Penny Dreadful

Pilot: Příjemně mrazivý rozjezd, skvělé obsazené postavy a Loganův precizní scénář, vzbuzuje velké naděje do dalších dílů. První řada: Trochu připomene Moorovu Ligu výjimečných, jen s ještě propracovanějšími charaktery a psychologií za kterou by se nemusel stydět ani hmm... Sam Mendes. Potěšila mě práce s mýty starého Londýna a opětovné přičichnutí k Egyptu, jako za starých časů. Eva Green znovu královnuje (vzpomínkový díl je jednoznačným vrcholem seriálu) a je milé vidět Timothyho Daltontona v pořádné roli. Ani ne tak horor jako spíš připomínka rodinných hodnot, úcty/neúcty k životu a víře v city a lásku. (05.08.2014)

Představte si, že někdo narve do jednoho seriálu kompletní panteon viktoriánských oblud. Máte? A teď ve své fantazii pokračujte a přemítejte, jaké rozličné temné vyfikundace by se daly s tímhle materiálem vyvádět. Paráda, co? Tak, a teď na to všechno zapomeňte, protože tohle, kurva, není Džimbím ani omylem! Nalijou vám unylý, rádoby sofistikovaný šestákový psychoblivajz, který, sice v načančaných dobových kulisách, řeší místo pořádného bubání akorát tak Franknštajnovo freudovské trauma s permanentně studeným žaludem, homosexualitu Doriána Greje, Drákulovu anémii, skupinovou terapii pana Hájda v klubu Anonymních schizofreniků či prudce existenciální osamělost Amerického homodlaka. A vším tím nudným balastem, který se táhne jako tchýnin chrchel a je stejným hororem asi jako sezení u psychiatra, se brodí zpruzená Evka Zelená s držkou, sešklebenou permanentním premenstruačním syndromem, a trousí natolik záživná mysteriózní moudra, až v duch děkujete firmě Matsushita Electric za vynález tlačítka FFW na vašem dálkovém ovladači. Jelikož všechny prachy padly evidentně na výpravu, tak už ani nezbylo na to, aby Evka jako obvykle tasila svůj katalogový páreček luxusních trojek a alespoň trochu tu místy až otravnou psychoseanci prokrvila. A tak jediným opravdu mrazivým hororovým elementem tohoto martýria je dle scénáře „neodolatelně krásná“ Franknštajnova nevěsta. Čistý děs! Tu museli vyhrabat ve sklepě Muzea genetických kuriozit a při bližším průzkumu její „spanilé tváře“ se rázem ocitáte na exkurzi v kafilérii. (16.03.2021)

Žádná monstra, čarodejnice, vlkodlaky ani jiné nebytosti příliš nevyhledávám, ale musím říct, že v tomhle seriálu se po dvou seriích povedlo absolutně sedlo. Výtvarná stránka v podobně úvodní znělky, kulisy s atmosférou jak hrom, herecký výkony kde sice nejvíc táhne božská Evička, ale naprosto nejvíc mně rozsekal Rorry Kineear, jak on dokázal předvest bolavou duši své postavy to se jen tak nevidí. Zatímco první serie byl takový příjemně chutnající bonbónek, druhá serie je už exluzivní hlavní chod, kde prom hrajou naprosto dokonale napsaný postavy, které mají svůj vlastní příběh tu zapadající do dějovýho celku, jinde pomáhající k celkovému dojmu ze sledovaného. Například závěrečná scéna druhé serie Johnna a Vannesy to byla nádherná ukázka jak má ukázat obyčejná lidská něha. Dvě věty a jedno a gesto a byl jsem totálně sejmut. Hrozně se mně líbilo že ač všechny postavy v sobě měli kus pořádný temnoty, pořád v nich bylo dost dobra na to, aby si udrželi mé sympatie. Možná nejlepší seriál co jsem na HBO viděl a na třetí serii se nejdřív pořádně natěším než do ní vlítnu. Třetí serie nechala vyniknout jednomu z nejlepších seriálových scénářů všech dob. Zcela oslněn dávám absolutních pět. (25.06.2017)

1. série - 90% - Čarokrásná braková historka si mě ukradla už svou premisou. Namíchat ve viktoriánském Londýně směs napětí, ikonických příběhů spjatých s tímto obdobím a dokonalých herců, kteří nejvíce září ve scénách, kdy by to divák nečekal - už to je nápad za milion. Přidat k tomu poutavé charaktery, které mě zajímají díl od dílu víc, je pak krokem k instantní trvalce a v kombinaci s Korzeniowského omamnou hudbou pak i k nadšení. Pavučina osudů kolem Vanessy, zapletená od samého začátku a divákovi odkrývaná s elegantní opatrností, nakonec do cíle propadne až překvapivě přímočarou cestou a snad jen to jediné ji drží krůček od absolutního hodnocení. Ani to ale nemění nic na tom, že si cestu do domu sira Malcolma vždycky najdu. 2. série - 100% - Umělecké dílo se vším všudy. Na první pohled působí jako nová verze předešlého, ale postupně řeže do emocí a životů hlavních hrdinů čím dál hlouběji, velkolepou výpravou unáší i do nejposlednějšího londýnského kouta a při dokonalých hereckých výkonech vyráží dech. Eva Green, Billie Piper nebo Rory Kinnear jsou brilantní ve všech polohách a nejen oni tak mažou hranice běžného seriálového zážitku. Druhý i třetí pohled totiž vnáší do divákova srdce tolik protichůdných pocitů, že ve mně budou doznívat ještě hodně dlouho. Boj za kus štěstí a snaha vstát po každé ráně, kterou vám osud a vlastní výjimečnost předurčí, jsou totiž stejně vyčerpávající a zničující v našem životě, i v tom, kde nás provázejí čarodějnice či nesmrtelní. 3. série - 100% - Brilantní dialogy, hudba, která bere za srdce každým tónem, herecké výkony na hranici dokonalosti a pocit, že tenhle seriál byl snad až příliš dobrý, aby mohl běžet dlouhé roky. Třetí série dění kolem slečny Ives je esencí všeho, co mám rád na Londýně koncem 19. století, rodokapsových vyprávěnkách i příbězích o věčné lásce. A jak jsem se původně k seriálu dostal téměř náhodou, ve výsledku je z něj moje milovaná věc a bez zaváhání i nejlepší seriál posledních let. Tenhle příběh byl psán krví i slzami a pár desítek minut po skončení finálového dílu vím, že ve mně bude žít napořád. (07.09.2015)

V polovině série končím se sledováním, je to nudné, roztahané, plné pseudohlubokých keců o ničem a bez jediné postavy, která by mě nějakým (jakýmkoli!) způsobem zaujala. Průměrné hodnocení hlavně za výbornou výpravu, solidní herectví a naděje vzbuzující pilotní díl. Pocitově by to ale bylo ještě níž. (28.08.2014)