Oculus

Súrodenci s nejednoznačným náhľadom na tragédiu z minulosti, ktorá pripravila o život ich rodičov, sa ocitajú v dome so starým zrkadlom, v záujme experimentálneho zistenia - či má, alebo nemá vražedné chúťky a nadprirodzenú silu. Parádička; očakávania, ktoré som k tomuto mal boli približne naplnené a Mike Flanagan je talent, čo svoj niekoľko rokov starý, poloamatérsky kraťas Oculus pretvoril na skvelý moderný horor, ktorý je nielen desivý (konečne poriadne zimomriavky, mega atmosféra a funkčné ľakačky), ale aj premyslený, zaujímavý, kvalitne natočený a s hororovou „mirror“ témou to dokonca zvláda lepšie než môj najobľúbenejší režisér Alexandre Aja. A hoci mám Flanaganovu "Absentiu" aj tak o malý kúsok radšej, je pre mňa "Oculus" zatiaľ najlepším hororom z tohtoročnej úrody. (24.05.2014)

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)

Pokud jsem si myslel že jen tak někdo nedokáže přijít v žánru hororu s něčím originálním, tak jsem se hluboce mýlil. Oculus nám dokáže vyprávět dvě roviny příběhu, forma strašení je poměrně oldschoolová a navíc zde probíhá i poměrně důsledná příprava (která samozřejmě jak se po čase ukáže je vlastně k ničemu). Tajůplná zrdcadla jsem vždy miloval, tento předmět má něco do sebe, nevím jestli dokáže něco více vyděsit než když člověk v zrcadle uvidí že se něco za ním pohnulo. Film tedy spolehlivě buduje napětí, trošku škoda, že s blížícím se koncem jsem se občas malinko, podobně jako hlavní hrdinové, ztratil. Každopádně jsem velmi rád, že kromě Jamese Wana tady máme další jméno, na které se vyplatí dávat si pozor. A samozřejmě také potěší fakt, když tvůrce pochopí že děs nespočívá v hektolitrech umělé krve a desítkách uřezaných končetin. 75% (06.06.2014)

Chvíli jsem uvažoval i o 5, ale nějak tak váhám mezi 4-5. Posledních 15 minut bylo takový trošku přehození do klasičtější žánrové podoby, ale jinak předchozí zbytek filmu atmoška jak prase, tu sem si vyloženě s mrazením vychutnával, zvlášť tak v okamžicích cca v první třetině až polovině filmu, jen tak letmo, snad tím moc nezaSPOILuju, po propuštění pokusnýho psa ven z domu a hádce o smyslu prováděných aktivit atd. :-) (18.06.2014)