Režie:
Martin KohoutScénář:
Martin KohoutObsahy(1)
Na případové studii privatizace barrandovských filmových ateliérů pojednává dokument o přechodu k tržnímu hospodářství po sametové revoluci. Tehdejší důležití aktéři (V. Marhoul, L. Helge, J. Knoflíček, M. Ondříček, J. Šustr, P. Pithart, T. Ježek) popisují příběh jejich odstátnění na pozadí požadavků popřevratové doby (film mj. připomíná pražskou návštěvu Miltona Friedmana). Film uvozuje citát Karla Jasperse o smyslu viny v rozměru sebepoznání a uzavírá jej úvaha o vlastnictví coby umění spravovat hmotné statky. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (4)
Neviditelná ruka trhu má velké plus v tom, že vůbec vznikla. Dokument na tohle téma tady citelně chyběl, ale s výsledkem jsem osobně nebyl spokojený a dle mě by se jej měl pokusit někdo překonat. Dokument je především hrozný po technické stránce, zejména co se týče obrazu, který dává dojem 10 let starého filmu. Naklíčovaný 'dědeček' Krejčík chodí před Barrandovem jak po svém obýváku (což se zřejmě blíží realitě). Režisér také mohl jít dál, co se týče informací okolo celé kauzy. Divák neznalý historie porevolučního filmu se může snadno ztratit nebo nepochopí některé (podstatné) souvislosti. U tohohle bodu ovšem chápu, že mohl být autor limitován školním zadáním na FAMU. ()
Chytře vystavěný a důležitý film. Kohout opět našel téma, které je velmi zásadní, které je tak nějak neřešené - přehlížené a snad i trochu tabuizované a rozkrývá je pochopitelně a velmi komplexně. Jedinou nevýhodu bych spatřoval v tom, že kvůli již trochu pozapomenutým okolnostem privatizace Barrandova by mohlo divákům uniknout to podstatné. ()
Pozoruhodný publicistický pohled na jednu z největších zhoub polistopadového českého vývoje představuje důkladnou sondu do světa jeho mravní a managerské sebereflexe. Studio o účetní hodnotě 3 mld Kč v běžných cenách zhruba poloviny devadesátých let bylo zprivatizováno zpočátku snad za 650 000 Kč, o několik let později naopak za několik stovek milionů Kč Moravia Steel. Mlčení kolem údajně všemocné zlaté akcie je stejně výmluvné jako tvrzení, že se vlastně nic nestalo, protože české filmy se stále točí. Poněkud přitom zaniká skutečnost, že jejich kvalita stále klesá a že mezi věrnými diváky na síle nabývá upozornění varující před jejich návštěvou. Zdroj síly českého a československého filmu byl národní kinematografii vyrván. Filmu by prospělo více titulků; ne každý z těch, kdo se stali jeho tváří, je dnes zejména mladší generaci znám i svým zjevem. I něžná revoluce se postupně mění v historický fakt. Devadesátá léta dnes totiž mohou být předmětem právě tak nostalgie jako úplného zavržení. A na mnohé se zapomnělo či zapomíná. ()
Mimo jiné zajímavý vhled do 90. let pro nás, kteří si toho z nich moc nepamatujeme. ()
Reklama