Frank

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)

Tenhle snímek asi opravdu nejvíc vystihuje slovo mysteriózní v kolonce pro žánr (nezasmála jsem se ani jednou, lehce pobavil snad jenom skupinový pokřik "Činčila!"). S tou bandou nesympatických magorů bych na lesní samotě nevydržela ani den, natož skoro rok. Takže můj požitek ze sledování se omezil jenom na vyčkávání, jestli si Fassy sundá hlavu. Divná věta. Divný film. (19.01.2015)

Líbilo se mi, že hlavní postava byla vlastně hajzl, což jsem díky naivnímu kukuči Domnhalla Gleesona nečekal. Má to dobrý závěr, ale první cca hodina je na zabití. Další příspěvek hipster vlny filmů o ničem. To, že Frank nosí nafukovací hlavu nemá v ději naprosto žádný význam. Ani mi nepřišel nějakej bezvadnej a když tam instantně roztancuje německou turistku, tak jsem si vzpoměl na kinematografické dno "Nádherná zelená" či "Švýcarák." (16.04.2017)

Nejvýstižnější popis žánru je podle mě tragikomický, protože tady se i ta nejvtipnější scéna šmahem obrátila na něco moc smutného a naopak. Každopádně, když už tam ten humor byl, tak mně velmi sedl, stejně tak děj, který mě stále překvapoval tím, jak moc se lišil od provařeného námětu, který bych od takového filmu normálně očekávala a ten netriviální závěr ve mně rezonuje ještě dnes. Stejně nepředvídatelné byly i postavy, to, že jsem na začátku Jona vnímala jako hodného, introvertního kluka, ještě neznamená, že jím zůstal až do konce, naproti tomu ta protivná muzikantka se v průběhu filmu vlastně ani nezměnila, jen jsem ji začala oceňovat takovou jaká je. A Michael? Ačkoliv tak 95% snímku vůbec nesundá tu svou obrovskou masku, rozhodně nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady největší herecký king. Jeho Frank je obrovský sympaťák a třeba v tom pokoji, jak nechtěně převrhl ten stůl a pak se to snažil napravit, mě ta jeho zranitelná dobromyslnost naprosto odzbrojila a bylo mi ho nekonečně líto. A nevěděla jsem, že ve Fassbenderovi třímá i hudební talent. (30.09.2014)

Že to bude totálne uletený britský indie bizár sa dalo celkom čakať. Aj tá nemožná hudba odpustená, ale úplný záver (a prekvapenie v podobe Fassbendera bolo veľké) mi zmaril predstavu o tom, kam ten film ide. Inými slovami. Fandil som tomu celý čas, ale koniec ma nechal neuspokojeného. Pravdepodobne som niečomu nepochopil, za čo film nemôže, ale tak čo už... nech mi Frank odpustí (04.01.2018)