Frank

Freak folková esej o kreativitě, vnitřních běsech, vysněných deskách a sociálních médiích zaujme především tím, s jakou lehkostí dokáže střídat polohy mezi srdceryvným patosem, zemitým humorem a vršením popkulturních odkazů. Zasazení zmíněných sociálních médií do samotného vyprávění, chcete-li do dramatického oblouku, můžeme číst tak, že tvůrci přicházejí s receptem na „vypořádání se s hypem" už během samotného filmu, bez nutnosti dalších ex-post diskuzí, přičemž to nelze vnímat ani trochu alibisticky. Nakonec je to vlastně takový malý osobní film, který v samém závěru možná hřeje o něco více než by měl, což plně vynahrazuje to, že jsem se u některých pasáží smál nahlas. (22.06.2014)

Tohle mě výrazně minulo filmově i hudebně. Michael Fassbender nesundá z hlavy masku, humoru jsem příliš nezaznamenal, postavy nesympatické nebo hloupé, hudba otřesná, závěrečné vyústění mě taky nijak nevzalo. Celkově dost zklamání, pár dobrých momentů za 95 minut mi nestačilo, i na tři hvězdy toho bylo málo. (06.02.2015)

Pěkná písnička na úvod a pak hodinové martírium. Samozřejmě že si to své fanoušky najde, ale já opravdu preferuji filmy, ve kterých se toho děje více. Frank má své kouzlo, ale není pro každého. Kdo čeká zda-li si Fassbender papírovou hlavu nakonec sundá budu nadále napínat. Prozradím jen že tohle Michaela v hrají zase tolik nelimitovalo. Emoce lze vyjídřit i jinak než pomocí obličeje. 55% (24.11.2014)

Pro mě nejočekávanější film letošních Varů, možná proto toto hodnocení níže. Nemohu říct, že by mě to nebavilo. Příběh z pohledu člověka toužícího po hudebním talentu a slávě, jakožto rozkladatele šílené kapely, která o slávu zase tak moc nestojí, pracuje s dozajista originálním námětem. Pro mě však vyprávění samotné obsahovalo zbytečné a tím pádem rušivé elementy. Chápu, proč je vypravěčem Jon, nový člen kapely, jenž toho ví nejméně o ostatních členech. Nerozumím však tomu, proč ve svých voiceoverech občas popisuje to, co se doopravdy děje v obrazu. Tím se tento doprovod stává docela zbytečným. Jediným vysvětlením pro mě je, že jakožto člověk toužící po něčem tak banálním, jako je uznání jeho vlastního talentu, namísto požitku z opravdové hudby, využívá jednoduchého vyjádření situace pro obecenstvo. Jednoduché jsou také některé vtípky, nespočetkát viděné v jiných filmech (např. roztroušení "lidského popela", který skončí na lidech okolo). Zklamalo mě mimo jiné i to, jak obyčejně je odhalena tak tajemně magická postava, jako je Frank. Dokázala bych si představit, spoustu jiných závěrů, ale fyzické odhalení mi vlastně ve výsledku nepřipadá až tak zásadní. Pravda, že na konci postavy dochází k tomu, po čem doopravdy touží a Jon si uvědomuje své chyby, v tuto chvíli ale očekávám ještě něco navíc, než záběr na odcházejícího Jona (který vlastně ani není potřeba, v tomto případě by stačilo ukázat opuštěné pivo, tím je to jasné). Z velkého potenciálu ústředního nápadu se podle mě podařilo uhájit hlavně to, že film je hudební. Když Frank hraje, tak si člověk říká, že by mu vlastně až tak nevadilo zavřít se s ním na chatu v lesích a na koncerty se vykašlat. Další obhajobou jsou přesvědčivě zahrané komplikované charaktery, s důrazem na výkon Michaela Fassbendera, sice schovaného pod maskou, ale nejlidštějšího a vlastně nejživějšího ze všech. (10.07.2014)

Velmi neobvyklé, zajímavé a poetické. Čekal jsem nařachanou komedii, ale bránice se mi zachvěla jen párkrát. Spíš je to takové melancholické s občasnými lehčími momenty. Velmi originální absurdní postavy, ze kterých nejvíc vyčnívá (opět) vynikající Fassbender, který si mě získal i bez mimiky. Dále stojí za zmínku podmanivý vizuál a netradiční soundtrack. Přesto mi některé části úplně nesedly a to zabránilo lepšímu zážitku. 6.5/10 (28.09.2014)