Oculus

Nemám problém s ohranými motivy, pokud je režisér namixuje dostatečně zručně a přidá k nim dostatek vlastních nápadů jako právě Flanagan. Ale paradoxně to bylo až moc chytré (racionální technický postup proti duchům), abych se u toho bál, navíc jsem byl zvědavý na to, co se nachází za zrcadlem a vstupuje do našeho světa a ne na rodiče propadající šílenství. Hudba i zrzka v hlavní roli byly fajn, celkově solidní a inspirativní hororová záležitost. (08.06.2014)

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)

Zaujímavý horor vystupujúci zo súčasného žánrového priemeru hlavne minimom ľakačiek (aj tých pár, čo tam ostalo, by som ale vystrihol) a dôrazom na príbeh, ktorý je dokonca nelineárne vyrozprávaný. Problémy sú dva: 1. Psychológia postáv začína a končí u prekliateho zrkadla, akékoľvek iné vzťahy medzi nimi idú bokom. Potom ide bokom aj ich uveriteľnosť. 2. Bohužiaľ, klasický problém ducharín: nie je ťažké urobiť zamotaný príbeh plný nadprirodzených momentov. Problém je ho nakoniec rozmotať. To po 2/3 stopáže ide prekvapivo skvelo. V Oculus je asi najlepšie spracovaný prienik vedy a chytania duchov, aký som videl. No záverečná tretina, kedy má príbeh vrcholiť a kedy sa majú definitívne spojiť príbehy, je nevýrazná, plná klišé a vyslovene nedostatočná. Strašná škoda. 7/10 (04.06.2015)

Pro mě jednoznačný důkaz toho, že aukce jsou jen pro nudné zbohatlíky a maloměšťácké trotly, nehledě na to, že jako správný narcis preferuji zrcadla, ve kterých vidím dokonale a v jasných konturách svůj ušlechtilý profil a ne takovou upatlanou, kýčovitou zrůdnost. Podstatně víc napětí zažiji vždy při příhozech na Aukru, na aukci pro lopaty a děsím se vždy o parník víc, než při sledování téhle nudy, tedy aspoň co se týče první hodiny (želpeytla filmy nejsou dvanáctihodinové, tedy až na výjimky), navíc hororové okamžiky při předávání vydraženého předmětu jsou až ultimátně brutální, mé rozšlapané pouzdro na brýle, jehož jsem byl dvacet vteřin hrdým, novým majitelem, by mohlo vyprávět. Zkrátka, větší psycho zažívají traumatizovaní kurýři, kteří svatému doručují balíky a balíčky... jo, a dobrá tedy, přiznám se, já to zkrátka nepochopil. Kdo je tedy ten Onanus? (05.06.2014)

Pokud jsem si myslel že jen tak někdo nedokáže přijít v žánru hororu s něčím originálním, tak jsem se hluboce mýlil. Oculus nám dokáže vyprávět dvě roviny příběhu, forma strašení je poměrně oldschoolová a navíc zde probíhá i poměrně důsledná příprava (která samozřejmě jak se po čase ukáže je vlastně k ničemu). Tajůplná zrdcadla jsem vždy miloval, tento předmět má něco do sebe, nevím jestli dokáže něco více vyděsit než když člověk v zrcadle uvidí že se něco za ním pohnulo. Film tedy spolehlivě buduje napětí, trošku škoda, že s blížícím se koncem jsem se občas malinko, podobně jako hlavní hrdinové, ztratil. Každopádně jsem velmi rád, že kromě Jamese Wana tady máme další jméno, na které se vyplatí dávat si pozor. A samozřejmě také potěší fakt, když tvůrce pochopí že děs nespočívá v hektolitrech umělé krve a desítkách uřezaných končetin. 75% (06.06.2014)