Strach nad městem

Příběh je takový nijaký a záporák tak nějak unylý mi přišlo. Ale honička po střechách patří dodnes k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru natočilo. Film má i slušnou atmosféru, kterou podtrhuje hudba Ennia Morriconeho. ----- V roli policejního komisaře musí vypátrat muže, skrývající se pod přezdívkou Minos. Ten obtěžuje telefonáty ženy a dívky, co se nechovají zrovna morálně. Pátrání je zdlouhavé a čas běží. Navíc mají komisař i pachatel své tajné zbraně, ale také nedostatky. Disk opět kromě dvou stereo zvukových stop (originál, dabing), průměrného obrazového a animovaného (velmi efektního) menu nepřináší žádné bonusy. (16.03.2012)

Začína to ako pekne tvrdá thrillerová kriminálka, náramne zručne režírovaná a skvele napísaná (prekvapivá spolupráca Francisa Vebera, v tomto žánri sa príliš neangažujúceho). Potom nasleduje Belmondova kaskadérska exhibícia, jedna z vôbec najlepších a legendárna ešte aj v jeho filmografií (scény natáčané naostro, bez istenia). Hoci takmer úplne ruší efekt prvej polovice, obe sú brilantné a patria k absolútnym vrcholom jeho filmografie! (08.05.2019)

Po letech jsem si včera na čété dvojce zopákl tuto klasiku, no za mlada mi připadala trochu serióznější, svému názvu odpovídající. I přes Belmondovu zdejší superhrdinnost, namyšlenost a ignoranství, stejně tak přes záporákovu nebetyčnou oprsklost, se jedná od nadprůměrnou (akční) detektivku, u které jsem se nenudil, ale mýlil jsem se, když jsem si říkal, že bych mohl po letech přehodnocovat směrem nahoru. 70% (21.07.2014)

U vchodu do druhého kruhu stojí Mínos, soudí duše a určuje trest. Kruhem vane vichřice a unáší ty, kdo zhřešili smyslností. "Ó ty, kam jdeš, tady je bolest doma," Mínos mi řekl, když mě uviděl, přerušiv soud, jejž vykonával zrovna. [Dante, Božská komedie - Peklo (zpěv 5.)] Tak praví slova klasikova přičemž ve mně bije srdce plné nostalgie! A čím je pro mě vlastně Peur sur la ville? Ve zkratce by se dalo říct, že typická francouzská kriminálka stojící na znepokojivě dráždivé hudební variaci Ennia Morriconeho a extrémně slizkém záporákovi ztvárněném Adalbertem Mariou Merlim. Ale s odstupem času bych spíše řekl, že jde o značně netypickou „belmondovku“ o hořké chuti pomsty a touhy po vendetě v kontrastu s cynickým, ironickým zlehčováním činů jednoho schizoidního šílence. Jean - Paul Belmondo předvádí sice ve své první krimi roli své typické kaskadérské variance "udělej si sám" (scénu s honičkou po střechách pařížských domů považuji za jednu z těch nezapomenutelných), takže si ve spoustě panoramatických záběrů vychutnáte jeho hnědé, silonové fusekle, ovšem stejně jako třeba v případě Mrchožroutů (1984), vložil Henri Verneuil jeho postavě do vínku rozměrné ego a již zmíněný chladný cynismus - “Pojď, zkusíme to. Necháme ho umřít, jestli snesem ten šok!“. A přesně tenhle přechod, v kontrastu celé Jeanovi kariéry (potažmo lepších kriminálek typu Le Professionnel (1981)), dělá ze Strachu nad městem spíše průměrný kousek. Ale ještě moje oblíbené ale ;-). Padlo tu slovo nostalgie a to má u lety prověřených snímků velkou váhu. Postava Mínose, onen nezapomenutelný symbol skleněného oka, vše podbarvené skvělou, neurotickou hudbou a jistá nezpochybnitelná atmosféra, nenucené napětí, tohle v mých geneticky původních očích film jednoznačně povyšuje. Co na tom, že v záběr hluboce proniká Belmondovo zlověstně zvlněná patka, že elitní pařížští ostřelovači vypadají z pohledu dnešní SWAT jak banda dezorientovaných rybářů a že se na pornofilmy stála fronta jak u nás za komanče na pomeranče. I po 33ti letech od jejího vzniku neztrácí tahle kriminálka nic na svém „kouzlu“ a já se na ní vždycky (když už ji jednou za pár let reprízujou) rád podívám. Nesoudím, neboť před tribunálem obhájcem mým mé vlastní srdce jest! [7/10] (18.09.2008)

Obdivuhodné kaskadérske kúsky sú jedna vec, druhá vec je, že film s tak pútavým príbehom i názvom si doslova pýtal väčšie napätie. To tu chýba. Scény s vrahom, pri ktorých by mal divák tajiť dych, sú príliš odfláknuté, chýba tam atmosféra "strachu nad mestom" , čo je veľká škoda. Navyše záporák je pomerne rýchlo divákovi jasný. Belmondo si však svoje odkrútil i odskákal. Pred 20-timi rokmi som to videl trochu inak, dnes to už tak originálne nepôsobí. 60%. (05.05.2013)