Zakázané uvolnění

"Bodyshot" v Hřebejkově baru. Zakázané uvolnění není jen výraz z hokejové terminologie. Nově je to také název drinku, který podává sympatická barmanka Vladana (Jana Stryková), ke které do zapadlého hokejového baru s výmluvným názvem "Lapačka" v rámci tradičního únosu nevěsty, dorazí mladá nevěsta Klára (Zuzana Stavná) a ženichova svědkyně Iveta (Hana Vagnerová). Neurotická, podezřívavá, afektovaná a žárlivá Klára si však nevybrala právě ideální svatební den. Venku průtrž mračen, a k tomu dlouhé čekání na příjezd ženicha, zapříčiní značné psychické vypětí obou kamarádek, kdy na povrch začnou vyplouvat nepříjemná zjištění, podezření a ženská psychika dostane dost zabrat. Stranou nezůstane ani lesbické sexuální jiskření. Vedle toho jsou v baru výpadky televizního i mobilního signálu, republika žije mistrovstvím světa v hokeji a liduprázdný bar uprostřed ničeho zažije ženskou invazi po "hřebejkovsku". Film nezapře svůj divadelní původ. Divadelní minimalismus je na filmu od prvních minut jasně patrný. Stejně tak je tomu uzpůsobena i většina dialogů, na kterých někdy film nestaví tolik, jak by bylo potřeba. To po nějaké době vede k rozpolcenosti filmu, kdy se některé režijní postupy v návaznosti na ty divadelní, stávají postupně málo funkčními nebo nefungují vůbec. K tomu nejhoršímu patří "emotivní" proslovy na kameru jednotlivých ženských postav. Hřebejk s herci pracovat umí, to je u něj běžná praxe. Trojice hereček Stryková-Stavná-Vagnerová je někdy příjemně snesitelná, ale nikdy k nim nepocítíte až tak upřímné sympatie. Z jejich jednání, kterým se prezentují, to ani dost dobře nejde. Navíc dost často své chování a názorové postoje měnily, a to bez příčiny, anebo jen zkrátka podle nálady režiséra a scénáře známého tvůrce "přidrzlých" záležitostí Petra Kolečka. Něco jiného je scénář psát jako divadelní hru, a něco jiného je podle něj natočit film. Z hlediska filmových postupů se Hřebejkovi nejlépe daří pracovat s prostředím. Sice se obrazově pohybujeme střídavě v baru a na silnici v lese, kde bude mít nehodu s jelenem ženich s příjmením Jelen (Ondřej Sokol) a sexuálně "(de)zorientovaný družičkář" (krátké zastavení na svatbě v úvodu filmu nemá pro další vývoj vliv), ale Hřebejk do těchto prostředí investoval hodně ze svého režijního umu podpořeného expresivní kamerou Martina Žiarana. Obě prostředí disponují výbornou atmosférou, která do pozadí zatlačuje většinu dialogů, které nejsou špatně napsané, ale dost často se stává, že nevyniknou. Hřebejk dokazuje, že si může dovolit prakticky co se mu zachce. Ve filmu si může dovolit experimenty s komorním prostředím i divadelním minimalismem. Velká škoda, že jeho zajímavému a nevšednímu počinu chybí nějaký skutečný vrchol. Měl-li jím být sázka barmanky na hokejový výsledek, tak to bylo poněkud přestřelené. Není to ovšem zdaleka to jediné, co je zde sympaticky přestřelené. Ve výsledku je to zvláštní, někdy až pocitový film, v zásadě orientovaný na divačky. Přesto v něm ženskou logiku není nutné hledat. Nesporným plusem je, že při své skromné stopáži film rychle uteče. Živočišná Vagnerová je příjemný bonus. Mé hodnocení: 70% (01.12.2014) (méně) (více)