Sound City

Particka hudebnich duchodcu vzpominajici na zlate casy analogoveho nahravani v jednom zaplivanem studio pajzlu zvanem Sound City a masivni uctivani jednoho predpotopniho mixing boardu Neve 8028 jako svateho gralu hudebni historie. Tohle tema vetsinu lidi nevezme a funguje spis jako nostalgicka vzpominka pro zucastnene hudebniky, ale nastesti se mezi hosty obcas mihnou zajimave osobnosti, ktere si zapolemizuji na tema analog vs digital, zachovani lidskeho elementu v hudbe a ve finale si spolu i zahraji, takze nejaky smysl to ma. Vysledek vysel ve forme doplnujiciho soundtracku "Real to Reel" plneho kolaboraci vetsiny zucastennych typku, ktery byl pod producentskou taktovkou Butche Viga (Garbage, Nirvana, Smashing Pumpkins..) nahran prave skrze legendarni Neve board. Za zminku stoji hlavne "You Can't Fix This" s vokalem Stevie Nicks a "Mantra" od trojice Reznor/Homme/Grohl, kterou si zde v dokumentu kluci hraji instrumentalne a jejiz finalni vokalni verze na soudntracku je jeste lepsi. 7/10 (07.04.2013)

Jak shrnout tento dokument, o němž jsem před jeho shlédnutím věděla pouze to, že jej natočil Dave Grohl? Ačkoliv jsem do této doby o pultu Neve a studiu Sound City neslyšela, film jsem doslova zhltla jako malinu. To nadšení, muzikantské souznění a přátelská atmosféra z něj přímo čiší. Ne všechny kapely a hudebníky, kteří se v dokumentu objevili, jsem znala, což ale nebylo vůbec na škodu. Hlavní poselství, které se film snaží divákovi podat, by šlo parafrázovat na "Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten používá Pro Tools.":-) Zásadní věcí pro mě ale nebyl znatelný rozdíl mezi analogovými a digitálně upravenými nahrávkami, ale upřímný zápal pro hudbu, který z Davea Grohla přímo tryská, a kterým dokáže doslova nakazit všechny ostatní. Tímto se u mě zařadil po bok podobně pravověrného a svéhlavého muzikanta - Lemmyho z Motorhead - "I'm in love with rock 'n' roll, it satisfy my soul.That's how it has to be, I won't get mad." (10.07.2013)

Fantastický dokument o hudbě od hudebníka pro hudební nadšence. Hlavní zaměření spadá na slavné hudební studio Sound City, kouzelné a atmosférou nasáklé místo, v jehož ne až tak vábných útrobách vznikla dnes již klasická alba, jež definovala muzicírování své doby nebo minimálně byla jeho podstatnou součástí. Nahrávali zde takové veličiny, jako Neil Young, Fleetwood Mac, REO Speedwagon, Tom Petty, Greatful Dead, Elton John, Nirvana, Tool, Slipknot, Nine Inch Nails, Johnny Cash a mnoho dalších známých i neznámých. Několik z jmenovaných se účastnili tohoto projektu, aby Davidovi povyprávěli o svém působení v tomto studiu a společně s místními techniky a producenty oslavili krásu a půvab analogického nahrávání s povzdechem nad digitalizací celého nahrávacího procesu, jenž se ve většině případech stal zjednodušujícím prostředkem než dalším nástrojem k tvorbě něčeho nového (jedinou výjimkou jmenovali Trenta Reznora). Tyto krásné vzpomínky a vzdávání holdu skončí někdy v půli a nastává část dokumentu, kdy hovořící popadnou svůj nástroj či rozvibrují hlasivky, zapnou unikátní mixážní pult Neve, vytáhnou ze skříně čisté tapy a jdou nahrávat songy k doprovodnému albu Reel to Reel. Díky tomu vznikne několik fantastických kolaborací, například songy From Can to Can't (Taylor, Grohl), Mantra (Reznor, Grohl, Homme) nebo Cut Me Some Slack (McCartney, Grohl, Novoselic, Smear), přičemž poslední jmenovaná vyhrála cenu Grammy. Pokud jste fanoušci aspoň jednoho zde popsaného interpreta či aspektu, jemuž je zde věnován prostor, tak zhlédnutím tohoto unikátu a poslechem alba Reel to Reel nemůžete nic zkazit. 9/10. (25.08.2019)

Pokud se jednoho krásného dne stane zázrak a já k sobě přiřadím tři tóny tak, že to bude mít smysl, tak se ihned vydám za Davem Grohlem a natočím to na jeho obstarožním mixáku Neve. Jinak to ani nemá smysl, protože u mne to analog digitálu natřel dávno před vznikem zástupů jedniček a nul. Nejsem sice nostalgickým fanouškem praskání gramofonových desek, ale rozhodně dávám přednost živým muzikantům před uměle vytvořenými hvězdami primárně toužícími po bohatství. A Dave Grohl u mne tímto dokumentem zase o stupínek stoupl, protože natočit velmi slušný film o mixážním pultu ze špinavého studia je malý zázrak. (02.10.2014)

Tohle není moje scéna. V Grohlovi takového sympaťáka nevidím a stejně jako většina hudebních dokumentů trpí syndromem "byli jsme tak dobří, tvořili jsme historii". Obsahu tam opravdu moc není. Nepřekvapivě mi zajímavý připadal snad pouze Reznor, který prvně šel proti proudu ostatních řečí a nějakou řečenou tezi se pokusil vyvrátit. Grohlově lásce rozumím, ale Ghrolův film pro mě nebyl. (30.09.2014)