Reklama

Reklama

Uloupil jí celé dětství... Příběh Nataschi Kampuschové netřeba blíže představovat, svého času obletěl doslova celý svět. Desetiletá Natascha odešla ráno 2. března 1998 po hádce s matkou sama do školy ve vídeňské čtvrti Donaustadt. Krátce nato ji unesl pětatřicetiletý elektrotechnik Wolfgang Priklopil, který ji více než osm let věznil v maličké místnosti pod garáží, kterou sám vybudoval. Filmovou verzi tohoto příběhu natočila v roce 2013 v německé produkci americká režisérka Sherry Hormannová a do hlavních rolí obsadila irskou herečku Antonii Campbell-Hughesovou a dánského herce Thure Lindhardta. (Česká televize)

(více)

Recenze (173)

hansel97 

všechny recenze uživatele

Mě tak moc ovlivňuje to téma a jak je silný, že jsem celou dobu byl naprosto v tranzu z toho jak jí psychologicky i fyzicky týral a co všechna ona vydržela, takže vlastně filmu ani nedokážu nic vytknout, protože mě to téma tak hluboko zasáhne, že všechno okolní jde stranou. Tenhle případ si dobře pamatuju, když Natasha utekla bylo mi asi 8-9 let a byl jsem z toho strašně v šoku, když to bylo v televizi. Rozhodně to nebyl nejlepší film, jaký jsem viděl, ale je opravdu silný a herecké výkony velmi dobré. Nejvíc se mi líbila asi mladší verze Natashy. ()

selfesteem 

všechny recenze uživatele

První německý film, který jsem si dobrovolně pustila a celý ho dokoukala. Příjemně mě překvapil. Dohnala mě k tomu zvědavost, protože mě příběh Nataschi Kampusch zaujal, hlavně tedy kvůli prezentaci samotné unesené dívky, pohledné, sebevědomé a sečtělé. Navíc nemůžu zapomenout, jak jsem v době, kdy se zveřejnil její návrat, právě dočítala knihu Sběratel od Johna Fowlese. Zvláštní náhoda. Film je velmi dobře natočený, herci odvedli skvělý výkon, skutečně působivý zážitek. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Tohle drama šlo dlouho mimo mě. Nějak jsem si říkal, že to není úplně téma, které musíte vidět hned, jak ho někdo vyšle do světa. Pak se ale náhle objevil v televizi a tak jsem zkusil. Co se týče dramat podobného ražení, tak si nezadá s těmi nejlepšími z Hollywoodu. Jen s tím rozdílem, že tento je podle pravdy, což je na něm to strašidelné. Herečky ztvárňující Nataschu byly každopádně super a Thure Lindhardt tu Priklopila zahrál perfektně. Jeho osobnost bude navždy lámat hlavu kdejakému psychologovi. Film nicméně hodně chladný, bez emocí, čerpající z faktů. V tomto případě je to ale možná lepší. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

----- "Bylo to jasné: Přežije jen jeden z nás ..." ----- Nadělil si neposkvrněnou hračku ... to aby nezůstal sám. Přesto ji považoval za méněcenného, nečistého tvora, kterého je nutné zlomit - a přetvořit v poslušnou, snadno ovladatelnou loutku. Neboť hlubšího citu nebyl schopný. Čeká vás depresivní drama, ze kterého mrazí. Škoda slabšího úvodu a kupodivu ne až tak emotivního finále. Jakoby si snímek v začátku nevěděl rady s pocity malé holčičky, jejíž zoufalství muselo být naprosté a zničující - poté, co se ocitla v podzemní kobce bez možnosti úniku. Zrovna tak zvláštně působí závěr - odosobněný a civilní. Jenomže ono je to těžké - mnohdy ty nejsilnější vnitřní bouře nejsou viditelné při pohledu zvenčí ... a šokové zvraty (ať už k horšímu nebo k lepšímu) často prožíváme s určitým zpožděním. Třeba i proto, abychom je vůbec vydrželi - abychom je ustáli. Takže za 4* ... pro Nataschu Kampusch. P.S.: 1) Zdá se, že za všechno zlo světa jsou zodpovědné matky ... neboť čas od času vychovají zrůdu; 2) Někdy si intenzivně přeju, aby existovalo peklo. ()

Johnny.ARN 

všechny recenze uživatele

No, Rakúšaci to s tými podpivničnenými priestormi jednoducho vedia. Príbeh, ktorého hĺbku si asi nikto nedokáže predstaviť, Film nejak tak plynie, rozpráva príbeh, nieje to akčné, ani veľmi emočné, ale zaujíma vás ako to skončí a ako fungujú všetky tie mechanizmy. Rozhodne je to ale desivé a ktovie, koľko takých je ešte v pivniciach. 3 z 5 ()

Galerie (36)

Zajímavosti (10)

  • Film je biografickým příběhem Natascha Kampusch, která byla jako malá unesená a osm let vězněna. Samotná Natascha se na filmu podílela a film je podle její autobiografie. (Patw)
  • V roce 2008 Natascha budovu koupila. „Je to groteskní. V domě, kde jsem nikdy nechtěla žít, musím nyní platit elektřinu, vodu a daň," řekla tehdy novinářům. (nicolcat)

Reklama

Reklama