Hanussen

Poslední díl režisérovy trilogie se zabývá velmi podobným tématem jako Mefisto, tím však nechci říct, že by se Szabó opakoval, dokázal rozpracovat stěžejní myšlenku do 3 příbuzných, ale zároveň odlišných filmů. Naopak, moje očekávání Hanussena jako nejslabšího ze série se nevyplnilo, a tenhle film dost pokukuje po výše zmíněném držiteli Oscara. Kvality, na nichž stavěl Mefisto, jsou zde téměř shodné, snímek nabízí opět perfektního Brandauera, který je víceméně sám schopný utáhnout celý film, velmi zajímavý příběh, přesné vykreslení doby, méně výraznou, přesto stále slušnou hudbu, snesitelnou dávku nadpřirozena v podobě jasnovidectví a s tím souvisící téma k zamyšlení (o zneužívání této schopnosti), trochu mystifikace (odkaz na režisérku Riefenstahl a její fotky použité jako pózy pro Vůdce) a nevyhnutelný konec. Nebýt existence mnou v tomto komentáři neustále omílaného prvního dílu, neváhal bych a dal hned jasných 5*, takhle to není tak jednoznačné, pokud však budu film hodnotit jako individualitu, ne součást trilogie, slabší, ale plný počet ještě dám. (17.03.2013)

Jakožto vrchol Szabóvi-Brandauerovi volné trilogie stmeluje Hanussen obloukem období Rakousko-Uherska a Třetí říši. Vzhledem k době, o které pojednává, a způsob, jakým je film vyprávěn, je mi filmový Hanussen nejbližší. Poválečná dekadence v rozpuku a její následné vytlačení novými estetickými kritérii nepřestává fascinovat. Nyní je také Brandauer obklopen zajímavějšími tvářemi, například Györgym Cserhalmim nebo Jiřím Adamírou, takže není tak nutné prožít jen další Brandauerovo sólo. A konečně záhadný opar, kterým je reálná osoba moravského Žida Hermanna Steinschneidera (1888-1933) zahalena, dává největší příležitost ke snovým zážitkům. (16.01.2012)

Před časem mne zaujala povídka Jiřího Marka z Panoptika hříšních lidí o velkém soudním procesu v Čechách. Obžalovaným byl jasnovidec a mág, který postupně dokázal ovládnout vůli celého tribunálu, až si tím vybojoval svobodu. Dotyčný velice úspěšně pokračoval svoji kariéru v berlínském kabaretu, ale navzdory svému výjimečnému talentu vidět budoucnost nebyl připraven na riziká blížící se válečné hrozby v Třetí říši... Stejně poutavý je tento velkolepý koprodukční film Istvána Szabóa, odohrávajíci se napříč různými krajinami střední Evropy, které jdou (jak říká Hanussen v tomto filmu) coby národy společnou cestou. Ať už je tento zpracovaný Hanussenův osud legendou či realitou do jakékoliv míry, zůstal jsemm po celý čas připoután k obrazovce a herecký výkon Klause M. Brandauera působí tak silně, že chvílemi máte pocit hypnotizování a ovládaní vůle. Velice silné téma na pozadí dějin první poloviny 20. století, v zpracování plném umění, humoru i vážných zvratů. Více méně předvídatelný závěr překvapí poznáním, jak možno něco jako silu vůle zneužít a to z jakékoliv strany "barikády". Osobně ma zaujala taktéž postava doktora (výborný Erland Josephson), kterého osud se na mnohých místach vzájemně pojí s životem hlavního hrdiny, ale u nějž pak ke konci dojde k pozoruhodné změně názorů. Samozřejmě jako bonus raritní účast Jiřího Adamíry v zahraniční produkci. Velkolepý film po všech stránkách a mimochodem vynikající je i starý český dabing (Jiří Štěpnička, Otakar Brousek). 100% (23.06.2017)

Hanussen pojednáva jasnovideckú víziu globálnej katastrofy hneď niekoľkými spôsobmi. My, priemerne znalí z historických prameňov máme možnosť detailne nazrieť k spoločenským pomerom, aké predchádzali činom národa osvieteného démonom. V tomto smere je Brandauer podobne hypnotickým a podobne nebezpečným, napohľad šarmantným džentlmenom s nevyspytateľnými sklonmi ako R. Hrušinský v Spalovačovi. Myslené nebezpečne kladným. Formálne hľadisko je priezračne hmlisté : denným svetlom, skleslou krivkou občianskej náladovosti, predkrízových pomerov a luciferskými fígľami jednoduchých predpovedí. Všimnite si očný kontakt v dialógoch, Szabó v nich dokázal poňať problematiku naozaj verne, bez dákych jednoduchých návodov, ktoré by okolie vzhľadom k diferenciálne inému sebaurčeniu tak veľmi potrebovalo. (16.03.2015)

R: 18.11.1990+ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČT 2 = 28.11.2012, réžia českého znenia (ČST 1990) = ZDENA KLIMENTOVÁ - Národ, ktorý sa nepoučí z vlastných dejín, bude ich musieť prežiť znovu. A doslova to platí pre celé súčasné ľudstvo a jeho tzv. krízy. Paradoxne práve toto vyplýva z príbehu človeka, ktorý údajne videl budúcnosť. Brandauerov výkon v hlavnej úlohe je strhujúci, ale Hanussena vykresľuje viac ako obeť systému, než ako zajatca vlastného narcizmu, ktorý nemohol koexistovať s na(r)cizmom vodcu a jeho stúpencov. Preto nedávam plný počet. (29.11.2012) (29.11.2012)