Na dva západy

Belmondo v netypické roli povaleče a bonvivána Laszlo Kovacse. Příběh je zasazen do napjaté atmosféry rodiny Marcouxových. Manželé Henri a Theresa Marcoux k sobě cítí pouze čistou nenávist, Theresa navíc svou nenávist obrací i k jeho milence Lédě, který se rozhodl s ní odejít. Theresa do sporu neváhá zatáhnout své dvě dospělé děti Richarda a Elisabeth, která je zasnoubená s divokým a trochu záhadným Laszlo Kovacsem. Theresa navrhuje dohodu pro Henriho - svobodu a nevšímavost k jeho novému vztahu výměnou za zrušení zasnoubení své dcery a vyhození Laszla z domu. Po bouřlivých hádkách Henri odmítá. Následně je Léda nalezena ve svém domě mrtvá. Pro policii je hlavním podezřelým Roger Tarto, milenec služebné u Marcouxových. Kromě policie se vyšetřování ujímá i Kovacs. Skličující, temné a ponuré, těžko najdete někoho, komu fandit. Ale i tak velmi zajímavé. (29.12.2008)

Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané. (11.03.2020)

Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe. (13.09.2020)

Třetí dílo Clauda Chabrola, významné v rámci francouzské nové vlny, Claudovy pozdější tvorby i francouzského thrilleru jako takového. Je tu dost cítit vliv Hitchcocka nebo Fritze Langa, ale Chabrolovy specifické postupy a schémata vystupují do popředí stále jasněji. Chabrolovo milované téma - blahobytné buržoazní rodinky, v níž to neklape, - zpracováno mistrně. Jasně tu proti sobě stojí nezdravý svět odříznutého sídla, kde neexistuje láska a jediný zdravý prvek představuje svůdná služebná. To toho přichází podnět zvenku - v tomto případě Jean-Paul Belmondo v jedné ze svých prvních rolí, který je tak trochu psychologem, tak trochu vyšetřovatelem a především soudcem. Zlo tu ještě není přímo zosobněno, Richard je spíše plodem prostředí, v němž musel vyrůstat, vázán na svoji matku, nerozhodný v citech, neschopný vyjádřit se, osamostatnit se, zamilovaný do hudby, s rozvíjejícími se psychopatickými rysy. Výjimečné jako morální portrét i jako napínavé drama. (01.09.2006)

Titulky uvádějí herce v pořadí, kterému ne zcela rozumím. Snad že Antonella Lualdi byla hostem z Itálie, tak jí připadlo první místo (Belmondo až na šestém místě? Asi ještě málo hvězda, přitom hrál docela velkou roli). Ostatně úkolem Antonelly Lualdi bylo být především krásná, což jako ano. Všechny tři holčičky (kromě Antonelly Bernadette Lafont a Jeanne Valérie) se celkem snaží, ovšem suverénně je válcuje o generaci starší předválečná hvězda Madeleine Robinson, šarmem, výkonem, nejednoznačným vyzněním postavy. Belmondo již tady naznačuje své pozdější role rozšafných hejsků (ovšem je dost napotlamě, jako všichni ostatní). Atmosféra ano, zajímavé rozmístění postav na šachovnici psychologického dramatu taky ano, dějově ale docela nuda. Jedno z přelomových děl francouzské nové vlny? Možná tehdy, dnes průměr. (16.06.2012)