Hlava plná metalu

Nečekal bych že tak skvělý film vznikne zrovna na Islandu. Ne že by tam nemohly vzniknout dobré filmy, ale něco takového bych tam asi nečekal. Několik krásných rovin, symbolů a hudba, které do sebe krásně zapadají. Ale není to jen film o hudbě, ale i tom, jak lidé spolu dokážou vyjít, když se objeví vyčnívající jedinec, který si navíc s sebou nese špatnou zkušenost z dětství. Najdeme tu spousta proti sobě stojících protikladů. Já jsem tímhle snímkem jednoduše nadšen. A pohnutky hlavní hrdinky si dokáži představit, napadaly mě podobné, ale u mě zůstalo jen u těch představ. Taky to nikdy tolik nevygradovalo. (20.05.2017)

A je to tu - ďalší príbeh o nesympatickej sociopatke, ktorá si myslí, že len JEJ život je ten najťažší a len JEJ problémy tie najväčšie. Do toho hrajú nejaké tie metalové hity, avšak Hera to začala počúvať iba preto, aby urobila rodičom čo najviac zle. Jej výstupy na diskotéke a vyhnanie kráv iba potvrdzuje, že pre neznalých sú všetci metalisti iba introvertní hlupáci, zrelí na psychiatriu. Film je pekne seversky depresívny, avšak to neustále čumenie postáv na seba po polhodine omrzí. (10.08.2015)

Metal je štýl, pri ktorom je najťažšie vyhnúť sa pózerstvu. Trápna a smiešna póza bije do očí viac než pri akomkoľvek inom hudobnom žánre. To ale nie je prípad Hery Karlsdóttir. Presne v takomto prostredí a za takýchto podmienok vzniká ten pravý surový zvuk, ktorý dokázal vždy vyprodukovať len ďaleký sever Európy. (02.11.2020)

Ten severský styl je pěkný, i když to v sobě schovává trochu nudu, něčím mi to připomíná novodobé české černé komedie. Přecijen ale k jejich podnebí mi ten strohý, až chladný styl sedí o něco víc. U nás má ten film celkem úspěch, taky cílová skupina je tady dost velká (dokonce Master's Hammer sama měla částečný vliv na vznik scény) a ty místní elitisty asi hřeje na srdíčku. Nevim, mně to nebylo sympatický, povyšovat metal na nějakou záchranu, na něco víc. A když tak nějak tušíte, o čem ten film je a něco o tématu víte, už jenom čekáte, kdy někdo zapálí kostel, což je už takový klišé.. (09.09.2015)

Teda nechci do toho nějak moc rejpat, ale když někdo jede v traktoru DOPŘEDU, sedí na sedačce s opěradlem, má ruce na volantu a nohy pod volantem, a přejede přes (nevelikej) šutr, tak potom těžko přepadne DOZADU. Aspoň v reálným světě to tak platí (a myslím, že i fyzika mi dává za pravdu). Ale to je vedlejší, protože ve filmu jde úplně o něco jinýho. Upřímně - chápu, že vidět bráchův skalp namotaný na rotačce člověka poznamená, ale stejně mě ta holka příšerně štvala, jak měla pořád potřebu dávat všem okolo sebe neomaleně najevo tu svoji nasranost a odlišnost a rádoby nadřazenost. Její chování však bylo hodně skutečné, někoho holt prožité utrpení naučí pokoře, z jiného vytvoří nevypočitatelnou neřízenou střelu. No, takže mě sice štvala, ale tím se mi film zároveň vlastně dost líbil. Během posledních dvaceti strašlivých minut však bylo bohužel vše dobré předešlé nemilosrdně zaříznuto a film poslán do pekel nasládlého středního proudu - přerod Hery v ušlápnutou domácí puťku, příjezd metalových joudů z Norska, nechutná laskavě-hřejivá scéna z koncertu (i když ten song byl výborný!), no a při závěrečném tanečku s mamkou a taťkou na Megadeth jsem už měl svíravý pocit, že sleduju nějaký hezký český vyteplený sračkoblábol. Škoda. A přitom se nabízela taková spousta příjemně tragických, neradostných, seversky depresivních závěrů... Třeba: Navztekaní burani s vidlemi a sekerami oblehnou vprostřed blizzardu Heru v plechové lovecké boudě, ona jich několik odstřelí, mezi nimi ovšem omylem i svou matku, z čehož jejímu otci totálně hrábne a milé dceři rozmlátí makovici tesařským kladivem. No, tak takovýmu bijáku bych dal nejmíň čtyři! (21.06.2016)