Noční jízda

Silniční drama s depresivní příchutí. Hardy a jeho bavorák neslezou z plátna a už jen pozorovat útrapy ve tváři prvního zmiňovaného stojí za to. Sebevědomý, jistý člověk pomalu klouže směrem k psychické trosce, ale to jestli přepadne přes okraj se dozvíte až na konci. Jedna chyba, jedna silnice jeden špatný den. Donalde, nevěř bohu, když jde o beton! (04.08.2014)

Šedé BMW, britské silnice a dálnice, několik desítek telefonních hovorů, jedno pevné rozhodnutí a dokonalý Tom Hardy. Film, který se odehrává pouze v interiéru auta, ale díky velmi kvalitním dialogům a jednoduchému příběhu ze života, si svou kvalitu a poutavost drží po celou dobu. Není to akční jízda plná výbuchů a křiku, ale ukázka, jak si může člověk díky jednomu rozhodnutí zničit celý život během jedné jízdy do Londýna. [75%] (04.10.2014)

Schválně kolik herců si umíte představit na Hardyho místě. Ivan Locke jedné noci vezme vůz, telefon, svůj seznam věcí, které musí udělat a vyrazí směr Londýn. Divák má to štěstí že cestu absolvuje s ním a může přemítat zda-li by neudělal některé věci jinak. Tom Hardy o sobě dal zase jednou pořádně vědět. 75% (19.08.2014)

Hranice mezi štěstím a zatracením může být až nebezpečně křehká. Sice nic objevného, ale přesto ojedinělého ve způsobu, jakým je divákovi téma totálního vnitřního rozkladu vyrovnané osobnosti předkládáno - z první osoby, v uzavřeném světě jednoho automobilu, v němž se telefonicky střetává pracovní a osobní linie jednoho velkého životního přešlapu, který z hodiny na hodinu mění hlavnímu hrdinovi život. Rozhovory jsou dobře napsány a dávají dostatek prostoru pro vykreslení psychické i emocionální roviny Toma Hardyho, jehož výkon opět nádherně dotváří depresivní příběhový tón a dodává všemu na nezkrášlené autenticitě. (01.02.2017)

Měl domov, ženu, děti, práci, zázemí. A během jedné cesty autem za nenarozeným nemanželským dítětem o vše přišel. Britský tvůrce Steven Knight jako scenárista Východních příslibů, Špíny Londýna (za kterou má i nominaci na Oscara) nebo Crazy Joea (kterým také jako režisér debutoval) ukázal, že má cit pro zaplivané londýnské ulice plné tragických hrdinů. Tady sice nesleze (nesjede) ze silnice vedoucí do Londýna, ale i tak jeho hypnotické drama neselhává. Ve výsledku se tu tak odehrává lehce tuctový příběh o tom, jak je někdy těžké odčinit to, co člověk napáchal, nálepku „film měsíce“ bych mu ovšem rozhodně nedával. Pracovitý a spolehlivý stavbyvedoucí jeden škraloup má a teď se ho snaží v autě a odkázaný pouze na telefon alespoň trochu zmírnit. Tom Hardy je trefou do černého, jeho emoce jsou uvěřitelné, ale všeho s mírou. Takže i s oslavným poklepáváním na rameno. Mně prostě větší opora ve scénáři chyběla. Chvíli se zlobí, na sebe, na otce, na popíjejícího kolegu, chvíli věří, mezi jednou a nikdy je ovšem sakra rozdíl. Ale co dál? (22.09.2014)