Tom na farmě

Po svých prvních režijních debutech z pouhých 20 a 21 let, Zabil jsem svoji matku a Imaginární lásky, se Dolan pustil do složitější struktury dramatu a podle mě trochu narazil na vlastní limity. Námět je velmi silný, objevování třináctých komnat u svého předčasně zemřelého milence a jeho rodiny žijící na venkovské farmě. Realizace ale již pokulhává. Dolan se snaží o budování atmosféry pomocí podkresu dramatickou hudbou v interiérech nebo vzdáleného hřmění v exteriérech. Avšak onen dramatický level zbytečně nasazuje hned v úvodu a v momentě, kdy má zápletka gradovat, hudbu a hřmění používá stále stejné. Napětí neroste a příběh jde jakoby spíš do nějakého vakua. Možná měl Dolan s touto látkou ještě pár let počkat i za tu cenu, že by si hlavní roli pak již sám nezahrál. Škoda. (19.11.2014)

Filmařsky vděčnou atmosféru homofobního prostředí narušuje nelogické jednání hlavního hrdiny. V některých filmech s činy hrdinů souhlasit nemusíte, a přesto chápete jejich motivace, v tomto případě jakékoliv osvětlení toho, proč se Tom chová tak, jak se chová, chybí. Ano, chápu, že oběť může přilnout ke svému vězniteli, jenže pokud ji tyran několikrát napadne jen pár hodin poté, co se poprvé potkali, a pokud oběť může svobodně kamkoliv jet nebo komukoliv zavolat, nedokážu si představit inteligentního, nezávislého člověka, který by vesnici neopustil nebo alespoň nezavolal policii. (09.07.2014)

Opět se ukazuje, že někteří diváci zažijí pointu jen tehdy, když je praští do hlavy jako kus polena. Velmi komplexní film - zlomové body v lidské existenci, které způsobí např. smrt někoho blízkého, jsou velmi zajímavé právě proto, že se při nich může udát spousta změn - jedinečná možnost, kterak změnit jinak spíš rigidní trajektorie pohybu. (Almost) everything is possible. (12.01.2019)

Dolanovi se výborně podařilo přenést autentickou atmosféru, perfektní vizuální i hudební zpracování ze svých předchozích snímků, zbytek ovšem zůstal kdesi v minulosti. Snímek plný nelogických situací, absurdních postav, šílených zmatků a "proč" v hlavě diváka. Ty šílené psychologické pochody jsem asi nestíhala a vysvětlení "chovám se divně, protože mi umřel milenec" mě moc nebaví. (09.07.2014)

Pocitová žánrovka kladúca dôraz na šifrovanú psychológiu postáv, účelnú izolovanosť fikčného sveta a silu provokatívnych náznakov. Hľadať v tom vnútornú logiku či zmysluplné motivácie je celkom zbytočné, kedže sa jedná o záležitosť pudovú a teda racionalitu zámerne odopierajúcu. "Tom à la ferme" považujem skôr za dômyselnú hru s divákom, kedy sa nad jednotlivými výstupmi musí aktívne premýšľať, spájať ich do prípadných súvislostí a širších významových rámcov a predovšetkým pristúpiť na striktné pravidlá fráze "takmer nič nie je také jednoduché ako to na počiatku vyzerá". Táto čisto ponurá, prevažne depresívna a prejavom utlmená poloha je na Dolanovi zaujímavá a to či už na plátne alebo spoza neho... (17.07.2014)