Vyhrál jsem v loterii

Tak Paolo tady není až taková nulka jako jinde. Spíš zažívá řadu smíchuhodných událostí v honu za psacím strojem, který ukrývá výherní los. Dokonce chybí i Paolova osudová bohyně Anna, která ho vždy ponižuje a zesměšňuje. Cílovým centrem všech nejdrsnějších nehod není Paolo, ale jeho sousedi na který Paolo vždy z gracií sobě vlastní snese nějakou tu pohromičku. Děj asi nemá cenu nějak pitvat je to spíše sled jednotlivých scének. Závěrečné finále se odehrává na prknech, které znamenjí svět ve kterým psací stroj během několika minut změní snad stokrát majitele a stejně jako ve filmu Taková malá bestie nám k tomu hraje kankánek. (06.08.2013)

Ne takovej naklad, jak jsem cekal. Villaggio dela svoje klasicky Fantozziovsky gagy a co si budem povidat, kdyby tohle byl film o ucetnim, vyslo by to nastejno. Vtipu tu je halda, spousta jich je docela vtipnejch, ale nemuzu si pomoct, hlavni hrdina tu je uz za prilis velikyho dementa s ohledem na to, ze to vlastne nema bejt pan ucetni. Ale tech 90 minut jsem se dobre bavil. (18.12.2012)

Originální film konečně se odprostil od účetního a natočil takovouhle komedii já vždycky věděl že na to má.Vlastně si myslím že je to můj nejoblíbenější film od něho má to děj mělo to originální vtipy né ty jak se v účetním pořád opakují a byla prostě sranda.Skvělý film na odpočinek v odpoledne doporučuji shlédnout. 99,9%. (15.12.2014)

Paolo Ciottoli je neuvěřitelný smolař a blbec, takový druhý Fantozzi. Sérii neúspěšných pokusů o ukončení svého ubohého života přeruší ve chvíli, kdy se dozvídá, že jeho los vyhrál ve státní loterii 3 miliardy lir. Ciottoli výherní los ukryje do starého psacího stroje, jenže když se následujícího dne vrátí domů, šokovaný zjistí, že byl vystěhován a jeho věci propadly do soudní dražby. Problémem je, že ve stejné dražbě bylo vydraženo několik úplně stejných psacích strojů, a tak se Ciottoli vydává od jednoho majitele k druhému a snaží se najít ten svůj stroj. Na los si ale dělá zálusk i jeden mafián, kterému Ciottoli dluží peníze...Zápletka filmu vůbec není špatná, ale se zpracováním je to už horší. Jak jsem vyhrál v loterii je typická komedie dvojice Neri Parenti-Paolo Villaggio, a tak se dá už předem tušit, že se nebude jednat o inteligentní humor a počet úderů do rozkroku nebo do hlavy tu bude pěkně vysoký. Není to ale zase tak zlé, jiné Villaggiovy filmy jsou mnohem horší, zde není úroveň trapnosti ještě tak vysoká a vulgární vtipy tu naštěstí nenajdeme. Jelikož se ale všechny Villaggiovy komedie podobají jako vejce vejci, gagy se dají předvídat a plno jich už bylo použito v předešlých filmech. Tak jako tak, docela jsem se bavil. Do červených čísel ale tento film nepatří...P.S. V českém dabingu propůjčil Villaggiovi hlas Petr Oliva, což byla trochu nešťastná volba. (22.09.2009)

První půlhodinka je špičková a obsahuje vynikajcí gagy, u kterých jsem prskal smíchy (sebevražedné pokusy, Paolovo rozčilovaní.) Usilovné hledaní pravého psacího stroje, už mě ale tolik nebavilo. Zasmál jsem se tedy hodněkrát, ale čásť v ústavu nevidomých mi připadala už trochu přes čáru. Taky humor nemusel po celou dobu stát na různých pádech apod. Místo toho bych ocenil vtipnější převleky. Celkově mám pocit, že si scénárista s tím moc nevyhrál a celé to postavil na geniálním Paulovi. Ale skutečně bych lhal, kdybych řekl, že jsem se nesmál. (03.07.2017)