Coliseum

Alfa a omega sci-fi, vystavěná na jednoduchém, leč o to silnějším scénáři. Ridley si dal práci s kompaktní soudržností stěžejních složek filmu, totiž podmanivě hypnotickou hudbou (a zvukem obecně), neúnavně tepající ponurostí, naprosto famózní architekturou a jejich nervózně extatickým snímáním. Vzájemná koherence snese nejtěžší kritický kalibr a je jasné, že upozadění jakékoliv z nich by celkové atmosféře nevratně uškodilo. Na škodu není sekundární „romantická“ linka, působí oddychově a připravuje k dalšímu nádechu před ponořením do všeobklopující temné atmosféry. Hauer je jako Ten zlý par excellence, dá se bez nadsázky konstatovat, že výkon jakéhokoliv herce stoupá o několik tříd, hraje-li mu zápornou notu právě Rutger. Což u Forda platí dvojnásob, byť jsou jinak herecké výkony všech protagonistů stabilní a přesvědčivé. Člověk se po celou dobu nemůže zbavit vnitřního pnutí a na konci sám sebe přistihne v divně sklíčené náladě s mírně násilnickým šklebem ve tváři. Zvláštně vykreslená budoucnost, odpudivá a lákavá zároveň. Ještě jsem se úplně nerozhodl, jestli jí takovou chci. Miss Salome and the Snake je na cestě!

Krystalická podoba sklíčenosti a strachu v dimenzi jedný místnosti s oslavou zkostnatělosti církevní instituce a dítětem s krakelurou v obličeji. Degutantní podobenství dospívání (sic!), krucifix dovnitř a ven, blaho hříchu, víra bezvěrců, Rocky Marciano s kolárkem. Sobotní Tullamore siesta s Vořechem.

Dřív k nahrávání a zkoušení stačil Nej Report, pořádnej kýbl hoven, cígo a kecy. Když za to chceš vzít dneska, musíš mít vířivku, píchat figuríny a dokázat snést vejce v refrénu. Folková lo-fi balada o skutečnejch věcech a neskutečnejch snech, vnitřních běsech a vnějších radostech, lidský konektivitě a ztracenosti lidí. Prokousat se hlasitym smíchem k pathosu a slzám, aniž cítíte úzkost a stud, je umění. Fassbenderovo umění! Herec jak bič a to je mý konečný vyznání nehynoucí lásky a nekritickýho obdivu.

Bez pochyb: tohle je přechytře vystavený ´pomník´, odkaziště, největších ´fláků´ žánrových zákoutí zasvěcených, filmových fanatiků, pečlivě zalitý patetickou, familiární polevou. Zároveň má vtip, chytrost, spád a pověstnou slzičku na (čekatelný, ale co!) konec. Dětský film bez vymezení věkových hranic. Birdův Dort jak brus, v mých očích zatím nepřekonaný. A nejlepší role Vin Diesela, co.