A Promise
Režie:
Patrice LeconteKamera:
Eduardo SerraHudba:
Gabriel YaredHrají:
Rebecca Hall, Alan Rickman, Maggie Steed, Shannon Tarbet, Jean-Louis Sbille, Christelle Cornil, Richard Madden, Jonathon Sawdon, Stephanie NadolnyObsahy(1)
Někdy v průběhu roku 1912 přichází za zaměstnáním do továrny železářského magnáta Hoffmeistera (Alan Rickman) čerstvý absolvent freiburgské univerzity Friedrich Zeitz (Richard Madden). Pracovitý a nadaný mladík si brzy získá přízeň obávaného šéfa, jenž mu s radostí otevře dveře nejprve své kanceláře, a později i svého domu. Zde se Friedrich seznamuje s Hoffmeisterovou o mnoho let mladší ženou Charlotte (Rebecca Hall). Zhoršující se průmyslníkovo zdraví skýtá stále větší profesní příležitost pro mladého inženýra, jenž se zanedlouho stává Hoffmeisterovým osobním tajemníkem a stěhuje se do jeho domu. (dopitak)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Alanův hlas mohu poslouchat kdykoliv a kdekoliv, působí na mě pokaždé zvláštním a příjemným magickým kouzlem. Se scénářem to bylo už horší a to je moc velká škoda, protože Une Promesse měl potenciál daleko větší. A ta holčina, kterou jsem si původně myslela, že si jí Friedrich vezme, byla jak jeden z Renoirových obrázků. ()
Nemám problém, zato spoustu výhrad. Budu trochu spoilerovat, když napíšu, že v 58. minutě jsem čekal, že Fríďa sebere tu svoji rozkošnou hospodyňku, co mu prala a žehlila košile, a najde štěstí v zemi aztécké. Místo toho to ale dějově začalo jít z kopce, s Pruskem, s Alanem a taky s tím erotickým dusnem, co se tak povedlo. Nelíbila se mi kamera, občasné cuky (přibližovačky), trhaný a roztřesený pohyb. Některé dialogy se pohybují na rozhraní stupidity a naivity, ale to lze říct v podstatě o celém filmu. Klišé se vrství na klišé, předvídat dovedete mnoho replik v doslovné podobě. Ani se velectěným benátským divákům nedivím, že to vzali tak hurónsky, protože tvůrci museli být pořádní kujóni, anebo pitomci. Rebecca Hall se ale líbila moc (obdivoval jsem jí už ve Vicky Cristina Barcelona), a Shannon Tarbet asi ještě víc. Madden pro mě sympaťákem měsíce. Cílovou skupinu tohoto filmu by měly tvořit ženy nad 45, o tom žádná. Romantika, alespoň pro nezkušenějšího diváka, docela fajn. Konec je ovšem hrozný a hodnocení zabíjí. ()
Mám ráda příběhy z první třetiny 20. století, ať už romantické nebo třeba válečné. Ale tady se to bohužel moc nepovedlo a nezachránili to ani herci, ikdyž nejsem zrovna faninka Rebeccy Hall, ale budiž. Příběh rozhodně není nijak originální, ale s trochu lepším scénářem (zejména dialogy) a hlavně režíí mohl být i tak perfektní. Příběhu schází trochu dinamiky, možná lehkosti, celé to působí toporně a těžkpádně, místo vzrušujícího milostného příběhu, je to taková rozplyzlá stojatá voda. A ani já nemůžu opomenout naprosto dementní kameru, ani si nevzpomenu, kdy jsem naposled něco takovýho viděla. ()
Vôbec to nebolo také zlé ako by som podľa úplne priemerného hodnotenia očakával. Aj keď uznávam, že v tomto príbehu bolo obrovské množstvo nevyužitého potenciálu, pretože základ bol kvalitný a rovnako aj celá prvá polovica, keď sa Friedrich stal v podstate súčasťou rodiny. Horšie to už bolo s druhou polovicou filmu, kde razom cez vojnu opadlo akékoľvek napätie a dramatizácia. Vlastne človek už len dokonca čaká, či sa Friedrich vráti alebo nie. No a hlavne čo sa stalo za tie roky ohľadne chladnúcich vzťahov, kde vznikla obrovská priepasť. Škoda toho premárneného deju a možností, ktoré sa núkali v druhej polovici filmu, a obzvlášť v závere. ()
Nebýt Alana Rickmana a jeho krásného hlasu, tak to vypnu po pár minutách. Ale vydržela jsem. Chyběla tomu dynamika, větší využití postav a herců (malý Otto naprosto nevyužitý, Alan to taky mohl více rozehrát) a onu romantiku si také představuji jinak než pár pohledů a doteků od hlavního páru. Nuda, šeď, nuda, trocha napětí, a opět nuda. ()
Reklama