poster

Wish I Was Here

Komedie / Drama

USA, 2014, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Renton
    ****

    Čím jste tomuto "obsahu" blíž, jakýmkoliv rozměrem, tím víc Vás pohltí a v různých částech duše ve Vás bude intenzivněji rezonovat. Perfektní obsazení, příjemně zvládnutá technická stránka a osobité podání s několika hodně silnými scénami.. Já si plně užíval každou minutu a jsem rád, že mne Zach Braff takhle příjemně dostal. 90%.(6.6.2015)

  • ORIN
    ****

    Zach Braff představuje podobný typ tvůrce jako Josh Radnor. Oba v době nedávno minulé oslavili čtyřicítku, oba se etablovali jako herci v úspěšných komediálních seriálech – Radnor v letech 2005-2014 točil sitcom How I Met Your Mother, Braff v letech 2001-2010 Scrubs, oba se během této doby nebo po ní snažili prorazit na poli filmu nízkorozpočtovými autorskými projekty, oba prozatím dvěma filmy, kde zastávali roli scénáristy, režiséra i hlavního protagonisty – Radnor v roce 2010 a 2012 a Graff v v roce 2004 a 2014. Filmy mají společný prvek hledání – smyslu života (hrdinové často řeší existenciální problémy), místa ve společnosti i třeba financí na samotnou realizaci projektu, což je příznačné především pro komentovaný snímek. V Braffově novince Wish I Was Here je ale od výše uvedeného cítit posun – stále je ve středu příběhu průměrný tápající jedinec řešící každodenní problémy, nicméně má rodinu, dosáhl středního věku a existenciální problémy se tak trochu změnily v existenční. Neměnný nadále zůstává Braffův jedinečný cit zachytit sílu okamžiku a jemně balancovat mezi komediální a dramatickou polohou (vtipů sice není mnoho, ale když přijde, tak stojí za to, např. rabín na Segwayi). Lepší 4*.(12.6.2015)

  • Fr
    **

    ,,BŮH CHCE, ABYSTE SE STARAL O RODINU, PANE BLOOME. BŮH VĚŘÍ V TO, ŽE VAŠE RODINA SI ZASLOUŽÍ JAK MLÉKO, TAK I MED…" /// Dle obsahu jsem čekal… prostě něco jinýho. Máme tady umírajícího tátu, který dva syny měl. Jeden je herec a ten druhej nemakačenko se chystá na Comic Con (někoho vohoblovat – třeba). Bohužel herec rodinu (a parchanty) má. Ale nemá peníze (protože nemá práci – kurva jak to do sebe zapadá…). A tak nechá děcka doma a né že by se dřeli algebru – spíš jen tak vstřebávaj píčoviny. Trochu vtipný, víc drama, pár narážek kolem židovství, ale hlavně o rodiči(čích?), dětech, usmíření… překvapivě víc nuda než aby mě to chytlo u pumpy. Ty lidi mě neberou, nevidím smysl v projížďce Aston Martinem (krom toho, že se chtěl Zach Braff projet), nechápu proč… prostě nuda. Možná kdybych byl v nějaký sektě. Nebo Žid… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umírám a dva syny (nemakačenka) mám. 2.) Na kolegyni mluvím skrz svůj penis. (no ještě abys tak mluvil skrz nějakej cizí!) 3.) Thx za titule ,,VitoThePostman“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne(3.12.2014)

  • dr.horrible
    ****

    Horkosladké. Rozmýšľam teraz; Ako to povedať, aby som nebol za cynika, ako komentovať, nech to nie je kopa útrpných sentimentálnych kecov.. Všimli ste si, že filmy o ľuďoch čo to niekam dotiahli, založili rodinu, priviedli na svet nové životy, žili americký sen; všimli ste si, jak sú vždy depresívne?! Naopak, o starých mládencoch sa točia hlavne komédie, vždy sú šťastní, až im nakoniec dojde, že im v tom živote niečo chýba. A jak na nich všetci divne pozerajú! Alebo inak; Všimli ste si, že veriaci svoju vieru potrebujú viac, ako tí druhí? A pritom je to tak jednoduché; každý duchovný či rabín, by Vám iba povedali, že odpoveď je proste Žiť. A nestarať sa? Ubehlo desať rokov. Keď vyšiel Garden State bol som na strednej, teraz som inde, decká nemám, šťastný nie som, do kostola nechodím. A nevidím v tom spojitosť. Možno sa raz treba usadiť, ale prečo z tých šťastných ľudí, vždy cítiť sklamanie? Medzi záverečnými titulkami Garden Stateu a úvodom Wish I Was Here, je medzera. A v nej smútok. Tak prečo ešte nezevlovať? Prajem Zachovi Braffovi veľa šťastia na najbližších 10 rokov, nech zas natočí podobne príjemný filmík, nech nás zas donúti premýšľať. A nech si zachová zmysel pre humor, ako Judd Apatow. Ja si znovu pustím Say Anything...(20.10.2014)

  • Sarkastic
    **

    Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“(26.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace