Moderato cantabile

Jo, je to prijemne pomale, tempo sa nikam neponahla, ale film si ide svojou cestou. No len hodne ma unudila stredna cast filmu, kde som zaspaval - noijaku scenu si doteraz nepamatam. Este dobre, ze Belmondo aj mlada Jeanne Moreau tocili dalej, takymto sivym, sedivym priemerom by si veru fankluby nevybudovali, ne, ne : 67 % (09.10.2019)

Něco na tomto komorním snímku určitě je. Onen hudební podmaz, ono Moderato cantabile, které nás provází celým snímkem, je úžasná skladba. Přesto mi to jako celek úplně nesedlo. Na mě asi až příliš pomalé tempo a hlavně dost nepochopitelné citové míjení obou hlavních postav. Rozhovory mezi dotyčnými mi přitom přišly dost o ničem. A k čemu tak byly ty scény z hodin klavíru s nepříjemnou učitelkou, která se k chlapci vůbec nechová hezky, to fakt nechápu. Tři hvězdičky za herecké výkony a za tu celkovou zasněnou atmosféru. (27.02.2022)

Ve městě Blaye továrníka Desbarèdese se lautr h. co stalo. Jeho panička se procházela po městě, nebo vodila kluka na lekce klavíru k protivné učitelce klavíru. Jednou hladinu mrtvého městečka rozvířila vražda, lidi se hrnuli k výkladu kavárny, kde k události došlo, a živě diskutovali. Anna tu prvně potkala Chauvin, a tehdy si uvědomila, že se ve svém zámku opravdu příšerně nudí. A tenhle pocit se filmařům podařilo dokonale přenést i na diváka. Umělecký film, u kterého se ale možná ukoušete nudou. Šlápnutí vedle, které nezachrání sympaticky mladý JPB ani půvaby Jeanne Moreau. (07.07.2012)

Jeanne Moreau je v roli Anne výborná, atmosféra snímku, kde se zdánlivě nic neděje, ovšem pod povrchem to vře, skvělá.. Mladá žena je se svým malým synem na hodině klavíru a slyší ze sousedství srdcervoucí křik.. Nikdo neví přesně, co se stalo, jen bezvládné tělo na podlaze v baru a zoufalý muž nad ním jsou zřejmé.. Jedním ze zvědavých je i Jean-Paul Belmondo a tak se zcela náhodně potkají na místě zločinu, muž a žena, mladí a krásní, navzájem k sobě přitahováni mocnou silou zvědavosti a poté i zamilovanosti.. Zajímavá věcička v mnoha ohledech, komorní příběh, výborní herci, podmanivý hudební podmaz a kouzelná klidná kamera.. (13.09.2021)

Moderato cantabile vypráví dvojí příběh – v první, dějové linii, jde o nevysvětlenou vraždu dívky jejím milým za bílého dne v místní kavárně a v druhé, méně dramatické linii (která však nese hlavní váhu celého příběhu) sleduje film fáze sblížení se dvou náhodných svědků této vraždy – manželky majitele místní továrny a jednoho z dělníků. Sledujeme je při rozhovorech, procházkách, největším projevem lásky jsou až do konce filmu jen jejich pohledy a a letmé doteky; oba cítí vyprahlost života ve stereotypu, oba sní o paralele s postavami prvního příběhu a oba dospějí k ještě trpčímu výsledku, než je vražda z vášně: film popisuje přání zemřít pro lásku a hořkost z neschopnosti toto naplnit. Moderato cantabile je tempové a výrazové označení Diabeliho Sonatiny (mírně rychle, zpěvně), které si synek hlavní hrdinky ze vzdoru odmítá zapamatovat na hodinách klavíru s autoritářskou protivnou učitelkou – dětský vzdor proti ubíjející nudě cvičení je další variantou hlavního smyslu příběhu – zobrazení touhy po svobodě citů a poznání její neuskutečnitelnosti. Moderato cantabile je převedením novely Marguerite Durasové do filmové podoby. Režisér Peter Brook posunul vyznění příběhu z textu o zastřených emocích od estetiky Nového románu blíže k žánru filmového melodramatu; režie samotná je velmi čistá, minimalistická, Jeanne Moreau a černobílý formát připomene Antonioniho Noc; podobné dlouhé záběry hladiny z paluby lodi překvapivě použil o třicet let později i režisér Annaud, při zfilmování Durasové pozdního textu Milenec. (12.10.2010)