří, že je něčím víc.(12.1.2011)
-
claudel
Příjemný, pomalý, decentní, zasněný a komorní snímek, podbarvený podmanivou hudbou, ozvláštněný hezkými a dlouhými záběry a zasazený do bezútěšného a nyvého prostředí. Dialogy prosté a přitom nikoliv nudné.(18.3.2010)
-
hans500
Toto je spíše mírně nadprůměrný film, ovšem herecké výkony ho jednoznačně povyšují o úroveň výš.(18.3.2010)
-
MJMilan
Bohužel i přes kvalitní obsazení umělecké nuda, ale stále lepší jak Godard.(3.3.2011)
-
thunnus
Ze začátku film vypadal zajímavě, dobrá psychologie postav, vražda a její rozebírání jsou vždy atraktivní témata. Bohužel se film začal pak táhnout a moc se v něm nedělo. Ke konci jsem měl velký problém, abych neusnul..(19.3.2010)
-
Pavlík
17. 03. 2010 (85.); Chauvin dobře věděl, že Anne Desbarédes je z jiného těsta, snímek se mi zamlouval(19.3.2010)
-
ddf76
Umelecka artova nuda.(18.3.2010)
-
IdaHutt
Bohužel, za dlouhý čas od svého natočení film velice zestárnul, příběh vyčpěl, a ani herecké výkony to již nedokáží zachránit. Filmový jazyk se značně změnil. Opět se tak potvrzuje, že umělecká literatura si v tomto směru může dovolit experimenty bez zásadnější újmy na kvalitě a trvalosti výpovědi, zatímco film vždy velmi riskuje. Durasová, moje literární favoritka (byť ne všemi svými díly), tak zůstává stálicí na literárním nebi, nicméně snímky natočené podle jejích próz (nemluvě o těch, na kterých se přímo podílela) již patří pouze do historie filmu. Výjimku představuje Milenec, vedle Bolesti snad nejlepší Durasové novela. V případě Milence jde však o výjimečné spojení silného autobiografického příběhu s vynikající režií (Annaud) - a jak známo, sama autorka v tomto případě s Annaudovým pojetím zásadně nesouhlasila. Inu, střetly se dva různé světy, respektive dvě různé doby.(22.2.2011)
-
garmon
Moderato cantabile vypráví dvojí příběh – v první, dějové linii, jde o nevysvětlenou vraždu dívky jejím milým za bílého dne v místní kavárně a v druhé, méně dramatické linii (která však nese hlavní váhu celého příběhu) sleduje film fáze sblížení se dvou náhodných svědků této vraždy – manželky majitele místní továrny a jednoho z dělníků. Sledujeme je při rozhovorech, procházkách, největším projevem lásky jsou až do konce filmu jen jejich pohledy a a letmé doteky; oba cítí vyprahlost života ve stereotypu, oba sní o paralele s postavami prvního příběhu a oba dospějí k ještě trpčímu výsledku, než je vražda z vášně: film popisuje přání zemřít pro lásku a hořkost z neschopnosti toto naplnit. Moderato cantabile je tempové a výrazové označení Diabeliho Sonatiny (mírně rychle, zpěvně), které si synek hlavní hrdinky ze vzdoru odmítá zapamatovat na hodinách klavíru s autoritářskou protivnou učitelkou – dětský vzdor proti ubíjející nudě cvičení je další variantou hlavního smyslu příběhu – zobrazení touhy po svobodě citů a poznání její neuskutečnitelnosti. Moderato cantabile je převedením novely Marguerite Durasové do filmové podoby. Režisér Peter Brook posunul vyznění příběhu z textu o zastřených emocích od estetiky Nového románu blíže k žánru filmového melodramatu; režie samotná je velmi čistá, minimalistická, Jeanne Moreau a černobílý formát připomene Antonioniho Noc; podobné dlouhé záběry hladiny z paluby lodi překvapivě použil o třicet let později i režisér Annaud, při zfilmování Durasové pozdního textu Milenec.(12.10.2010)
-
analog
je nudny?nie je nudny? zalezi na tom,v akom je clovek rozpolozeni.v ten den som mal za sebou uz 2 filmy,bol som unaveny a zaspal som.ale uspal ma aj solaris /pricom tarkovskij je moj oblubeny reziser/.svedci to o ich nekvalite? ****(27.2.2011)
-
gizi
Toto je přesně typ filmu, který si vychutnávám a užívám si jeho uměleckosti. Vůbec mi nevadí, že se pořád nic neděje, že děj skoro neplyne, že je to skoro o ničem. A ono to vlastně není o ničem, je to o bohaté znuděné paničce, která hledá rozptýlení. Když toto napíšu, dá se dle toho natočit snímek úplně jiný, než který vznikl. Pravda, nemusím film vidět opakovaně, ale pro tento zážitek to bylo opravdu nadprůměrné - 80%.(11.4.2010)
-
JoudaCZ
Nejsilnějším momentem pro mě byl Chauvinův odchod na samém konci filmu: jak snadné by bylo zneužít, ponížit zoufalou ženu...(8.9.2010)
-
luga
Moderato cantabile - Pomalu a zpěvně, jak syna hlavní představitelky Anne, tak i některé z nás, poučila v úvodu filmu postarší slečna učitelka hry na piano. Tento snímek je přinejmenším zvláštní a zajímavý. Jeho tempo odpovídá jeho názvu, s čímž dnešní divák může mít jisté potíže a když se k tomu přidá nedostatek akce, lze pochopit dvě i méně hvězdiček. Ale kdo má rád francouzskou novou vlnu, tomu to vadit nebude. Pozoruhodné černobílé záběry francouzské dělnické periferie 15 let po válce, začínající Belmondo, to vše je zajímavým dokumentem své doby. Lehce tajemná zápletka není tím nejdůležitějším. Stala se záminkou málo pravděpodobného setkání dvou lidí z naprosto odlišných společenských vrstev, kteří k sobě pocítili silnou přitažlivost. Chauvin si uvědomuje neslučitelnost těchto dvou světů a odchází dříve, než se cokoliv mohlo stát. Film je obloukovou spojnicí výkřiku neznámé ženské oběti vraždy na začátku příběhu a zoufalého výkřiku zklamané ženy na konci, kterou si posléze odvádí domů její manžel. Výrazová úspornost herců a vnějšího prostředí, absence rušivých vlivů dějových odboček, či dalších postav, souzní s krystalickou jednoduchostí příběhu. Nechává divákovi volnost pocitů a dost času na to, aby se mohl vcítit do příběhu a uvědomit si i jistý morální rozdíl filmových představitelů dnešní doby a doby nedávno minulé. Který hrdina by dnes váhal nad povyražením si s krásnou a bohatou ženou jenom proto, že jí miluje? Bez problémů čtyři hvězdičky.(20.3.2010)
