Ranhojič

Přestože je Ranhojič čistě Německý film, Philipp Stolzl vsadil zejména na Anglické (Evropské) obsazení. Asi moc dobře ví, že němečtí antiherci z Kobry 11, Doktora z hor, Komisaře Rexe a Sestře Stefanie na takhle kvalitní snímek nestačí. I když, možná by zvládly ty nemocné a ani by se nemuseli trávit hromady času v maskérně, od přírody většina z nich vypadá jako by prodělali nějakou tu vážnou/smrtelnou nemoc... A za to mu opravdu děkuji, protože díky tomu jsem si Ranhojiče opravdu užil a nebojím se mu napálit plný počet sluncí. Za mě 85% (13.09.2014)

Nějak nemohu přijít na to, proč jsou tímto filmem všichni tak nadšení. Ano, je tu výborná výprava a kamera, ale to je pro mne na dobrodružný historický film málo. Scénář je předvídatelný a někteří jeho protagonisté zřejmě musejí mít věštecké schopnosti, protože jinak by to nemohlo fungovat. A celé je to roztažené jako žvýkačka, takže to jedna zajímavá scéna operace v 11. století nezachrání. Vlastně mi tu nejvíce sedl Stellan Skarsgård a ten ve filmu moc prostoru neměl. (15.01.2016)

Krásný, ale místy dost neuvěřitelný příběh. Člověk si 11. století představuje jako těžký středověk a ne místo, kde se na potkání střílí rachejtle. Já třeba chápu, že Čína byla v tomhle dost pokroková a přiznám se, že nejsem natolik historik, abych posoudil, co na tomhle příběhu bylo pravdy. Co už ale posoudit můžu, tak znalost angličtiny na celém evropském kontinentě s výpadem až na daleký Blízký Východ. To už mi přišlo fakt hodně mimo. Když ale přejdu všechny tyhle malichernosti, se kterými bych si tenhle film mohl znepříjemnit, tak musím říct, že na to, jak málo filmů z této doby vzniká, se tvůrci s Ranhojičem poprali tak dobře, jako bych rozhodně nečekal. Němci celkově těmito historickými dramaty nestačí překvapovat. Legenda o Janě nebo Parfém - příběh vraha jen dokazuje, že jejich filmografie se zvedla obrovským krokem kupředu. Necelé tři hodiny jsem si totiž užil naprosto překrásný příběh s herci z první linie. Tom Payne naprosto skvělý. Ben Kingley, Stellan Skarsgard a Olivier Martinez dokonce naprosto boží. Atmosféra taková, že je vlastně skvělá. Co víc dodat? Nebýt některých historických nesrovnalostí a zbytečně natahovaných některých scén, tak dám plný počet. Takhle je to za hodně slušné čtyři hvězdy. A věřím, že se k tak velkému příběhu určitě ještě někdy vrátím. (27.05.2014)

Příběhově výživné a že se nejedná o evropské Království nebeské zase tolik nevadí. Doba je si myslím zobrazena věrohodně nebo spíše věrohodněji než býváme často zvyklí. 11. století v Evropě je dost možná jedno z nejhnusnějších v historii, za cokoliv hrozilo upálení. Herci do svých rolí skvěle padnoucí, nejvíce potěší Skarsgard a také jsem se nemohl dočkat Kingsleyho. Nemusím zmiňovat rovněž fakt, že mě potěšilo že i v Evropě dokážeme točit velkolepé filmy, myšleno výpravou. 70% (21.10.2014)

Spektakulární fantasy-kýč o lásce mezi zrnkami písku. Začnu s nespornými klady: Skvělá kamera, úžasné obrazy (karavana v dunách) a film poměrně odsýpá. Tak a to je vše... A teď zápory: Fantasy příběh si hraje na něco, čím není; pojmenování postav zcela (!) vyfabulovaného příběhu (a s prvky nadpřirozena) podle skutečných historických osobností a vytvoření fikčního světa, jenž klame navozením dojmu skutečných historických souvislostí, je obscénní. Umělecká licence narušující historicitu události je akceptovatelná pouze v případech, kde jde o přiznanou alternativní vizi, mystifikaci či parodii (viz Amadeus, Otčina apod.), nebo kde mlha nevědomosti popouští uzdu fantazii. Proto vytvoření souvislosti mezi Avicennou (či lépe jeho žákem) a apendektomií je zajímavý přínos, a tedy OK (srov. například s jiným podobným filmem evropské produkce - Agorou, kde Hypatia předbíhá Keplera o více než tisíc let; v Ranhojičovi je úspěšné odstranění slepáku provedeno o 698 let dříve). Proto místo, časová osa či životní reálie, které jsou nadevší pochybnost známy, ale které jsou ve filmu zcela popřeny (což trkne každého, kdo pět minut věnuje Wikipedii), neskutečně iritují. Toto není stejné, jako vylíčení Hypatie ve zmíněné Agoře coby mladé krásné ženy (zatímco ve skutečnosti to byla vlastně stará ošklivá bába), kde jde o zjevnou aluzi na uměleckou tradici (viz např. Rafael Santi). Pokud i přesto akceptujeme tento pseudohistorický charakter příběhu a akceptujeme jeho čistou fantasy povahu, film dostatečně sráží už ta naivní a velice jednoduchá milostná zápletka, hojné narativní nelogičnosti a rovněž velice módní islamofobní vyznění (opět související s pseudohistoricitou filmu). Za vším tím pozlátkem, barvami hýřícími filtry a pompézní hudbou se tak skrývá pouhý líbivý nesmysl, který se tváří jako duchaplný velkofilm. Ostatně o jeho duchaplnosti svědčí už to, že když se během Ibn Sínovy přednášky začnou zmiňovat Aristotelovy poznatky, hlavní postava Rob Cole (a s ním i divák) je v myšlenkách odváděn jinam... Autoři filmu si asi mysleli, že myšlenky by mohly nudit, autocirkumcize je zajímavější... (14.08.2014)