Violette

Jeden z těch zajímavěji natočených životopisných snímků, zde v tom smyslu, že jsem si říkal, že je to divácky přístupné, není to zbytečně patetické, ani zbytečně dramatické, vše to tak nějak vyplývá ze situace. Nic to bohužel nemění na tom, že mě životní příběh Violette Leduc nijak extra nebavil a přišel mi dlouhý. (03.10.2017)

Životopisný film koncipovaný ako psychologická dráma, ktorá sa úspešne dostáva do mysle a pocitov hlavnej postavy, spisovateľky Violette Leduc. Taktiež spoznávame dostatočne aj Simone de Beauviorovú a okrem dobre napísaného scenára stoja za spokojnosťou aj obe herečky. Problém tak mám skôr s celkový, až príliš chladným vyznením snímky. Prázdne priestory sú síce odrazom osamelosti a stratenosti ústrednej hrdinky, avšak nejaká tá scéna plného trhu, či akéhokoľvek dôkazu o tom, že v meste žije viac postáv ako (okrem Violette) iba dôležité vedľajšie postavy, by film výrazne oživilo. 70% (27.11.2023)

Velmi dobře udělaný životopis spisovatelky, o níž jsem neměl ani tušení. Zřejmě psala hlavně pro ženy a u nás asi není tak známá. Výberné herecké výkony, skvělá kamera, životopisné filmy bývají někdy rozvláčné a často beze šťávy, jakou film potřebuje, aby nenudil. Přes délku Violetty jsem se rozhodně nenudil, snad jen zpočátku jsem byl na rozpacích, ale pak jsem přijal fakt, že hodně umělců bylo homosexuálních, jako skutečnost, která do tohoto filmu patřit musí (i když jinak tyto filmy nemusím). A tak snad jedinou slabinou, která ubírá jednu hvězdičku, je fakt, že chyběla časová orientace, děj začal za války, končil v roce 1964, ale mezitím nebylo patrné, jak se děj v čase posouvá. A přispělo k tomu i to, že Violette i Simone, ostatně stejně jako mužští hrdinové, za těch dvacet let vizuálně nijak nezestárli. (05.03.2017)

Na dreň túžby milovať. V objatí večnej samoty, odmietania, chudoby. No predsa kohosi našla. Písmenká, z nich vyskladané slová, obrazy, metafory, krásne romány. A keď aj nenašla lásku, tak aspoň umelecké povzbudenie: Píš, vypíš sa z toho! životopisný príbeh spisovateľky je zároveň trefným obrazom francúzskej umeleckej povojnovej literárnej bohémy. Simone de Beauvoirová, Jean Genet, Violette Leducová, Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Sachs, Jean Cocteau. Mená známych spisovateľov sa tu viac, tu menej prelínajú s Violettiným životom. Nezabudne sa ani na divoké filmové experimenty Jeana Geneta a v rámci nich na alúziu (odkaz) na ikonickú scénu s kočíkom na schodoch z nemého filmu Krížnik Potemkin. P. S. Odporúčam cteným čitateľom komentárov na čsfd zobrať do rúk jednu z knižiek tu uvedených spisovateliek či spisovateľov a vymeniť aspoň raz za čas filmové dobrodružstvá za tie čitateľské. Pretože mám pocit, že v záplave ničnehovoriacich filmových i knižných brakov sa na skutočné literárne skvosty zabúda. (10.08.2020)

Umelecká lesbo story o hľadaní seba i smeru svojej tvorivosti. Skoro dve a pol hodiny, to je však neuveriteľne premrštená stopáž, nakoľko to nie je žiadny Gladiátor plný akcie, ale často len tiché úvahy, prípadne len také cvrlikanie lúčneho hmyzu, ktoré je miestami prerušené ženskou hystériou. Bola tu však krásna hudba použitá aj v dokumente o Osvienčime od pána umelca menom Arvo Pärt - Fratres. Celkovo sa ale nedá hodnotiť negatívne, napriek tomu feministickému pretláčaniu, ale takou Violette proste bola. Nijaká zo spomenutých tém nebola pretláčaná nejako násilne. (20.11.2022)