Zázrak v Miláně

Zázrak v Miláně je po právu považován za jeden z kmenových filmů italského neorealismu. Zároveň v sobě mísí groteskní a fantaskní prvky. Zcela chápu, proč Zázrak v Miláně patřil k nejoblíbenějším filmům Miloše Formana. Spolupráce režiséra Vittoria De Sicy a scenáristy Cesareho Zavattiniho přinesla do světa kinematografie zcela nový druh sociálně-kritického i tragikomického pohledu na společnost. Další důvod proč si od nich brzy pustit Zloděje kol a Umberta D. Krásný film o malém zázraku v rukou obyčejného člověka. (18.04.2021)

Zásadné diela talianskeho neorealizmu som videl v šesťdesiatych rokoch vo filmovom klube. Dnes už mám iné oči a tento film ma výrazne sklamal. Nedokázal som sa naň pozerať ako ostatní komentátori a hodnotitelia. Pripomenul mi Svet patrí nám s jeho naivne ľavicovými názormi, ale na ňom som sa mohol aspoň zasmiať a oceniť dobré dialógy. Ale v konečnom dôsledku som rád, že som Zázrak v Miláne videl, pretože mi spresnil môj aktuálny pohľad na výraznú etapu vo vývoji talianskeho filmu. (06.01.2017)

Prvá časť filmu si vskutku udržiava tú povestne nadštandardne vysokú → neorealistickú úroveň, kedy sa skrátka protagonista Totò neustále »obšmieta« okolo chudobných ľudí na okraji reálneho Milána, keď by jednoducho najradšej len každému jednému chudákovi čo najlepšie (vy)pomohol, ako sa len dá, vtedy si režisér a scenárista → Vittorio De Sica, odomňa získava naozaj dosť veľké sympatie, pretože priam takmer dokumentárnym spôsobom zachycuje neblahé osudy konkrétnych jednotlivcov, ktorí sa síce nedajú úplne hneď považovať za akýchsi bezdomovcov, ktorým sa ale tak trochu predsa podobajú... Akonáhle sa snímok presunie už do svojej druhej polovice, t. j. s príchodom »zázračnej holubice« , tak odvtedy som si už pripadal, ako v Čarodejníkovi z krajiny Oz, či povedzme aj v Jakubiskovej kultovej legende → Perinbaba, áno, mám na mysli tieto eskapické rozprávky, aké odjakživa nakrúcal trebárs nadhodnotený Steven Spielberg, ktorý si vďaka tomu obmotal publikum okolo prsta ! V podstate chcem tým najmä povedať to, že sa tieto konkrétne dva filmové smery medzi sebou bijú, a tak mám pocit, že sa to k sebe príliš nehodí. A to ani nehovoriac o samom konci, keď som mal zdanie, že sa mi musí snívať. I napriek určitej kritike, je daný kinematografický počin → mimoriadne nadpriemerným, že mu tiež rád odpustím i niektoré »hluché miesta« . (04.12.2021)

Že Vittorio De Sica umí točil skvělá sociální drama vím už hodně dlouho. Tady jsem koukala s otevřenou pusou, že si umí střihnout i skvělou sociální komedii, která vůbec nezastrárla. Ano, automibily jsou staré, koňské povozy už tak často nejezdí, nosí je jiné oblečení, jenom ta lidská chamtivost a byrokracie ... na té se prostě dočista nic nezměnilo. Přes veškerou vážnost jde o pohodově laděný film, který vysloveně potěší. (10.01.2017)

Film to není moc zajímavě natočený, je zjevné, že se to filmaři teprve učili. Film ale upoutal pozornost tehdy studjícího Miloše Formana a později se i letmo setkal s jeho scenáristy, a jak píše ve své knize, chtěl jim vzdát hold, ale upustil od toho, když viděl jak odcházejí rozčílení od producenta Pontiho (zemřel nedávno, skoro ve sto letech), a nemají zjevně náladu na hovor o filmu, a pak jim ponti řekl, že jeho dva porcelánoví psi napíší lepší scénář než tihle dva páni scenáristi.*** (10.09.2011)