Nalevo od výtahu

První půlka mi připadala docela zábavná, i jsem se asi dvakrát zasmála. V druhé půlce už jsem se bohužel začala trochu nudit pro stále se opakující dva situační motivy z první půlky - přibouchnuté dveře a žárlivé scénky. Na 3 hvězdičky zvedám za závěr, který mě potěšil, a za to, že se původně jedná o divadelní scénář, což vysvětluje některé slabosti filmu. (30.12.2020)

Vynikající, duchaplná a scénářově výborně propracovaná komedie, která dává smysl a nezakládá se pouze na pár úsměvných momentech, ale nabízí divákovi souvislý tok humorných situací po celou dobu komedie. Temperamentnost a lehkost, se kterou Pierre Richard zahrál roli plachého výtvarníka, který neudělá krok, aniž by nezpůsobil nějaké trable, je obdivuhodná. Na kvalitě snímku se také velkou měrou podepisuje vynikající dabing P. Olivy, který dokonalostí intonace překovává v mnohém i původní znění P. Richarda. (13.07.2008)

Umím si tuhle komedii představit jako skvělé divadlo. Na prknech, co znamenají svět a se skvělými herci, by mohlo jít o velmi kvalitní podívanou. Tak kvalitní, jakou nám připravili autoři tohoto snímku. Pierre Richard těžil vždy hlavně z toho, že sám o sobě vypadal komediálně. K tomu přidal velký herecký talent a máme komedie, které díky němu stoupají o desítky procent. Myslím, že ani jeho kolegové se ale nemají za co stydět. Vzhledem k složitosti děje a hlavně dialogů se jedná o dost dobrý herecký koncert. Celé to tvoří de facto jednoduchou zápletku, zašmodrchanou ale takovým způsobem a do takové absurdity, že je to velká zábava. Maximum dávám jen díky jednomu záporu, který shledávám já. Je hodně vidět, jak některé dialogy chtěli scénárista vyšperkovat do absolutoria, ale někde zkrátka jeho třešnička na dortu tak vtipná není. Zkrátka, někdy by chtělo ubrat, jinde přidat. Ale já se bavil, nejen proto, že mám hlavního herce moc rád. Řeklo by se, že jeden byt, jedna chodba a dokola se opakující motiv žárlivosti nemůže stačit. Tihle mistři klasické francouzské komedie ale dokazují opak. A dělají to jak jinak než mistrovsky. (28.11.2016)

Další z komediálních filmů, který mě vždy dobře pobaví a zažene chmury. A Molinaro opět rozjíždí příběh, kde nedorozumění přináší zmatky a šílenosti, ve kterých se nakonec nevyzná nikdo z účastněných. Všechno graduje v emocích a živočišných pudech, aby se touha po životě vydrala ven. Malíř Yann Ducoudray (dobrý Pierre Richard) má jasný plán, který dostává ránu za ránou ihned od svého počátku. Snaží se balancovat na nebezpečné a ostré hraně, ze které ho každou chvilku strhnou nenechavé, prosebné i výhružné ruce ostatních. Tuto hru rozdmýchává především maniodepresivní dvojice sousedů Boris (skvělý Richard Bohringer) a Eva (dobrá a půvabná Emmanuelle Béart). Střídavě žárlí, citově vydírají, opouštějí a vyhrožují jeden druhému. Do jejich až sadistických hrátek je zapleten nejen nebohý malíř, ale i všichni, kdo se ho rozhodnou toho dne navštívit. Z dalších rolí: objekt romantické touhy malíře Florence Arnaud (šarmantní Fanny Cottençon), ztepilá palma a tancující uklízečka Marilda (Martine Maximin), malířův přítel Jean-Yves (Jean-Michel Dupuis), zvědavý manžel André Arnaud (Pierre Vernier), a zmatení policisté (Eric Blanc a Michel Creton). A tak se řádí. Prosí se, škemrá se, bojuje se, utíká se, střílí se, přelézá se přes balkon, vypadává se, křičí se, padá se, lamentuje se, a hlavně se miluje. (02.01.2015)

Příjemná komedie, dneska se už takové netočí. Je sice docela korektní (viz ona černoška chytrý černošský policista v protikladu ke svému bílému a hloupému nadřízenému...), ale skvělé figurky (nejen Pierre Richard) tuhle taškařici dělají neskutečně pohodovou a zábavnou. Stokrát lepší než nejrůznější hlubokomyslné a "směřující" trapárny, které Francouzi točí dneska. Skvělý je Richard Bohringer, krásná Emmanuelle Beart, ale nejvíc mě zaujala Fanny Cottencon, které jsme si v jiném filmu ani nevšiml. (08.01.2022)